O česko-čínských vztazích pravdivě…

Když jsem poprvé navštívil v roce 2005 v závěru června Čínu, byla to má první návštěva v Číně. A byl jsem tehdy ve funkci českého premiéra. Byl jsem přijat na nejvyšší možné politické úrovni: prezidentem Číny a šéfem Komunistické strany Číny, předsedou vlády a předsedou parlamentu. Byly to zajímavé rozhovory. A kdyby volby do Sněmovny v roce 2006 dopadly jen trochu jinak, mohli bychom rozvíjet velmi intenzivní vztahy s ČLR. A mohli bychom větší provázaností naší ekonomiky s tou čínskou u nás i po roce 2007 udržet silný hospodářský růst.

Za půl roku po mé státní návštěvě v Pekingu, přijel do Prahy na státní návštěvu čínský premiér Wen. A podpisem celé řady smluv a protokolů o spolupráci na poli hospodářství dala Čína najevo, jak silný má zájem na úzké ekonomické kooperaci s Českou republikou. Nechci rozebírat důvody, proč tomu tak bylo. A tyto důvody byly zhruba shodné s těmi, které využil ke zlepšení vztahů s ČLR také prezident Zeman a Sobotkova a poté Babišova vláda. Za Sobotkovy vlády byla dokonce uzavřena s ČLR smlouva o strategické spolupráci. Ta se za pravostředové pětikoaliční vlády stala vlastně mrtvou literou. A Čína byla dlouhou dobu významnou částí tzv. české politické elity, tedy tou, která je v současné době ve vládě, považována téměř za nepřátelský stát.

Podruhé jsem byl v Číně v roce 2007 v čele delegace vedení tehdy největší opoziční strany – ČSSD. Měli jsme možnost projet Čínu od Pekingu přes Šanghaj až po Čen-Tu. Ale to hlavní poznání Číny jsem měl možnost zažít v letech 2016 až 2024. V té době jsem navštívil Čínu nejméně dvacetkrát a to ještě musím říci, že v letech 2020 až 2023 zejména z důvodu covidu, se žádné cesty do Číny vlastně nekonaly. Za poslední rok a půl, od září 2023 až do listopadu 2024, jsem navštívil Čínu pětkrát. Při spolupráci s jednou obří čínskou farmaceutickou firmou, působící ve většině zemí světa, jsem měl možnost poznat také vyspělou firemní kulturu takovéto firmy.

Při svých četných  cestách jsem měl možnost poznat několik provincií Číny a řadu krásných čínských měst. Ale také obřích čínských aglomerací vedle Pekingu, Šanghaje a Čchung-čchingu. V době, kdy jsem navštívil Čínu poprvé, čínské hospodářství se po zhruba 15 letech trvání reforem začínalo blížit významu hospodářské velmoci. V roce 2005 Čína vyráběla ovšem necelých 5 % světové produkce. V současné době se blíží objem vyráběné čínské produkce téměř jedné pětině celkové světové výroby. Je to obrovský skok a nejde jenom o skok kvantitativní, ale také o skok kvalitativní.

Podle parity kupní síly je HDP Číny dnes větší než HDP jejich hlavního hospodářského rivala, Spojených států.

V evropských elitách je po nástupu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa očekávání, že Čína bude považována za hlavního rivala Spojených států. A při známé vlastnosti části amerických a významné části evropských elit se očekává, že Čína se stane jakýmsi nepřítelem Spojených států a Západu tak, jako tomu bylo v posledních třech letech s Ruskem a za doby studené války se SSSR.

Samozřejmě, že Trumpova politika je plná nepředvídatelnosti. Ale Čína už dnes nepředstavuje ve světě faktor, kterým by měl nějaký nepředvídatelný zásah či rozhodnutí prezidenta Trumpa otřást.

Před několik dny v Pekingu, od 5. března, probíhalo 14. Všečínské shromáždění lidových zástupců.

Ve Spojených státech již převládá názor, že Čína je vlastně rovnocenný rival USA. A i když se tempo vzestupu Číny zpomalilo z dvouciferných hodnot meziročního růstu na počátku tohoto století na zhruba 5 %, je to růst stále velmi úctyhodný, který není dosahován většinou zemí Západu. A pro tento rok počítá Čína s meziročním růstem HDP 6 %.

Čína přijala za svou aktivnější fiskální politiku a také expanzivní hospodářskou politiku, když stanovila zvýšení poměru deficitu státního rozpočtu HDP z loňských 3 % na 4 %. Zdá se, že si čínské vedení uvědomuje hlavní problémy, kterými čínské hospodářství trpí, jež lze shrnout pod výraz: strukturální problémy. Ale upřímně, pokud bude dosažen meziroční hospodářský růst  %, být na místě čínských vůdců, tak bych vůbec nelkal.

