Můj oblíbený rumunský literát Valeriu Butulescu, kterého ráda a často cituji, napsal: »Nevěřím v zmrtvýchvstání. V každém případě doufám, že to se mnou předem proberou.« Já bych se docela i uskromnila. Spokojila bych se s tím, kdyby o letošních Velikonocích vstal z mrtvých rozum.
Postačilo by tolik, abychom ho mohli vzít do hrsti. Aby se do té hrsti tak akorát vešel, zase ne víc. Dokonce bych ani netrvala na tom, aby to se mnou někdo předem probíral. Pythagoras o rozumu řekl, že je nesmrtelný oproti všemu ostatnímu, které smrtelné je. Tenhle starověký řecký matematik a filosof nebyl žádné hou nebo počkej, když po něm zůstala ta VĚTA, která se dodnes učí. Proč mu tedy nevěřit, že rozum není smrtelný. Navzdory tomu, že věřit se nechce, což je můj případ. Mně se jeví, že zemřel. Sice bez smutečního obřadu, za to s bujarým karem až do časného rána. Vlastně se vesele zapíjí pořád. Že odešel…
Budu radši věřit Valeriovi a pokorně doufat, že se jednou někde objeví. Že v tenhle prachmizerný čas si s námi jen hraje na schovávanou a kdesi za rohem čeká a číhá, až nám docvakne, že bez něho to nejde. Že nemít HO, je mnohem horší, než nemít co do pusy, čím topit, svítit apod. Tohle se totiž od NĚHO odvíjí. Úměrně. Přímo. Když bude rozum, bude jídlo, teplo a světlo. Bude všechno, co k životu potřebujeme. A taky nebude to, co život otravuje, tedy co je výplodem nynější doby bezrozumové. Nebude lež, nenávist, neúcta, pohrdání, nevraživost, lstivost, přetvářka… Celý život souvisí s rozumem. Je takový, jaký je rozum. Když rozum není vůbec nebo ho je hodně maličko, žijeme to, co dneska.
Týrání rozumu by mělo být jedním z nejodpudivějších trestných činů. Tím všechno špatné začíná. ONI naše rozumy týrají, sami ho pozbyvše – ba co více, namnoze ho nikdy nevlastníce. Zvrhlé kreatury moci. Nemáš-li rozum, nemáš ani svědomí. Nehryže tě, máš klidné spaní. Tank v kabelce, trička fuck you, státník v mrtvolném vaku, svetry proti vypnutému topení a válce, patologické pohrdání mírem, Tomáš a Přemysl – v tomto prostoru se rozum nikdy nenacházel a nikdy nacházet nebude. Na tyhle zvrhlosti je i rozum krátký.
Přeji vám klidné svátky jara, a kdybyste při pondělní pomlázce potkali rozum, nepřehlížejte ho. Třeba to bude zrovna ten zmrtvýchvstalých…, když jsou ty Velikonoce. Navíc jeho není a nebude nikdy dost.
Marie Krejčíková