Náhodou jsem narazil na tweet z 5. února t.r. od jakéhosi, či spíše jakési přezdívky End Wokeness. Pod »End Wokenes« je věta: »It´s a real mystery why China and Russia no longer fear us«, což přeloženo do mé mateřštiny a v kontextu s umístěnými fotografiemi pod ní (tou větou) dává zamyšlení hodný ironický kontext: »Je skutečnou záhadou, proč se nás Čína a Rusko přestaly bát.« To »skutečnou záhadou« bych dal do vééélkých uvozovek, neb onu záhadu odhalují nad míru jasně ona prezentovaná fota. Taky se těch Amíků nebojíte, že? Snad žaludeční nevolnost, tu pociťují. Ale strach? Ó, nikoli.
Dříve světu vládly ideologie politické, dnes pohlavní – hlavní se jmenuje LGBT (abyste byli in, zkratka se vyslovuje el gé bé té, el dží bí tý). LGBT podle wikipedie značí lesby, gaye, bisexuály a tzv. transgender osoby (těmhle transgenderům já pracovně říkám »blouznivci pindíků a pipinek«) a vládne, dominuje. Proč? Protože LGBT je nejvíc. Mnohem víc, než všechny byvší a jsoucí politické směry. Neničí totiž lidstvo jen ideově (myšlenkově), ale doslova ho překopává fyzicky. Taková hlavní pohlavní přestavba. V duchu zvrácených choutek architektů globální politiky demoralizovat společnost jde proti odvěké lidské přirozenosti, proti přírodě (věřící říkají: proti Bohu). Právě proto, že z kozla kozu a ani opačně neuděláš, zatímco LGBT nabízí pestrý výběr takových pohlavních identit, o nichž by se našim předkům ani nesnilo. A kdyby jen snilo, hned ráno by se chopili vidlí… Ale vidle nechme v kůlně, nechci, aby to bylo o nich.
End Wokeness mě vyzval k zamyšlení. V souvislostech. Zvláště v té jedné, již zmíněné, a sice o »zvrácených choutkách architektů globální politiky« učinit z lidstva beztvaré nic, resp. neidentifikovatelná zrůdná monstra.
Sama odlišná pohlavní orientace není zvrácenost či zvrhlost (někdo to prostě tak má – za mě tečka). Zvrácené a zvrhlé však je, jak ostentativně a bezohledně nám je LGBT ideologie vnucována. Resp. abychom my, heterosexuálové, respektovali nikoli onu stejnopohlavní orientaci jako takovou, ale tu uměle vyráběnou zvrhlost a zvrácenost kolem – tu nechutnou show, jak nám ji promítají na všech těch průvodech a jak nám ji servíruje mediální propaganda. Abych byl úplně přesný – ONI nám bezohledně našeptávají, že normální nejsme my, heterosexuálové. De facto nás navádí k tomu, abychom jimi nebyli. Třesu se nefalšovaným odporem, až to bude i de iure.
Toto je ta hlavní zvrácenost, že my, heterosexuálové, bychom se sebou měli hodně rychle něco dělat. Odmítnete-li však tuto zvrácenost, ONI si to cíleně vykládají jako nenávistný, nedemokratický, nehumánní protest proti stejnopohlavní orientaci jako takové, o níž jsem pár řádků výše napsal, že ji nepokládám za zvrhlost, že »někdo to prostě tak má – tečka«. Když má někdo genetický sklon k alkoholismu, taky z toho nevyrobíte ideologii a nebudete dětem ve školách dávat k obědu dvě deci bílého nebo třetinku Plzně. Jenže právě toto dělá LGBT – mně za pindíka nabízí pipinku, jedním dechem dodávaje, že můj pindík je dneska out, že teprve s pipinkou oděnou v duhová tanga, pochoduje v průvodu Prahou, budu in.
Za faktem, že »někdo to prostě tak má«, ONI (ti architekti) však tu moji TEČKU neudělali. Naopak – tuto gramaticky jednoduchou větu rozvinuli a rozvíjejí do nekončícího mnoha větného souvětí, ba co více – další věty vedlejší k tomu po hrstech konstruují dnem i nocí. Z LGBT vymodelovali společenskou normu, bezohledně vnucovanou, aby rozvrátila normální, tradiční rodinu, coby základ jakékoli společnosti – to není komunistická poučka, to je základní pravidlo pro fungování lidstva. RODINA. FUNKČNÍ RODINA. MUŽ s pindíkem a ŽENA s pipinkou.
Když je někdo fetišista, nechť si očichává nošené dámské kalhotky dle libosti, ale fetišisté přece také nepořádají průvody Prahou s kalhotkami na nosech. A je to ještě horší – průvodoví blouznivci pindíků a pipinek totiž nejsou ti »normální« »obyčejní« »řadoví« homosexuálové či lesby. Tihle průvodoví jsou nastrčené figurky, psychopati, pomatenci, fanatici…, kteří mají za cíl poštvat nás heterosexuály právě proti těm »normálním« homosexuálům a lesbám, kteří to »prostě tak mají – tečka« a na které žádný soudný člověk nebude plivat, nebude se jich štítit atd. Ovšem a pardon, těch na těch fotkách od End Wokeness se já štítím.
Přirozenou, populační budoucnost zajišťující, je rodina, nastupující na plac v sestavě nefalšovaný muž a nefalšovaná žena, nenormální je rodina v sestavě muž-muž, žena-žena (ne, neodporuji si, když jsem napsal, že tak to prostě mají – tečka… stejnopohlavní orientaci neodsuzuji, s manželskými svazky nadto ještě vychovávající děti však nesouhlasím).
Normální je čichat ke květině nebo k pečenému bůčku (to zcela jistě v mém případě), nenormální je čichat k použitým dámským kalhotkám. Že jsem čuně, že se vám z toho zvedá žaludek? Chápu, ale uvědomte si, že žaludek se vám z podstaty nezvedá ze mě, ale z těch všech trans, z té LGBT zvrhlosti. Já to jen pojmenoval. Když se dívám na ty fotografie z twitteru End Wokeness a aniž by se mě vůči těm vyfotografovaným zmocňovala nenávist, žaludek mám ovšem až v krku a kdybych neměl pevně sevřené čelisti, snad by ze mě i vyskočil. Nechť si vybočují z normálu bez omezení, ale nechť nám toto nikdo nevnucuje jako standard životního stylu. To je celé. O nic více ani méně nejde. A trochu transpoezie nakonec… (právě jsem vymyslel nový literární žánr – transpoezie).
S pindíkem či pipinkou?
Být tátou či maminkou?
Volba jest to těžká,
těžší než dostat z klece ježka.
Nemaž se s tím,
buď teď, ne předtím.
Buď in,
konej čin.
Odhoď v dál pipinku,
neváhej ni vteřinku
a popros medika,
že chceš pindíka.
Či máš pinďu
a chceš pipku?
Táhněte sborem k šípku.
Pavel Votruba