Kde jsou ty časy, kdy se prasata ještě vykrmovala klasikou – šrotem, bramborami a řepou. Zvlášť si vzpomínám, když jsem coby náctiletý kolikrát přijel za prarodiči a ptal se babičky, kde má dědu, odvětila mi – »ryje řepu pro prase, jdi mu pomoct, bude rád.«
Nebyla to žádná sranda, na poli. Tak jsem se vydal za dědou a už zdálky viděl, jak chudák stará ručně ryje řepu proto to prase, mechanizace nemaje. A pak dovézt na trakaři domů, nožem okrájet nebo srpem osekat ty svršky s natí, aby od nich řepa nehnila… Práce od nevidím do nevidím. Abychom se dočkali toho vysněného soudu s tím prasetem. Na to jsme se vždycky nejvíc těšili.
Ta podoba…
Když nastal onen den »Z«, čili den zabíjačkový, brzy ráno přišel řezník, nejdříve polkl štamprličku slivovice, ochutnal koláček, praseti přečetl rozsudek a pak už všechno frčelo jako po drátkách. Spravedlivě.
I teď se podle ČTK jeden takový soud s jedním takovým … chystá. Zachrochtalo něco strašně ošklivého vůči jedněm lidem. Kdyby tohle ošklivé řekl někdo o něm kvůli tomu, jak se původem narodil, možná by vzteky rozkopal chlívek. Ale nechci »to« urážet, ani vzbuzovat lítost, byť lítost je jediné, co si zasluhuje, i když u mě ani tu ne.
Budou ho tedy teď soudit. Nechoďte na tuhle »zabíjačku«. Ono totiž nic jiného nechce, než aby bylo středem pozornosti. Pro člověka, dbalého lidské důstojnosti, je něco takového dokonce až ponižující, aby byl tohoto účasten.
Jen se vážně bojím, jakožto milovník klobás, aby se nenaplnila slova amerického spisovatele Ambrose Bierce, že totiž… »Soudní proces je stroj, kam vlezete jako prase a vylezete ven jako klobása.« Že tam »to« jako prase vleze, je nabíledni, poněvadž tam ani jako nic jiného vlézt nemůže. Malér nastane v okamžiku, vyleze-li ven jako klobása, jež se, nedej Bože, dostane do prodeje.
Snad preventivně přestanu na nějakou dobu jíst klobásy, poněvadž představa, že bych to ono ve střívku u řezníka náhodně koupil (náhoda je blbec, jak se říká, a klobásy na sobě nemají označení původu) a vzápětí polkl a na důkaz toho počal okamžitě šišlat a třeba i vyhlásil Rusku a Palestině válku, mě v tomto čase děsí dnem i nocí.
Co z toho plyne? Že vyhrává ten, kdo má doma klobásy z minula. Zavařené ve sklenici nebo v mrazáku, to je jedno. Já nemám. Tak se mi ozvěte, kdo máte, zaplatím, co si řeknete… Prostě řezníka teď pár týdnů riskovat nebudu…
Dušan Sedlák