Kam se dnes ubírá Kuba? Cesta ekonomické a sociální inovace

Lidé vědí, že na Kubě mají už dlouhá desetiletí socialismus, ale obvykle nevědí, jak se za poslední dekády proměnil. Je samozřejmé, že každý systém se v průběhu času může měnit. Přicházejí jiné mezinárodní a globální podmínky a probíhá vnitřní vývoj země, což přináší potřebu změny. Ale zatímco mnoho zemí na světě není schopno reagovat na nové výzvy, Kuba se o to snaží a skutečně provádí aktualizaci svého modelu socialismu. Proto se na ni znovu upíná taková pozornost.

Kam se tedy ubírá dnešní socialismus na Kubě? Jaké jsou tam nyní způsoby jeho organizace a druhy vlastnictví? V jakých pozitivních a negativních zahraničních vztazích se Kuba nachází? Na tyto otázky poskytl odpovědi podnětný seminář, který 22. června organizovalo sdružení Ateliér PV9 v zaplněném sále v Praze.

Nejprve se seminář zaměřil na aktuální uspořádání socialismu na Kubě a na jeho odlišnosti od předchozích verzí. Jak je známo, nejprve se na Kubě vedl národně osvobozovací boj proti diktátorovi Batistovi, kterého svrhla revoluce roku 1959 pod vedení bratrů Castrových, Che Guevary a jejich spolubojovníků. USA se sice původně chtěly už nepřizpůsobivého Batisty také zbavit, ale po nějaké době po revoluci se kvůli nespokojeným americkým vlastníkům majetku začaly proti kubánským sociálně zaměřeným pozemkovým reformám znepokojeně ozývat.

Nové kubánské vedení potřebovalo oporu a tu pochopitelně hledalo v tehdejší nejsilnější mezinárodní opozici, v Sovětském svazu. Postupně se pak prosadila kubánské verze sovětského uspořádání socialismu. Po pádu východního bloku na začátku 90. let 20. století a ztráty mezinárodních partnerů ekonomické a politické spolupráce však nastalo tzv. speciální období s poklesem kubánské ekonomiky, která potřebovala více než dekádu na vzpamatování.

Po předání moci od Fidela Raúlovi Castrovi začaly přibližně od roku 2007 pomalu probíhat reformy, které se pak dovršily přijetím nové ústavy v roce 2019 již za nového prezidenta Miquela Díaz-Canela. Toto nové uspořádání přináší v hranicích veřejného strategického plánování tržní mechanismy a také realizaci jak důležitého veřejného, tak i soukromého vlastnictví. Ovšem připouští se pouze malé a střední podnikání, neboť se usiluje o prioritu socialistických ekonomických norem. Kuba přitom zavádí mimo jiné také různé nové druhy družstevního vlastnictví, které jsou vhodné pro aktuální podmínky různých sektorů ekonomiky: základní jednotky družstevní výroby, družstva úvěrů a služeb, zemědělská i nezemědělská.

Mezinárodní spolupráce Kuby je výrazně poznamenána nejen pozitivními vztahy se sociálně zaměřenými zeměmi Latinské Ameriky, Čínou a dalšími partnery například z Evropské unie, ale také problematicky ve vztahu k USA. USA totiž uplatňují vůči Kubě již dlouho embargo (na Kubě známé pod pojmem blokáda), které bylo po pádu východního bloku v 90. letech znovu posíleno Torricelliho zákonem z roku 1992 a pak v roce 1996 Helms-Burtonovým zákonem, který je předmětem kritik ze strany Kuby a většiny členských zemí OSN.

Seminář organizoval Ateliér PV9 ve spolupráci s Institutem české levice, Společností česko-kubánského přátelství a Klubem společenských věd. Vlastní seminář probíhal několik hodin a poté pokračovala neformální diskuse dlouho do noci. Lidé jsou zvědaví, jaké nové uspořádání na Kubě vlastně je a zda a jak by mohlo uspět. Zájem veřejnost tedy nesporně je a patrně i bude. Jak se vyjádřili organizátoři, určitě to nebyla poslední akce na toto téma.

Jan Klán