Tak jsme se mohli dočíst, že zářiová povodeň způsobila v postižených regionech ekonomické škody na vodohospodářské infrastruktuře ve výši téměř 18 miliard korun. Asi 13 miliard Kč z této částky tvoří škody způsobené povodní na korytech vodních toků. Aspoň tak je vyčíslilo Ministerstvo zemědělství ČR.
Vodovody, kanalizace a čistírny odpadních vod, které často (čistírny prakticky vždy) nelze uchránit před velkými povodněmi, je nutné v případě poškození nebo zničení povodní co nejrychleji obnovit, má-li v postižených regionech fungovat civilizovaný život, podobně poškozené silnice, železnice a jiná technická infrastruktura.
Jiné to je s koryty vodních toků. Předně je nutné říci, že je už příšerné samotné sousloví »škody na korytech vodních toků«. Kořistiví lidé vynakládají nemalé prostředky na technické úpravy koryt vodních toků, které příslušné vodní toky vážně poškozují. Tragické prý je, když velké povodně tyto technické úpravy zničí, ač koryta vodních toků ve skutečnosti revitalizují. Ekologicky nevzdělaný člověk, může to být i vodohospodář, na jehož obranu je nutné uvést, že často pracuje pod tvrdým politickým tlakem příslušných ekologicky negramotných samospráv, poté koryta vodních toků znovu technicky upravuje a vynaložené náklady, fakticky na ničení koryt vodních toků, vykazuje jako pozitivní investice do rozvoje. Podivné je účetnictví, které zná takové položky.
Ano, velice kontroverzní jsou tzv. škody na korytech vodních toků. Totiž, člověk zvláště po roce 1809 ve velkém technicky upravoval a v zásadě mrzačil koryta vodních toků a vodní toky mu to zle vracely za povodní. Čím větší povodeň, tím větší škody, nejen na korytech vodních toků. Kořistění na vodních tocích přichází draho. Navíc technické úpravy vodních toků vesměs zhoršují průběh velkých povodní, urychlují odtok povodňových vod a tím i zvyšují výšku povodňových vln, byť snad jen mírně. Nejen v Krnově, kde byli lidé vůči korytu řeky Opavy obzvlášť neurvalí, načež hořké plody sklízeli jak v červenci 1997, tak letos v září.
Je pravda, že na rozdíl od roku 1997 a následujících let nedošlo k velké válce mezi ekology a vodohospodáři o (ne)obnovu technických úprav koryt vodních toků. Není vyhlášen program nápravy povodňových škod na korytech vodních toků na původní technické řešení, které právě za velké povodně tragicky selhalo. Ministr zemědělství říká, že se tato samovolná povodňová revitalizace koryt vodních toků někde využije a někde ne. V jak velkém rozsahu chce ponechat řeky a potoky v nových korytech, vytvořených zářiovou povodní, neříká. Navíc se ozývají vlastníci, že si své pozemky nenechají povodní sebrat, resp. novým trasováním koryta vodního toku okupovat. Vyvozuji z toho, že se nepoučili v ničem.
Technické úpravy koryt vodních toků znamenají v první řadě jejich zásadní zúžení, takže v případě velké povodně nestačí, voda se z nich vylévá a zaplavuje okolí. Vyplavené budovy a zničené komunikace jsou toho nejobávanější důsledek.
Vybetonování koryt vodních toků znamená sice rychlejší odtok vody, ale také větší sucha a větší povodně včetně urychlování postupu povodňových vln. Jinak řečeno, chceme-li okolí vodních toků účinně chránit před velkými povodněmi, je nutné jednak vymístit ze záplavových území všechnu zbytnou výstavbu, jednak povodní renaturalizovaná koryta nechat v zásadě tak, jak je povodeň vytvořila.
Existují výjimky, klasicky v případě silničních a železničních mostů přes příslušný vodní tok. Tam je technická úprava koryta vodního toku na krátkém úseku mostu nutná. Jistě existují i další výjimky, ke kterým je nutné přihlížet. Problémem je, že bývá snaha výjimečně znovu technicky narovnat povodní revitalizované koryto vodního toku pokud možno v celé délce, tj. povodňovou revitalizaci zničit.
A půda zabraná revitalizovaným korytem vodního toku? Předně je třeba říci, že byla vodnímu toku ukradena, takže by se mu měla vrátit. Rozumný stát ve spolupráci s krajskou a obecní samosprávou zkusí nabídnout soukromým vlastníkům náhradní pozemek, byť přednost by měli mít občané, kteří chtějí svůj povodní zničený dům v záplavovém území postavit znova na pozemku, který se nachází dostatečně vysoko nad záplavovým územím, tj. neměl by být příští povodní ohrožený. Nemělo by se zapomínat, že povodeň může být ještě větší (s vyšší výškou povodňové vlny), než jaké jsme zažily v posledních třiceti letech.
Také je nutné řádně pečovat o protipovodňové hráze. Jejich protržení nad Hanušovicemi či na soutoku Opavy a Odry pro zchátralost způsobilo rozsáhlé škody rozvodněnými vodními toky. Někde ochranné hráze chybí zcela, jako v Chomoutově a Olomouci. Ty by se měly urychleně postavit.
Konečně, všechny sypané přehrady by měly mít přeliv, který bezpečně přes hráz přehrady převede i tisíciletou vodu. Tragédie protržené sypané hráze v Kladsku by se pak neměla opakovat.
Jan Zeman