Parafrázoval-li bych hlášku ze Slunce, seno… (…na podporu církve v Čechách, na Moravě, Slezsku a na Slovensku tiež…).
Zdá se to neuvěřitelné, ale pouhých 36 let stačilo k tomu, aby většinová lidská komunita, žijící na území od Aše po Starý Hrozenkov, ztratila potřebu sounáležitosti k národu. Proto se dnes může dít to, co se děje. Děsí mě, když se přichomýtnu k nějaké anketě o historii – zvláště s mladými lidmi. Nejde jen o neznalost, v těch odpovědích se zračí jakési pohrdání ve smyslu, proč mě by mělo zajímat, kdo byl nějaký Palacký, Komenský, Neruda, Smetana, Mánes, Němcová…, co byla nějaká Mnichovská dohoda, k čemu mi to jako je? – a tak dále, a tak dále.
Dnešní generace, vyrůstající v této falešné době, takto demokracii, prostě a jednoduše nemají potřebu někam patřit. Jako bezdomovci, žijící na ulici. Ti také nikam nepatří, jen na tu ulici, a živí stylem »co popelnice dá«. Pro našince je tou popelnicí, ve které se ovšem s nadšením přehrabává, zbytkové zboží podružné kvality, které k nám se slávou dovážíme jakožto jeden z projevů svobody a demokracie, a onen našinec sám sebe přiřazuje k Západu, k západní (pseudo)kultuře, aniž by uměl racionálně definovat podstatu. Cožpak se např. Eskymáci cítí býti více Jihoafričany? Princip je tentýž. Pitomost toho je tatáž.
Oni, ti dnešní mladí a už i středního věku, jsou přece Evropané, avšak bez pevného, »kořenového« ukotvení, které může poskytnout jedině příslušnost k národu, kde jsem se narodil, kde žili a žijí moji předkové, rodiče, prarodiče. Bez toho jsem NIC. Co jako výraz příslušnosti k národu občas zaslechneme, aniž by v tom bylo ono racionálno, je… Jsem Žid (Miloš Zeman) či… Jsem Tchajwanec (Miloš Vystrčil)… A propo, slyšeli jste někdy od polistopadových politiků, že někdo z nich by vyřkl: Jsem Čech? Hovno, hovno, milostivá, šlo by to, ale nejde to…, jak s oblibou a často říkával v podobných souvislostech Mirek Dolejší, autor Analýzy 17. listopadu.
Když nikam nepatříš, nic nejsi. Když nic nejsi, na ničem ti nezáleží – taky proč by mělo, když nikam nepatříš, že? Když ti na ničem hodnotném = tradičním nezáleží, ptej se sám sebe, proč žiješ? Abys žral banány, vytíral si zadek pětivrstvým toaleťákem, zařval si beztrestně na Václaváku, že Babiš je hajzl a ukájel se představou, že můžeš, kam chceš cestovat, kdybys na to měl, resp. až na to budeš mít?
Rodný jazyk, národní kultura, národní měna, tradice… vše mizí, místo toho přicházejí migranti. Mícháme v kýblu pomeje (zbytková strava pro prasata) a jako ta správná prasata je i žereme. Ba doslova hltáme, až se jimi jednou zadusíme. Český národ sám sebe při plném vědomí dopravil na šibenici, aby se dobrovolně nechal popravit. Sám si uvázal smyčku kolem krku a už se nemůže dočkat, až někdo tu stoličku definitivně podtrhne. Potom se konečně zbaví češství a v těch popelnicích si bude moct i ustlat… Je konec, přátelé, český národ jako takový již NEEXISTUJE. Anžto kdyby existoval, nemohlo by se dít to, co se děje.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.