Meditace o morálce

S údivem jsem si přečetl zprávu, kterou ve čtvrtek zveřejnila ČTK. Psalo se v ní…, pro jistotu ji však cituji doslova: »Pavel pokládá za málo pravděpodobné, že poslanec Motoristů Filip Turek se stane ministrem životního prostředí. ‚Mohli bychom si říct, že pokud kdokoli není stíhán pro trestný čin nebo se nedopustil vlastizrady, tak může být ministrem,‘ řekl. Občané demokratické a slušné země by ale měli mít náročnější kritéria, míní. ‚Ta jsou definována morálkou, etikou a naším vnímáním. Bude dobré, když si tyto věci vyjasníme do budoucna…‘«

Takže důvody, proč nemá být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí, jsou morální. Zajímavé zdůvodnění. Nejsem si ovšem jist, zda sedí v případě nejen toho, jehož se výše uvedená slova týkají, ale také toho, kdo je sdělil tiskové agentuře. Mám totiž v živé paměti dokument, který ještě před prezidentskou volbou bylo možné číst na stránkách Echa (zde). Pro přesnost jednu z významných částí, jež se týká našeho problému, opět cituji v plném znění. Jde o zdůvodnění návrhu na vyznamenání Za službu vlasti – datováno 31. 3. 1988: »Kpt. … je třídně uvědomělý a politicky vyspělý. Jako člen strany při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat pro tuto politiku ostatní. Politickoideová připravenost jmenovaného je na dobré úrovni. Má dobré znalosti M-L (marxismu – leninismu, pozn. red.) a dokáže je uplatnit ve své práci. Projevuje se slabší péče o materiál, za který odpovídá.«

Úmyslně jsem vypustil jméno, jež je v dokumentu. Co myslíte? Bylo jím Filip Turek? Ne nebylo. Tehdy mu bylo dva a půl roku.

Druhým dokumentem, jenž byl tehdy zveřejněn, byla tzv. složka kapitána…, jíž připravila Správa vojenské kontrarozvědky Západního vojenského okruhu a je nedatovaná. Potvrzuje jeho politickou angažovanost a členství v KSČ. (Byl kandidátem KSČ od roku 1983, členem pak od roku 1985). Šlo o poslance Turka? Nikoli. Do komunistickém strany se nepřijímalo v batoletím věku.

Třetím je dokument z 31. 3. 1988. Byl součástí žádosti o medaili, kterou také obdržel: »Prověrky prováděné cestou agentury a důvěrníků obsahují poznatky kladného charakteru. Otec jmenovaného je registrován u III. S SNB-SEO pod reg. číslem 30793 (SVKR ZVO 1/1. odb. Tábor) a podle zjištění se v něm nachází kladné poznatky.« Dodejme: Zmíněný otec byl v téže době plukovníkem Vojenské kontrarozvědky.

Otec Filipa Turka není nikde uváděn. Matka je Polořekyně. Prověřován v té době nebyl. Batole se neprověřuje.

Takže chybějící jméno? Doplňme Petr Pavel a dodejme, že byl nejen členem KSČ, ale i předsedou jedné z jejích základních organizací, že byl vybrán, i když existovaly odmítavé hlasy, za studenta rozvědčické školy předlistopadového režimu. V Listopadu byl ve druhém ročníku – v té době Filip Turek ještě ani nechodil do školy. Pak se bývalý socialistický kapitán najednou ocitl na významných funkcích v rámci našeho napojení na NATO, aby byl nakonec postaven do čela jeho štábu, ale to jsme už příliš daleko.

Jde o morálku. Co je to vlastně morálka? Podle wikipedie »Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti.«

Pokud tuto definici český národ přijal, pak jde o rozpor. Může být ten, kdo potvrdil, že si nedělá starosti s morálkou, rozhodčím ve věci morálky jiných? Ne, nechci se zastávat poslance Turka. Osobně mně sympatický není, ale z hlediska morálky? Co je morálnější? Člověk s nějakými hloupými gesty, sebestředný na své ego, atd., nebo ten, který rychle přeměnil, aby se dostal k lukrativním postům, svou předchozí víru?

V osmdesátých letech, když psal, proč chce být členem KSČ, shrnul své důvody sám Petr Pavel: »Jako mladý člověk a navíc příslušník ozbr. sil se chci plně podílet na životě naší společnosti, nestát stranou dění, ale mít možnost řešit problémy a sám svým dílem ovlivňovat vývoj k lepšímu.« Řešil je. Zvýšenou aktivitou a studiem na utajované škole, jež z něj měla udělat špiona. Tehdy se tomu říkávalo rozvědčík. Pak však přišel listopad a náhlý přerod marxisty-leninovce na liberála. Z kapitána ČSLA na důstojníka NATO. Z přísahajícího věrnost socialistickým ideálům na slibujícího věrnost idejím liberalismu.

Až tam nikdy Filip Turek nedošel. Nemohl. Byl příliš mladý v oné předlistopadové době. Neměl ostatně za otce vysokého důstojníka kontrarozvědky. Byl vychován v polistopadovém liberálním duchu. Pohyboval se v rámci liberálních mantinelů. Mohu to chválit? Nemohu. Nejsem stoupenec hovniválské filozofie. Ta ovšem patří k dnešku. K bezbřehým výkladům svobody.

A ti dva, na kterých se může zaseknout jmenování vlády? Zvláště, jde-li prý hlavně o morálku? Myslím, že za mne už před časem odpověděl kardinál Dominik Duka při svém vystoupení na staroboleslavských slavnostech. Byla, jak každý pochopil, směřovaná přímo k přítomnému Petru Pavlovi: »Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo je věrný, je věrný i teď, kdo točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se vybarví.«

Opakuji: Dukova slova byla směřována k prezidentu Pavlovi, nikoli k poslanci Turkovi. Ostatně ten v té době nebyl ještě kandidátem na ministra. Ta kardinálova slova byla jen a jen o morálce. Proto má otázka: Podle jaké morálky se bude rozhodovat?

Jaroslav Kojzar