Ještě před pár týdny si stlali v zadcích katarských šejků, jako že zrovna ti odplynují českou zemi od ruského plynu a nadšeně ji zaplynují svým vlastním. Když tahle pitomost vzala definitivně za své – jak fofrem byla vzbuzena, stejně kvapně zase ulehla k vydatnému spánku – ti samí, kteří si stlali, dnes plivají po Katařanech, kolik že na stavbách fotbalového MS zaživa a v nelidských podmínkách pohřbili dělníků.
Silně mně to (několik let tomu nazpátek) připomíná »upřímný« vztah podobných »zadkostláčů« k Ukrajincům v době nedávné a dnes. Byl velmi jiný. V době nedávné myslím vztah k obyčejným ukrajinským dělníkům, kteří si sem ze své korupcí skrz naskrz prolezlé vlasti jezdili skutečně vydělávat na živobytí pro sebe a své rodiny. (Že je o podstatnou část výdělku vzápětí obíraly na českém území legálně a beztrestně operující ukrajinské mafie, o tom nyní hovořit nemíním – třeba někdy jindy…).
Kdo chcete, jistě si vzpomenete, jak se česká společnost k dělníkům z Ukrajiny tenkrát v počátcích chovala. Jako k póvlu, jako k lidskému odpadu. Úkáčka a různě jinak hanlivě se jim říkalo. Valná část obyvatelstva se jich štítila, zaměstnavatelé je sdírali, jak jen to šlo. Dokud si to Ukrajinci nechali líbit, vymetli s nimi kde co. Nejtěžší práci. Načerno, bez pojištění, za mrzký peníz, aby z nich vytřískali co nejvíce. Často ten mrzký groš ani nedostali. Teď ovšem ti zaměstnavatelé, kteří se k tehdejším úkáčkám chovali hůře než Katařané k těm dělníkům, jistě hrdě nosí na klopě žlutomodré vlaječky, účastní se protiruských a proukrajinských happeningů a plamennými projevy na obranu všeho ukrajinského lidu krmí diskuse na internetových serverech. Včera je ještě nemohli vystát, ždímali z nich do poslední kapky a dnes, protože se to oficiálně žádá, otočili o 180 stupňů.
Nebo jiný příklad… Zdalipak by v současnosti novinář Jiří Just napsal totéž, co 17. 10. 2014 na aktualne.cz? Už jen ten titulek: Nášivky nacistů ovládly Kyjev. Noví Banderovci vycenili zuby…
Cituji dál: »Konflikt na východě Ukrajiny porodil novodobé banderovce. Ukrajinští radikální nacionalisté, kteří bojují proti těm proruským, se hlásí k tradici Ukrajinské povstalecké armády nechvalně známého Stepana Bandery. A jsou ve stejné situaci jako jejich předci – vzhlíží k třetí říši a bojují za nezávislost na Moskvě. … Prapor Azov čítá přibližně 800 mužů. Převážná většina z nich jsou radikální nacionalisté inklinující k neonacismu. Svědčí o tom nejen samotný symbol na nášivkách Azovu, který za druhé světové války používala 2. tanková divize SS Das Reich, ale i jejich vazby na mezinárodní neonacistické organizace.« (přečtěte si celého Justa z října 2014, fakt stojí za to…).
Ještě jednu poznámku, dle mého soudu patřičnou, si nemohu odpustit. Také se týká migrace. Nenapadlo vás někdy právě o ní uvažovat v historickém kontextu? Jak v té době minulé dnes slovutný demokratický Západ brutálně kolonizoval Afriku – že jim to právě tou migrací Afričané dnes vracejí i s úroky? Sice třeba nevědomě, avšak osudově?
Já vím, že se jedná o migraci vyvolávanou a řízenou euroatlantickými stratégy, nicméně i navzdory tomu bych se v tomto ohledu klaněl ke rčení, že Boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě – resp. že na západní Evropu, dnešní vzor lidskoprávní ctnosti (žel, falešné jako pětník), si tvrdě došlápla její vlastní minulost za brutální zvěrstva, která, jakožto bezohledný kolonizátor po mnoho a mnoho let páchala na domorodém africkém obyvatelstvu.
Pouze spravedlivá rána osudu – nic víc, nic miň. »Něco« mezi nebem a zemí, co se děje bez ohledu na záměry geopolitických architektů a také bez ohledu na to, že to »osudové«, to »něco«, si momentálně s těmi »geopolitickými záměry« podává ruce. To může být i náhodné. Náhodný však rozhodně není trest, jenž si Evropa za svoji hříšnou minulost odpykává. Že si ten trest odtrpí všichni Evropané, nejen ti od kolonizátorů, to je také osud. I Afričané trpěli všichni…
Třeba na tomhle něco bude. Kdo ví. Logiku to ale dává.
Pavel Votruba