Donald Trump miluje cla, protože je vnímá jako prostředek rychlé reindustrializace USA. Globalizace ekonomiky vyústila ve skutečnost, že se ze zemí Západu výroba mnoha důležitých produktů přesunula jinam. Do jiných částí světa. Od oceli přes čipy, elektroniku, oblečení, ale i léky, to vše a mnoho dalšího se vyrábí v zemích, které dříve byly považovány za zaostalý třetí svět.
Nadnárodní giganty využívaly faktu levné pracovní síly, minimální ochrany práv pracujících, minimální regulace a kontroly výroby v zemích »globálního jihu«. Zjednodušeně řečeno, Západ měl být kanceláří a ředitelstvím, Východ a Jih zase špinavou dílnou globálního světa. Dlouhou dobu to docela hezky fungovalo. Na Západě rychle rostla životní úroveň a klesala náročnost práce. Lidem ze zemí třetího světa taky začal růst životní standard, i když zdaleka ne úměrně nárůstu jejich dřiny a mnohdy ponižujícího života.
Západ za zboží platil nově vytištěnými penězi, které jsou podloženy iluzí, že astronomicky rostoucí zadlužení Západu někdo jednou zaplatí. Postupem času ale síla iluze eroduje a Západ přestal růst a naopak začal chudnout. Trajektorie jasně směřuje k výměně rolí, kdy se ze Západu stane zaostalá část světa. A že ze současného rozvojového světa naopak budou nejsilnější ekonomiky.
Určitě by to ještě nějakou dobu trvalo, než by došlo k definitivnímu obratu, ale každý západní politik, kterému záleží na dalším osudu jeho země, to musel vidět a vědět.
Donald Trump je prvním, který se rozhodl trend zvrátit. Cla a atraktivní podmínky v USA pro firmy mají vést k rychlému návratu základní výroby do Spojených států. S návratem výroby by měl začít klesat deficit bilance zahraničního obchodu a obnoví se růst životní úrovně lidí. Nedojde k tomu ale ze dne na den.
Bude těžké přesunout lidi z kanceláří, kde desetiletí tvořili často nesmyslné excelovské tabulky a barevné prezentace, do továrních hal. Západ si zvykl, že si na práci doveze chudáky ze všech rozvrácených zemí světa. To bude taky těžší, protože si tím dovezl často nové problémy, třeba růst kriminality nebo společenské nestability, která se nebezpečně přibližuje hranici občanských válek.
Jestli se plán administrativy Donalda Trumpa podaří, nebo ne, to ukáže až čas. Mudrování a kritika různých teoretiků z kanceláří má cenu utrácení času v médiích. Místo poučování, jak je to špatné a co by měl dělat Trump jinak, je čas přemýšlet o tom, co máme udělat my v EU, abychom v příštích desetiletích nezaujali pozici chudého třetího světa.
V první řadě je potřeba změnit podnikatelské prostředí tak, abychom naše zbylé firmy udrželi u nás doma a přilákali nové. V konkurenci Trumpovské USA, dále Číny, Indie, Brazílie a dalších to nebude vůbec lehké. První kroky jsou jasné – snížit ceny energií, surovin a odstranit byrokratickou zátěž spolu s Green Dealem.
Současné vedení EU a špičky většiny členských států jsou však lidé vypiplaní ve skleníku úřednických kanceláří. Za práci považují tvorbu excelovských tabulek, grafů a barevných prezentací s nikdy nekončícími meetingy o ničem. Hlavní jejich kvalifikací je schopnost rychleji přecházet na lépe placená místa, přes pochlebování nadřízeným. Tito lidé vůbec nechápou a ani pochopit nemohou, co se nyní děje, co hrozí a co by měli dělat, aby to odvrátili nebo zmírnili.
Budou své tabulky a grafy vytvářet do doby než do jejich kanceláře vtrhne dav zchudlých lidí a vyžene je na ulici. Druhou možností je, že země EU ve volbách najdou své Donaldy Trumpy, kteří se pokusí náš svět zachránit. Nikde není zaručeno, že se to podaří, že najdou tu správnou cestu, ale bez snahy o nápravu se to nepodaří zcela jistě.
Jiří Paroubek
Lépe to ani nejde napsat. V tomto článku je vše.