Poslední dobou sleduji politiku možná více než kdy dříve. A čím déle ji sleduji, tím více si pokládám jednu jednoduchou otázku: Kdy se z politiky stalo řešení osobních sporů místo řešení problémů lidí?
Ať člověk otevře noviny, pustí si televizi nebo sociální sítě, všude vidí prakticky to samé. Jeden politik útočí na druhého, druhý vrací úder a třetí se snaží vysvětlit, proč jsou špatní oba.
Jenže mezi tím vším se nějak vytratil obyčejný občan. Člověk, který ráno vstává do práce. Člověk, který řeší, jak zaplatí nájem, hypotéku, energie nebo základní potřeby. Rodina, která přemýšlí, jestli si vůbec bude moci dovolit vlastní bydlení nebo dovolenou. Mladí lidé, kteří by chtěli zůstat ve svém městě, ale je nedostatek bytů. Rodiče, kteří řeší dostupnost lékařů. Senioři, kteří se bojí dalšího zdražování.
Právě tito lidé by měli být středem politiky. Místo toho často sledujeme nekonečné osobní války.
Postupně zjišťuji jednu věc. Nemusím s každým souhlasit. Nemusím mít stejné názory. Nemusím volit stejné strany. Ale pokud spolu politici nedokážou mluvit, nikdy nic nevyřeší a běžnému občanovi tím nepomůžou.
Za poslední měsíce jsem měl možnost bavit se s lidmi z různých politických stran, hnutí ale i lidmi, které potkávám na ulici. S některými jsem souhlasil více, s některými méně. A víte co? Ve většině případů jsem zjistil, že když odložíte stranické nálepky stranou, zjistíte, že mnoho problémů vidíme podobně. Jen se lišíme v cestě, ale ne vždy v jádru věci.
A právě proto mě mrzí, když vidím, jak se politika stále častěji mění v soutěž ega. Kdo koho urazí. Kdo koho zesměšní. Kdo získá více lajků. Kdo bude mít lepší titulek.
Jenže zatímco se politici hádají, život běží dál. Lidé stále čekají na dostupnější bydlení, dostupnou lékařskou péči, lepší ceny, lepší životní úroveň a nějaké jistoty obecně. Obce stále řeší nedostatek financí. Mladí stále polemizují nad založením rodiny. Rodiny stále hledají jistotu a stabilitu do budoucna. A zdravotnictví stále bojuje s nedostatkem personálu.
Neříkám, že politika bude někdy bez konfliktů. To ani není možné. Ale možná bychom si měli znovu připomenout, proč politika vůbec existuje. Ne kvůli politikům. Ne kvůli stranám. Ne kvůli moci. Ale kvůli lidem. Protože když se politici perou, občan prohrává. A na to bychom neměli zapomínat.
Lukáš Blaschko (SOCDEM)
Diskuze je uzavřena.