Pan ministr vnitra Rakušan si zřejmě myslí, že republika je jeho zahrádka, kde si může dělat vše. Brzdí ho jen to, že občas musí počítat se svými spolukoaličními vládci a s tím, že mohou mít třeba připomínky. I když, mezi námi, neumím si představit, že by paní Langšádlová, Černochová a mimo vládní tým Pekarová Adamová, Richterová či Němcová některý jeho »vskutku demokratický« návrh zamítly. Ženské bojové mužstvo tak často zastiňuje nezajímavou monotónnost Fialova profesorského kázání a kulomet jejich slov vypuštěných do éteru by snad nepřekonal ani Goebbels.
Mistr nad mistry je ovšem muž – pan ministr vnitra Rakušan. On a jeho strana mají hodně zkušeností, jak podrazit či alespoň hodně poničit druhé. Předvedli to v rámci své koalice s Piráty, i když, přiznávám, těm Pirátům to přeji. Po čtyřech letech jejich vládnutí v hlavním městě si zaslouží spíš odvézt na skládku, aby vzduch byl čistý a hlavní město si konečně mohlo vydechnout. Dodejme i se »stanovským« radním Hlubučkem, členem společné předvolební koalice.
Pan Rakušan má ovšem rozsáhlé plány. Ví, že je třeba »poněkud podvázat demokracii«, proto se prý na »jeho ministerstvu« připravují zákony nebo chcete-li opatření, která by překonala nejen lustrační zákon, jenž svého času kritizovala i Rada Evropy, ale začala účinněji trestat jiné názory, jiné postoje, prostě ty, kdo tvrdí něco jiného než vládní tým a jeho výše zmíněných »pět švitorek«. Tak vcelku brzy by bylo možné stíhat kohokoli a brzy dokonce i za nevynesený názor. Asi si pomyslíte: nový McCarty. Jenže »šílený americký senátor« skončil po několika letech prý ovlivněn alkoholem snad i sebevraždou. To v případě pana předsedy strany Starostů a nezávislých prý nehrozí. Snad jen to, že by příště chtěl nahradit současného předsedu vlády.
Zajímavé je, jak brzy se právě Fiala stal neoblíbeným a to nejen mezi »dělnickými členy« tripartity, ale i mezi její podnikatelskou částí! Nesměle mu tleskají jen členové delegace z vládních lavic, ale ani mezi nimi to ne vždy klape jednotně. To se nepovedlo žádnému premiérovi snad dokonce od vzniku republiky. Vynechávám pochopitelně Protektorát, ale to tehdy již nebyla naše vláda, i když otázka, zda právě tato je ještě naše, se mně stále vkrádá do úst.
Pokud by pan Rakušan uspěl a udělal si z republiky svůj pašalík, mohli bychom se na leccos těšit. Třeba na to, jak dva známí, když by se sešli na ulici, by se úzkostlivě dívali kolem, zda je někdo neposlouchá, protože prý bude i zákon, že každý správný občan by měl nahlásit, jestliže někdo se ve svém názoru liší od toho oficiálního. Pokud ano, jde dozajista o agenta z východu a je třeba ho potrestat a zajistit, aby už nemohl šířit lži a polopravdy o čemkoli z tohoto směru. Nebo ze zcela jiného směru – to je vlastně jedno – když neodpovídají oficiálnímu názoru státu, tedy vlády, jejímž členem je pan ministr vnitra. Tak by se mohlo třeba stát, že za šíření odlišného názoru na situaci, který třeba v Paříži vyslovil prezident Macron, by se mohlo jít do vězení. Rozuměl jsem tomu správně, pane Rakušane?
Pochopil jsem také, proč pan ministr tak hájil šéfšpiona Mlejnského. Když má někdo škraloup, pak lépe slouží. Může se dokonce přetrhnout. Proto se na seznamu kandidátů na prezidenta na čelním místě ocitl jistý generál. Ten je také zřejmě ochoten odpřisáhnout cokoli. Věrnost socialismu a později i NATO, aniž by se začervenal. Takové lidi pan Rakušan kolem sebe potřebuje. Mlejnek byl dokonce vzorem hráče do ministrova týmu. Jsem zvědav, kde najde podobný typ, který bude ochoten udělat jakoukoli špinavost.
Pokud by všechno šlo podle pana Rakušana, pak se nemusíme bát. Budeme ochráněni sami proti sobě. Svět se stane jednobarevným, ale stále budeme o výročí chodit s květinou či věnci na jedno místo pražské Národní třídy a deklamovat slova o tom, o čem guru listopadového převratu snil, přičemž už dávno nebudeme vůbec vědět, co to vlastně bylo.
Václav Ort, kandidát do Senátu