Konflikt Rusko – Ukrajina se přenesl i na naše území. V posledních několika letech jsme mohli být svědky poničení některých památníků, které připomínají osvobození v roce 1945. Terčem vandalů se nestaly ale jen tyto památníky. Dokonce to na některých místech došlo tak daleko, že byly poškozeny i sochy, které připomínaly československé legionáře.
Nejdále v této věci však zašlo město Přibyslav na Havlíčkobrodsku, které nechalo odstranit sochu rudoarmějce. Dokonce na tuto věc kývli památkáři, protože se musel nejprve zrušit statut památky. Podobně tomu tak bylo v Litoměřicích, kde odstranili pomník Sovětské armádě. Musím se ptát, co se odehrává v myslích těch, kdo schvalují odstranění památníku, který připomíná největší hrůzy nejen našich dějin? Zcela jistě v tom bude hrát roli ideologie. To znamená, že v rámci ideologické zaslepenosti – nenávisti vůči dnešnímu Rusku – se zapomíná na nemalý podíl osvobození Evropy, jakož i naší vlasti, jinými národy tehdejšího Sovětského svazu – Ukrajince nevyjímaje. Na našem území dokonce operovala i vojska z Rumunska.
Nejvíce zarážející je fakt, že pokud se nějaký takový památník poškodí nebo odstraní, tak se tím pošlapává památka dokonce samotných Ukrajinců, kteří osvobozovali naši vlast. K tomu musíme připočíst, že v řadách Rudé armády bylo hned několik maršálů, generálů a dalších, kteří pocházeli z Ukrajiny. Jako příklad si můžeme uvést maršála Malinovského, Timošenka, mnohé partyzány nebo generála Leljušenka. Cožpak tohle nikdo neví? Nechce vědět? Nezmiňuje, protože se to dnes nehodí? Osvobozovala nás přeci spojenecká vojska SSSR a USA a mrtví na obou stranách nás dnes spojují.
Když si to ale celé pečlivě rozklíčujeme, tak památníky druhé světové války se odstraňují primárně v těch místech, kde vládnou pravicové strany typu ODS, TOP 09 nebo STAN či Pirátů. O našem hlavním městě netřeba mluvit, ale nejhorší je, že se nenávist vůči památníkům padlých hrdinů přenáší i dále do republiky. Tato skutečnost svědčí o tom, že jsme se s minulostí nikdy nevyrovnali a tímto přístupem nikdy nevyrovnáme. Bylo by vhodné, kdyby se ti, kdo odstraňují památníky, sochy, naučili historii a nepoužívali hysterii. Cožpak někdo někdy ničil památníky americké armády jen proto, že v roce 1999 USA bombardovaly Bělehrad, nebo když zaútočily na Irák? Očividně se používá logika výkladu, že Rusko je nepřítel, vždy bylo a abychom jej odstranili z veřejného prostoru, tak odstraníme také ikony, které jej, byť náznakem, připomínají. I když s tím nemají nic společného, protože, jak jsem zmínil výše – v řadách Rudé (Sovětské) armády bylo mnoho jiných národností včetně Ukrajinců.
Posledním takovým hanebným činem je pomalování sousoší Sbratření ve Vrchlického sadech před hlavním nádražím v Praze červenou barvou. Inu opět někdo nepochopil, proč sousoší vzniklo. Navíc se jedná o kulturní památku, takže vandal neponičil jen samotné sousoší, ale i historickou paměť, protože vandal pravděpodobně žádnou historickou paměť nemá nebo nechce mít. V horším případě obojí.
Jsem proti jakémukoliv hanobení, odstraňování a poškozování památníků, které připomínají nejtemnější období lidských dějin, a je úplně jedno, zda se jedná o památníky rudoarmějců nebo amerických vojáků. Všichni totiž stejnou měrou přispěli k osvobození Evropy od nacismu. Nejsmutnější na celé věci je, že když někdo ničí památníky osvoboditelů z východní strany, tak pošlapává také památku Ukrajinců, kteří v dobách druhé světové války položili své životy, proto, abychom my dnes mohli žít.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.