»Česká republika je suverénním státem a její představitelé sami rozhodují, s kým si zavolají a s kým se budou potkávat,« uvedl včera premiér Petr Fiala »Politika ČR vůči Číně se nemění a odpovídá politice našich spojenců. Česko respektuje a zastává svou vlastní politiku jedné Číny,« ještě dodal (zdroj: novinky.cz). Odmítl tak kritiku Pekingu po telefonátu zvoleného prezidenta Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen.
Nemáte také dojem, že si ten náš SIGNÁL dosti výrazně protiřečí? Být jím, o té »suverenitě« bych jaksi víc mlčela, než ji dávala na odiv. Už jen samotný fakt, že kopírujeme »politiku našich spojenců«, tedy že nemáme vlastní, logicky onu suverenitu zpochybňuje. Dobře, budiž. Strategie Maňasovy zahraniční politiky vůči Číně je postavena na euroatlantickém odporu. Koneckonců, je normální a obvyklé, že se dva a více názorů shodují, že nemusíme být originální za každou cenu, ale to přece ještě nic nevypovídá o suverenitě. Ono to více vypovídá o podřízenosti. Vezměte si, co za humbuk se dělo kolem velvyslance v Izraeli Martina Stropnického, který se tam potkal s proruským aktivistou Žarkem Jovanovičem.
Ty samé novinky.cz, které výše citovaný komentář opentlily titulkem Jsme suverénní stát, voláme si, komu chceme, vzkazuje Fiala Číně, uvedly zmíněnou velvyslancovu troufalost jiným tendenčním titulkem: Skandál v Tel Avivu. Stropnický se setkal na české ambasádě s proruským aktivistou.
Ha, a kde je teď to Fialovo, že »Česká republika je suverénním státem a její představitelé sami rozhodují, s kým si zavolají a s kým se budou potkávat.« Sami rozhodují? Profesore, profesore, ale jděte, takhle uboze a okatě lhát… Jistě se shodneme na tom, že Stropnický je představitelem ČR. Čili on se v pozici toho oficiálního představitele rozhodl, že se sejde s Jovanovičem. Sešel se s ním a vojínu Maňasovi v Černickém paláci málem praskla žilka. »Přijetí takové návštěvy považuji za vážné pochybení pana velvyslance. Jeho úkolem je svědomitě reprezentovat českou diplomacii, což je rozhodně v rozporu s tím, že se setkává a fotografuje s čelnými představiteli proruské dezinformační scény. Vyžádal jsem si od něj detailní zápis ze setkání,« uvedl Lipavský na Twitteru. Zapomněl ale dodat (Maňas), že ta svědomitá reprezentace se prioritně neváže k české, ale euroatlantické diplomacii.
Jak je to tedy s tou suverenitou, táži se? Nic zapeklitého v tom nehledejme. Suverenita České republiky je přísně orámovaná »politikou našich spojenců«, na níž ji Fiala paradoxně demonstruje. To je protimluv jako Brno, což potvrzuje i teď ta čerstvá kauza Stropnického. My jsme »suverénní« jen do okamžiku, kdy poslušně hrajeme v prostoru, vymezeném spojeneckými mantinely. Jakmile je přeskočíme, máme problém a Lipavský alias Maňas se čertí. A to ještě ani nevěděl, o čem si Stropnický s Jovanovičem povídali, resp. proč vůbec k té schůzce došlo. Stačilo jen, že se s Žarkem vyfotil, a celá suverenita odkráčela do háje.
Jestli jste viděli seriál ČT Vyprávěj, bude vám následující příměr o to bližší. Jedna z hlavních postav, Josef Dvořák (Svatopluk Skopal), bydlí toho času u milenky Jaruny (Nela Boudová), která v práci organizuje oslavu MDŽ. Přijede k nim na návštěvu Josefův kamarád Mirek (Jan Šťastný), jenž žije jako starý mládenec s maminkou. Josef ho na tu oslavu zve a Mirek odpoví, že by ho maminka asi nepustila. Jeho, dospělého chlapa.
Maminka ho pustí do práce (ještě mu vypere a uvaří), ale tím jeho suverenita končí. Žádná zábava… (»Mirečku, budeš pěkně doma a dělat mi společnost a taky mě odvezeš za sestrou«). Jako daň za to, že se ani ve svých pětačtyřiceti letech (tolik mu v seriálu zhruba je) nedokázal osamostatnit. Sice nějak žije, má střechu nad hlavou, chodí vypraný a nehladoví, ale to je asi tak všechno. Nikam jinam ho totiž jeho spojenec = maminka nepustí.
Chápete? Protože se nikdy neodvážil žít svůj vlastní život. Bez maminky – spojence.
Spojence sice mít můžeš, proč ne, na tom není nic špatného, ale v prvé řadě musíš být sám sebou, sám sobě spojencem. Jen to tě dělá suverénním. Nic více, nic méně.
Marie Krejčíková
Diskuze je uzavřena.