Z Hradu levná cestovní kancelář? Hrad létá, účet zůstává

Kancelář prezidenta republiky (KPR) mi na moji žádost podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím poskytla přehled zahraničních cest prezidenta v roce 2026, počtu členů delegací a nákladů, které na ně vynaložila KPR. A člověk při pohledu na čísla skoro získá pocit, že se na Pražském hradě vedle protokolu, poradců a ceremonií otevřela také cestovní kancelář. Jen s jedním drobným rozdílem: klient nemusí při rezervaci sahat do vlastní peněženky.

Do 1. srpna 2026 eviduje odpověď KPR deset položek zahraničních výjezdů, přičemž některé zahrnují návštěvy dvou států. Vyúčtované náklady KPR dosáhly celkem 491 318,45 Kč. A to ještě není konečná. Cesta do Turecka na summit NATO, kam se ústavní agent Petr Pavel Pávek tolik snažil dostat i přes Ústavní soud, v době odpovědi vyúčtována nebyla.

Začněme skromně. Ukrajina: deset členů delegace, 30 960 Kč. Vatikán: šestnáct lidí, 26 882,06 Kč. Mnichovská bezpečnostní konference: devět členů, 13 576,80 Kč. To už skoro připomíná nabídku »last minute«. Jen katalog místo palem zdobí státní znak.

Pak přichází vyšší cestovatelská liga. Zahájení zimních olympijských her v Itálii stálo KPR 42 362,93 Kč pro dvanáctičlennou delegaci. Estonsko vyšlo na 65 325,60 Kč při devatenácti členech. Státní návštěvy Lotyšska a Litvy dohromady na 80 765,72 Kč.

Absolutním hitem hradního katalogu je ovšem Argentina a Chile. Zřejmě poznávací cesta za tamními českými krajany. Šestnáct členů delegace a náklady KPR 196 180,30 Kč. V přepočtu přibližně 12 261 Kč na jednoho člena delegace – nejvyšší hodnota z cest, u nichž lze z poskytnutých údajů průměr jednoznačně vypočítat.

Buenos Aires, Santiago… ještě palubní lístek, kufr a můžeme tisknout katalog: »Hrad Travel – poznávejte svět, účet necháme doma«.

A protože zahraničí evidentně nestačí, přibývají také domácí zastávky. Festival TrutnOFF? Další zářez na pažbě. Člověk už je opravdu zvědavý, kdy přijde zpráva, že prezident strávil šest neděl v balóně. Jules Verne by možná záviděl a hradní protokol by mohl rovnou založit oddělení zážitkové turistiky.

Možná bychom tedy měli začít uvažovat také o novém způsobu financování tohoto prezidentského cestovatelského programu. Když už se z výkonu funkce místy stává téměř nekonečný seriál cest, návštěv, festivalů, summitů a fotografických příležitostí, co takhle místo státního rozpočtu zavést dobrovolný »Fond prezidentských zážitků«?

Na jednotlivé výlety by se mohli skládat třeba jeho nejvěrnější voliči a příznivci. Chcete prezidenta v Argentině? Přispějte. Chcete summit? Přispějte. Festival? QR kód máme připravený. A prémiový tarif by mohl obsahovat fotografii z cesty a pohlednici s nápisem: »Děkujeme, že jste přispěli na další prezidentský zážitek«.

Samozřejmě je to mírná nadsázka. Prezident je ústavním činitelem a zahraniční reprezentace k jeho úřadu patří. Ale právě proto má veřejnost právo ptát se, kolik jednotlivé cesty stojí, proč jsou nutné a především jaký konkrétní přínos České republice mají.

Já osobně Petra Pavla nevolil. Respektuji výsledek prezidentské volby a skutečnost, že byl řádně zvolen prezidentem republiky. To ale neznamená, že musím přijmout představu, že každý jeho výjezd, festivalová návštěva nebo další »zážitek« je automaticky nad kritikou jen proto, že na něj vyráží hlava státu. Je prezidentem republiky, ale politicky to není můj prezident a mám plné právo kritizovat způsob, jakým svůj mandát vykonává a jak jsou při tom používány veřejné peníze.

Ostatně právě veřejné peníze jsou podstatou celého problému. Zahraniční reprezentace samozřejmě není turistika. Prezident nemá čtyři roky sedět zamčený na Hradě a komunikovat se světem prostřednictvím pohlednic. Jenže existuje rozdíl mezi zahraniční politikou s jasným výsledkem a permanentním cestovatelským programem, u něhož občan často slyší hlavně to, kam prezident odletěl, s kým se setkal a kde se nechal vyfotografovat.

Proto je na místě klást jednoduché otázky. Co konkrétní cesta České republice přinesla? Podepsané smlouvy? Nové investice? Zakázky pro české podniky? Diplomatický průlom? Posílení českých ekonomických zájmů? Nebo především další fotografie do prezidentského alba?

Zvláštní kapitolou zůstává cesta do Turecka na summit NATO. Sedmičlenná delegace, ale v době odpovědi KPR bez konečného vyúčtování. Hradní cestovní kancelář nám tedy zatím u jedné destinace nabízí cenu tradičním turistickým způsobem: »Cena bude upřesněna.«

Nejde o to tvrdit, že prezident nemá cestovat. Jde o to připomenout, že veřejná funkce není zážitkový program a počet navštívených zemí není měřítkem kvality prezidenta. Pražský hrad se nesmí změnit v all inclusive cestovní kancelář za peníze daňových poplatníků. Protože zatím platí jednoduché heslo: Hrad létá. Prezident sbírá zářezy. Účet zůstává občanům.

Jan Klán