Církve v této zemi už přes deset let inkasují miliardy v rámci tzv. církevních restitucí. A jako by nestačilo, že si stát musí na toto »odškodné« půjčovat, zákon do celé konstrukce zakomponoval ještě inflační doložku. Výsledek? Čím více inflace dusí obyčejné lidi, tím více peněz teče do kapes církevních prelátů.
Je to naprostý skandál: lidé živoří, důchody se nevalorizují dostatečně, vláda fňuká nad každou korunou, ale církevní miliardový proud se nezastaví. Proč? Protože ve vládě sedí věřící politici, kteří místo solidarity s lidem chrání moc a majetek církve. Osvětový vůdce na ocase oblíbenosti politiků P. Fiala, sám katolík, by mohl tlačit na zastavení vyplácení nebo alespoň na zrušení inflační přirážky. Nedělá nic. Proč? Protože se bojí lidovecké lobby, která tahá za nitky?
Solidarita podle Bible? Jen prázdné slovo
Bible mluví o solidaritě, o pomoci slabším. Ale skutečná praxe církve ukazuje pravý opak: maximalizace zisků i za cenu utrpení těch, kdo je financují ze svých daní. Ministerstvo kultury pod vedením neoliberála M. Baxy (ODS) klidně nechává miliardy téct do církevních kasíren, i když jiní ministři naříkají nad zhroucenými veřejnými financemi. Tohle není solidarita. To je hrubá nemorálnost.
Graubnerova klerikální arogance
Do toho všeho přichází arcibiskup Jan Graubner se svým výrokem, že »vědomá podpora hnutí STAČILO! je hříchem, jde o vědomou podporu zla«. To už není jen náboženské kázání. To je otevřená politická intervence, a navíc s morálním vydíráním věřících. Doporučí konzervativní kardinál Graubner to, co doporučovala církev v roce 1946 na protest s vládní politikou? Vhodí voliči SpoluSTAN a Pirátů do volebních uren bílé lístky?
Církev se opět staví do role arbitra nad politikou a lidmi. Přitom není nic jiného než soukromá organizace, poskytující duchovní službu těm, kdo ji chtějí. Proč by si ji tedy neměla financovat sama? Proč má být dotována státem, a to ještě v době, kdy lidé padají do chudoby a lidově řečeno »na hubu«?
Bohatá církev, chudý národ
Katolická církev se topí v majetku: paláce, pozemky, umělecké poklady. To k výkonu kultu nepotřebuje. Kristus káral bohatství, kázal chudobu a skromnost. Dnešní církev je však pravým opakem – je symbolem nenažranosti a privilegií.
Přijímat miliardy ze státního rozpočtu je ze strany církve stejně nemravné, jako by boháči brali sociální dávky. Společnost by to u běžných lidí netolerovala. Proč to toleruje církvi?
Na čí straně stojí stát?
Odpověď je jasná: stát stojí na straně privilegovaných. Na straně církve, která si hraje na oběť, zatímco skutečné oběti – senioři, rodiny v nouzi, lidé drcení drahotou – jsou tlačeni na dno.
Je načase říct dost. Církevní restituce jsou nemorální a musí být ukončeny. Inflační přirážka je výsměch celé společnosti. A církevní hodnostáři, kteří veřejně zasahují do politiky, si musí vybrat: buď budou soukromou institucí financovanou svými věřícími, nebo politickou organizací, která však ponese odpovědnost jako každá jiná strana.
Pokud má být Česká republika skutečně spravedlivá a sekulární, musíme odmítnout privilegia církví. A musíme odmítnout i jejich drzost, když si dovolí diktovat lidem, koho mají volit a koho ne.
Jan Klán