Prezident Petr Pavel se nedávno vrátil ke svému oblíbenému tématu: tlaku na zvyšování obranného rozpočtu. V překladu do češtiny to znamená: vymáhání dalších a dalších peněz ze státního rozpočtu, které by každoročně propadávaly bezednou dírou ministerstva obrany rovnou do kapes, resp. na konta domácích i zahraničních zbrojařů, na něž má pan prezident přes svého přítele po boku přímou linku.
Konkrétně prohlásil, že dlouhodobý závazek ve výši dvou procent HDP je jen »minimum«, které je potřeba každý rok soustavně navyšovat o »několik desetinek«. Tuhle mazlivou zdrobnělinu nepochybně použil proto, aby to ve skutečnosti nevábné sousto veřejnosti lépe proklouzlo do krku. Nějaká taková »desetinka« přece nemůže nikoho trápit. Pár korunek, že…
Pojďme si ale říct, co přesně těch prezidentových »několik desetinek« vlastně v rozpočtu naší země znamená. Podle odhadů ministerstva financí se příští rok jedna taková »desetinka« bude rovnat asi 9,5 miliardy. A to už tak mazlivě rozhodně nezní.
Několik desetinek prezidenta Pavla v rozpočtu navíc pro kumpány ze zbrojního průmyslu totiž může za tři roky v rozpočtu udělat klidně i sto miliard. A za deset let třeba 250 miliard ročně navíc… A to jsou jednoduše »šílené peníze«. To je teprve skutečná destrukce státního rozpočtu, o které v posledních dnech pouťově vyřvávala opozice. To by mohlo někoho, kdo ještě přemýšlí nad státními příjmy a výdaji, zvednout ze židle, nebo dokonce vyděsit. Proto raději nepatrné »desetinky«…
Zvlášť smutná a vzhledem k líčenému Pavlovu zájmu o státní finance přímo farizejská je skutečnost, že panu prezidentovi je celkem jedno, za co se ty ohromné peníze utratí. Nebo jestli vůbec smysluplně utratit půjdou. Předražené nákupy pro armádu ho nikdy netrápily. Ani fakt, že ministerstvo obrany nebylo v minulých letech schopno efektivně vynaložit ani ta dvě procenta.
Co je ale jasné v každém případě: ty stovky miliard by nešly do zdravotnictví, do školství, do infrastruktury nebo třeba rodinám s dětmi či seniorům. Prostě do zlepšení kvality života lidí u nás. Podle prezidenta jim na účtech miliardářů prostě bude líp. A třeba se časem něco z toho vrátí i do prezidentské kampaně na znovuzvolení. Takhle se to přece dělá. Nebo ne?
Jiří Nedvěd, předseda SOCDEM
Sociální demokracie a čeští komunisté by se měli vrátit k Marxismu a začít své příznivce vzdělávat. Vzděláním komunistů nemůže být balast a hnůj, který padá z hlav a úst českých kapitalistických ideologů, politologů, politických komentátorů a veškeré této další politické svoloče a spodiny společenských „věd“, které vědami nejsou, jen kapitalistickým oblbováním lidí.
SOCDEM je mrtvá strana, která se spojila s komoušema jako ve 40. letech. A jako tehdy ji to zabilo.
Petr Pavel ve funkci prezidenta ČR se snaží vyžrat a vyždímat z republiky co se dá. Jde mu jen o vyžírku pro sebe a pro svou manželku, která je prý dáma.
Nejhorší je, že rukojmími zbrojařů jsou naše děti. A Pavel se tváří, že má čisté svědomí.
Nebyla to náhodou SOCDEM, kdo ústy předsedy Šmardy a místopředsedy Machovce podpořila právě Pavla proti Babišovi?
Jenže právě tihle lidé stranu zbaběle opustili, přitom ji právě takovými rozhodnutími potopili.
Ano. Proto jsem si přál, aby Šmarda v čele strany skončil. A Machovec po necelých třech letech nicnedělání jako místopředseda vypadl taky. Dobře pro Sociální demokracii.
A vy tam děláte co? Je o vás někde slyšet než jen na této marginální platformě?😀