Jako by pro Trumpa bylo vzorem Česko

Ach ten Trump! Nerozčiluje vás? Představte si, že v minulém týdnu obdržel Cenu míru od fotbalové asociace a s radostí ji přijal. Díky němu se přece neprali fanoušci Lipska s Unionem Berlín a Bilbaa s Atlétikem Madrid. Dokonce ani v Drnovicích nedošlo na pivní rvačku s Plzeňáky. A při tom šlo o mnoho. Díky, Donalde Trumpe! Díky!

Ovšem nově zveřejněná Národní bezpečnostní strategie USA by nás rozčílit mohla. Zvláště slova o tom, že »mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří činnosti Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politika, která mění kontinent a vyvolává konflikty, cenzura svobody slova a potlačování politické opozice, prudký pokles porodnosti a ztráta národní identity a sebevědomí«. Prý se tak stane do dvaceti let. Teprve nyní jsem pochopil, proč potřebujeme letadla F-35 a supermoderní vybavení armády. Budeme bojovat. S kým? Nevím, odkud za dvacet let vítr bude dout, aby se naplnila hesla Heim ins Reich anebo přátelství na věčné časy. Přiznávám, že osmsettisícová německá armáda mě děsí víc.

Co pro Trumpa znamená Evropa? Spojence? Nikoli. Podřízené, kteří za prvé musí poslouchat, za druhé odebírat americké zboží. Nic víc. Jen flek na Zeměkouli. Jsou tři velmoci. Evropa mezi nimi není. Trump to ví. Podle toho jedná. Potřebuje jen klid v tomto koutu světa. A poslušnost. To první nemá. Jen si to zajišťuje. Podle svého. To druhé si postupně zajistí, tedy, pokud to už více méně nemá. Je tady ovšem to více méně. Neskrývá se za ním Maďarsko, Slovensko, Itálie, ale ambice císařovny Ulriky a dalších panáků z Bruselu, kteří si stále myslí, že svět se nachází v době královny Viktorie a berlínského Viléma. A že Amerika se nevzpamatovává z hrůz Války Severu proti Jihu, ale že je dnes supervelmocí, stejně jako putinovské Rusko zbavené rozvratu Gorbačova a Jelcina, a ty ostatní, pokud nemají doma v USA vlivné přímluvce jako Izrael, přehlíží. Přitom Spojené státy klidně budou dodávat zbraně na Ukrajinu…, ale Evropa to zaplatí. Ostatně zaplatí i drahý americký plyn a ropu, pohrdne ruskými levnými. Kdo nakonec bude oslaben a bude na tom nejhůř? Rusko se po téhle válce vzpamatuje. Tedy, bude-li potřebovat čerstvý vzduch. Ostatně má svůj záložní deštník. Říká se tomu BRICS a nejen ten. Sankce ho donutily začít vyrábět i to, co dosud dováželo. Suroviny má. Energii také. Nemuselo nasadit do války všechny své síly. Stále jsou plné kavárny na Gorkého třídě a restaurace na Arbatu a v Kitajgorodku.

Co má Evropa? Chybějící levné suroviny? Jistě. Tisíce migrantů, kterým jde o evropské dávky? Také. Hrozbu, že jich v některých zemích bude v dohledné době víc než původního obyvatelstva? Ovšem. Stále snižovanější životní úroveň lidí? Beze sporu. Řešení zástupných problémů, které nemůže řešit jen jedna země nebo jeden kontinent? Na to je dokonce Evropa mistr.

Co má z pokračující války Ukrajina? Statisíce mrtvých mužů, jichž by v budoucnu bylo potřeba. Miliony uprchlíků do Ruska, Česka, Polska, Německa, kteří se po válce budou odmítat vracet. Ti z Ruska se možná pro návrat rozhodnou. Nově vybudují své regiony, ale pod jinou vlajkou. Ti ze Západu nebudou mít důvod se vracet. Snad po letech, až jim Evropa za své peníze všechno znovuvybuduje. Ale s rozhodnutím, že nechtějí dnes bojovat, uprchlici vědí, že budou žít. A po válce? Většina pochopí, že šlo o nesmyslnou válku, nesmyslné zabíjení. Těm mrtvým to bude jedno, těm, kteří se zavčas ztratili, sice také, ale mají naději zapomenout. To všechno je také důsledek cesty expremiéra Británie Borise Johnsona do Istanbulu v době, kdy měla být mezi Ukrajinou a Ruskem podepsána dohoda o míru. Zajímavé je, že vždy, když dojde k podobné situaci, musejí u toho být angličtí politici – viz koloniální dělení světa, Mnichov, odsun Druhé fronty z roku 1942 až na rok 1944 a náhrada vyloděním v Africe, Churchillova snaha urychleně obsadit Berlín a tím předejít akce Rudé armády atd. Cílem je vždy urvat co nejvíc pro Anglii.

Trumpově vizi o Evropě se máloco dá vytknout. Zvláště fialovské Česko si mohl dát za příklad. Patří na něj všechno, co je napsáno v části výše citovaného dokumentu, včetně omezování svobody slova, potlačování politické opozice, postupného tlaku na zbavování národní identity a sebevědomí, pokles porodnosti. Poučí se z toho nově nastupující státní vedení? Snad ano. Ten marast, který fialovci po sobě zanechali, bude však ještě dlouho brzdou jakéhokoli rozvoje. Jako by, když to tým chytrých lidí kolem Trumpa psal, měl za vzor nejen samotný Brusel, ale především Českou republiku.

Jaroslav Kojzar