Čína, jak se zdá, má velký zájem na stabilních hospodářských vztazích s EU. Jak se nedávno vyjádřil čínský ministr zahraničních věcí Wang I, Čína nepovažuje Evropu za rivala, ale za partnera. Tato věta by se však měla dostat ke sluchu »ministryni zahraničí« EU Kallasové, která vůči Číně volí podobně nenávistnou rétoriku jako české Synopsis, placené nepřáteli Číny. V současné době bilaterální obchod mezi EU a Čínou dosahuje 750 miliard dolarů ročně. Tedy zhruba pětina veškerého zboží, které je do EU dováženo, je dovážena z Číny. Evropská komise v loňském roce uvalila dodatečná cla až do výše 35 % na elektromobily vyrobené v Číně. ČLR na stavění těchto celních bariér, kterými chce Evropská komise zachránit evropský automobilový průmysl, nějak podstatně nereagovala odvetnými sankcemi. Zvýšila pouze cla na dovoz brandy z Evropy do Číny. Tak tedy francouzský cognac a armagnac jsou pro Číňany dražší. V loňském roce vznikl obří deficit 300 miliard dolarů v obchodě mezi EU a Čínou ve prospěch Číny.

V současné době volí vedení EU velmi diskutabilní politiku. Jsou to jednak slovní útoky na Trumpovu administrativu Spojených států, které mohou vyústit k izolaci EU od USA. Již dříve se Evropa separovala od Ruska sedmnácti koly sankcí, především v hospodářské oblasti. A nyní, pokud převládnou hlasy extrémistů v EK, jako je Kallasová, izoluje se EU od Číny. Je otázka, jakou podobu budou mít dodatečně uvalená cla na vývoz čínského zboží do USA. Samozřejmě, že ve svých důsledcích mohou tato cla znamenat, s ohledem na obří obchod mezi Čínou a USA, tvrdý úder světovému hospodářskému růstu. Ale upřímně, myslím si, že Čína je na tento krok USA připravena. A tím nemám na mysli jen její protest u WTO.

Čína v posledních deseti letech v rámci největšího ekonomického projektu současného světa, známém pod názvem Pás a stezka, svými půjčkami oslovila zhruba 140 zemí světa. Nepochybuji o tom, že z vytvořeného fondu již byla vyčerpána více než jedna miliarda dolarů, které Čína pro účely projektu dala k dispozici. Projekt a peníze v něm alokované slouží k rozvoji infrastruktury, zejména dopravní, v desítkách zemí třetího světa, ale také v některých zemích evropských (mám na mysli např. Chorvatsko, Srbsko a Maďarsko, Portugalsko, Černou Horu ad.). Všechny tyto projekty jsou důsledně na principu win-win spolupráce. Znamená to, že rozvojová země vybuduje infrastrukturu v oblasti dopravy, tu používá jak pro potřeby vlastního obyvatelstva, tak např. pro přísun surovin mj. také pro čínský průmysl do přístavů na pobřeží moří a oceánů. Prostě Čína se stala dílnou světa a to dílnou, která se v řadě oborů, především v oblasti elektrotechniky dostala na světovou špičku. Totéž platí také pro elektromobilitu a další a další obory, včetně např. jaderné energetiky.

Můj názor na soupeření mezi Čínou a Spojenými státy je ten, že Trumpova administrativa se bude snažit o urovnání vztahů nejen s Ruskem, ale také s další východní velmocí Čínou. Samozřejmě, že někteří analytici, považují současné jednání Američanů při hledání mírového řešení na Ukrajině s Ruskem za faktor, který má odlákat Rusko od úzké spolupráce s Čínou.

Nemyslím si, že je tomu tak, a že by američtí vůdci uvažovali takto jednoduše. Myslím, že se budou snažit během příštích tří až čtyř let vytvořit systém, jehož obdobu je možné hledat např. v době Vídeňského kongresu a po něm. Vídeňský kongres vytvořil systém zvaný »Koncert velmocí«, který ve svých důsledcích znamenal pro Evropu klidné období bez válek na dobu více než třiceti let. Poté sice k několika válkám mezi evropskými mocnostmi došlo, ale od skončení prusko-francouzské války v letech1870-1871 byl vlastně až do začátku První světové války v Evropě klid a období bez válek. To bylo něco, co jsme my, naši rodiče a prarodiče ve 20. století nezažili.

Jiří Paroubek, předseda ČSSD