Němcová vs. Šmarda: zbytečné bláboly…

Myslím, že i velká část českých provládních mainstreamových médií a vládních politiků byla zaskočena velkým úspěchem protestních akcí pracujících v pondělí. A to ať už byly spojeny se stávkou ve školách, v průmyslových závodech či demonstracemi a shromážděními v průběhu prvního dne tohoto týdne.

Do stávky se zapojil zhruba milion lidí, což je s ohledem na klesající četnost členů odborových svazů v průběhu posledních let velmi vysoké číslo.

Zdá se, že lidé z nejrůznějších společenských vrstev projevují známky zoufalství. Nejméně tři miliony lidí se nachází pod hranicí chudoby anebo mírně nad ní. A zdá se, že jen díky pro vládu příznivému statistickému algoritmu, kdy český chudý zdaleka nedosahuje příjmové úrovně německého chuďase, nemáme lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby, třeba pět milionů.

Odboráři tedy měli v pondělí úspěch, ke kterému jim napomohla především neschopnost Fialovy vlády držet sociální smír ve společnosti.

A tak provládní média ve snaze zastřít další debakl vlády, kterým milionová účast lidí – zaměstnanců na stávce nesporně byla, se velmi houževnatě chytila drobného vybočení organizátorů demonstrace na Malostranském náměstí z logického scénáře. A tak ti, kteří vlastně podporují vládu, byli ihned nasazeni k dehonestaci odborových předáků. Jakási předsedkyně spolku, který sdružuje prý zhruba 1 % zaměstnanců ve školství, o níž jsem nikdy předtím neslyšel, začala kádrovat (těžko uvěřit, že ji k tomu nikdo nedal pokyn) bloggera Sterzika – Vidláka, který na demonstraci na Malostranském náměstí také hovořil. Slyšel jsem mnohokrát, že pan, tak řečený, Vidlák má pozoruhodné názory. Ale nikdy jsem žádný jeho literární výtvor nečetl. Pochybuji také, že by snad paní Mazancová, takto předsedkyně oné jednoprocentní Učitelské platformy někdy Vidláka četla…

Nicméně, udatně na něj útočí jako na »proruského kolaboranta«. Je to známý způsob práce našich progresivistů, kteří se jinak mocně hlásí k odkazu V. Havla (který by s nimi těžko souhlasil), jež lze zahrnout pod název pražská či jiná kavárna. Prostě, kdo nesdílí jejich názor na válku na Ukrajině, kde zbytečně zahynuly a dále umírají desetitisíce mladých mužů i civilních obyvatel, je prostě »dezolát«, »chcimír«, »ruský šváb«, »putinovec« a já nevím, co ještě. Zkrátka, budu si muset články pana Vidláka přečíst. To, co říkal na demonstraci, mi připadalo dost rozumné, protože byl schopen zformulovat požadavky demonstrujících a stávkujících do několika úderných bodů.

Smutnou postavou v celém příběhu je ovšem předseda SOCDEM Šmarda. Ten na sociálních sítích umístil pitomost ohromujících rozměrů, kde blábolí cosi o tom, že prý »vystoupení proruského trolla protesty poškozuje«. A dále: »…Chceme skutečnou pomoc lidem, ne trapné politické divadlo.« Jinak řečeno, předák kdysi levicové či levostředové sociální demokracie nazývá odborářskou akci, zřejmě proto, aby udělal radost svým loutkovodičům ze stáje donátora SOCDEM Barty, jako »trapné politické divadlo«. Jak hluboko jsi klesla, strano, kterou jsem kdysi vedl?

A protože hloupost je nakažlivá, přidala se k výměně názorů se svým komentářem také známá korifejka staropravicové politiky, senátorka Němcová. Ve svém vyjádření píše cosi o tom, že Šmarda prý »propagoval ten hnusný plakát s tvrdou pěstí stalinistické dělnické třídy«. Prostě formulace hodná okamžité prohlídky u doktora Chocholouška. A Šmarda v replice korunuje své dílo, že prý i když paní Němcová lže, je mu to líto. Prý »dříve taková nebývala«. No co já pamatuju, paní Němcová říkala vždycky hlouposti. Prostě tato »dáma« zůstala i ve vysoké politice, kde se shodou nešťastných okolností po léta vyskytovala, intelektuálně stále na úrovni nákupčího knih. Což je práce, kterou nějaký ten rok také dělala. Tolik tedy výměna slovní pyrotechniky náročné intelektuální úrovně mezi dvěma duševními magnáty…

Nezbývá než doufat, že se ODS, která v průzkumech veřejného mínění každý měsíc nezadržitelně slábne, dostane brzy na úroveň neparlamentní strany, která je trapným stínem někdejší sociální demokracie, druhdy nejsilnější politické strany v zemi.

Odboráři by se neměli nechat Mazancovou, Němcovou, Šmardou a podobnými provládními zjevy znepokojovat. A pokud vláda nebude postupně uspokojovat odborářské požadavky, jako že toho není schopna, je potřeba protesty stupňovat.

Ostatně, již před rokem a půl jsem vyzýval ke stávkám a demonstracím a jsem rád, že se konečně odboráři nejen osmělili, ale dokonce se obě odborářské ústředny ve prospěch dobré věci spojily.

Jedinou drobnou výhradu, kterou bych snad k angažmá pana Vidláka na pódiu odborářské demonstrace měl, je to, že je aktivním politikem. I když to vědí jen fajnšmekři, objevuje se na kandidátce KSČM pro volby do Evropského parlamentu.

Jiří Paroubek