Již šest týdnů, od 15. března, je k vidění v Drážďanech část svatovítského pokladu, včetně korunovačního kříže. Načasování termínu jeho »předání« vyvolalo v naší společnosti silnou kritiku, vlnu negativních reakcí z řad občanů, a tak vznikla petice za jeho navrácení.
V této souvislosti jsem dne 5. dubna elektronicky zaslal v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. šesti různým subjektům dotazy následujícího znění:
- Na jakém základě byl vyzvednut Svatovítský poklad a předán do Německa.
- Která konkrétní osoba Svatovítský poklad vyzvedla.
- Která konkrétní osoba předala Svatovítský poklad do Německa.
První odpověď jsem obdržel dne 8. dubna od děkana kapituly Ondřeje Pávka, který sděluje, že »Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Informace proto poskytovat nebude«.
Další odpověď přišla z Kanceláře prezidenta republiky, kde na konci odpovědi bylo doporučení obrátit se právě na Metropolitní kapitulu u sv. Víta. Celá odpověď zaslaná KPR zní: »KPR, jakožto povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ, rozhodla, že žádost podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ odkládá, a to z těchto důvodů:
Odůvodnění Podle § 2 odst. 1 zákona InfZ jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Podle § 2 odst 1 zákona č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, KPR zajišťuje obstarávání věcí spojených jednak s výkonem pravomocí prezidenta republiky stanovených Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony a jednak s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky. Žadatel žádá informace ke skutečnostem týkajícím se Svatovítského pokladu. Svatovítský poklad není ve vlastnictví České republiky – KPR, a KPR tak nemá žádné oprávnění se součástmi Svatovítského pokladu jakkoli disponovat a o nakládání se Svatovítským pokladem jakkoli rozhodovat. KPR tak požadovanými informacemi nedisponuje a z podstaty věci ani disponovat nemůže. Vlastníkem Svatovítského pokladu je Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, k tomu vizte i veřejně přístupné informace zde, zejména pak část: ‚Pražská metropolitní kapitula je vlastníkem vnitřního vybavení katedrály svatého Víta, včetně obrazů, soch, oltářů i náhrobků, a je i majitelem nesmírně cenného svatovítského pokladu. Velmi vzácná je i knihovna pražské metropolitní kapituly, která patří k nejstarším historickým knihovnám v Česku‘. Žadateli se tedy doporučuje obrátit se se svým dotazem na Metropolitní kapitulu u sv. Víta v Praze.«
V podobném tónu se nesla i další obdržená odpověď, tentokrát od Magistrátu hl. m. Prahy, ve znění: »Povinný subjekt Vám sděluje, že předmět Vaší žádosti se nevztahuje k působnosti Magistrátu hl. m. Prahy, ale spadá do působnosti Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Magistrát hl. m. Prahy Vámi požadovanými informacemi nedisponuje a ze zákona ani disponovat nemusí. Podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. c) InfZ platí, že v případě, že se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu, tento žádost odloží. Z výše uvedeného důvodu Vás informujeme o odložení Vaší žádosti.«
Více informací jsem neobdržel ani ve dvoustránkovém rozhodnutí Úřadu vlády ČR, ve kterém je mj. uvedeno: »Předmětná problematika v otázkách č. 2 a 3 žádosti nespadá do působnosti Úřadu vlády, ale primárně se týká Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, jež je vlastníkem Svatovítského pokladu.«
Žádné odpovědi, byť zákon O svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. termín vyřízení stanovuje, jsem se nedočkal od předsedy Senátu Miloše Vystrčila a od předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové, což mne nakonec, vzhledem k aroganci uvedených osob, ani nepřekvapilo.
Snaha získat základní informace v souladu se zákonem v »mafiánském prostředí« našeho státu skončilo bez úspěchu. Obdobně jako například v otázce české iniciativy nákupu munice pro Ukrajinu. Zatímco sdělení konkrétní výše finanční pomoci je v Německu záležitostí zcela transparentní, našim daňovým poplatníkům je tento údaj zastíněn z bezpečnostních důvodů mlhavým oparem. Poněkud zarážející je striktní sdělení Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, že požadované informace poskytovat nebude. A to v době, kdy senioři jsou rozhodnutím Ústavního soudu trvale okrádání v důsledku snížení valorizace důchodů, ale církvím běží náhrady dle původně schváleného zákona.
Vraťme se na závěr ještě k datu zapůjčení Svatovítského pokladu. Dle kurátora výstavy Jiřího Fajta »v jednání bylo termínů několik, tento se ale z mnoha hledisek jevil jako nejvhodnější«. Pro mnohé naše občany je ale spíše načasování »předání« Svatovítského pokladu dalším potvrzením koloniálního postavení ČR vůči Německu, podřízenosti Západu, kdy se naše země stala dojnou krávou v odlivu dividend do zahraničí »napomáhajícímu« tak dalšímu zadlužování ČR.
Miroslav Kavij
Diskuze je uzavřena.