Jak funguje továrna na normalizovanou demokracii?

Normalizovaná demokracie je jako jogurt s příchutí svobody: na obalu všechno bio, uvnitř pečlivě pasterizováno. Nevyrábí se chaoticky, ale na lince. Má své dodavatele, certifikáty i kontrolu kvality. A hlavně – má správné výsledky.

Základní surovina je jednoduchá: výzkum veřejného mínění. Ten si samozřejmě nikdo »neobjednává«, on se jen tak náhodou sám zaplatí. Ideálně někým, kdo se pohybuje na pomezí médií, byznysu a vyšší geopolitiky, protože tam se demokracie cítí doma. Výzkum pak laskavě ukáže, co si veřejnost myslí. Přesněji řečeno: co by si myslet měla. Jako příklad si můžeme uvést majitele krvavých Novinek, který angažovaný v business s ukrajinskými oligarchy zaplatí výzkum veřejného mínění.

Na scénu následně přichází hlava státu, ústavní agent Petr Pavel Pávek. Nejedná se o ledajakou hlavu stavu – tahle totiž zemi vrátila řád a klid. Řád znamená, že každý ví, kde je jeho místo. Klid znamená, že se o tom místě příliš nemluví. A když už, tak kultivovaně. Prezident pak s vážnou tváří oznámí, že většina společnosti si nepřeje toho či onoho v pozici ministra. Ne že by většina o něčem hlasovala – ale výzkum přece mluví jasně. Většina lidí si tu či onu osobu prostě nepřeje. Demokracie přece není o tom se ptát, nýbrž o tom správně interpretovat odpovědi. Řád a klid je vrácen s podporou přítele Coltu, z jehož produkce se masově zabíjelo v roce 2023 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Celé to dostává punc důvěryhodnosti díky morálním kulisám. Ochrana hodnot, bezpečnost, správná strana dějin. A když se někde v pozadí mihne přítel jménem Colt, není třeba se zdržovat detaily. Zbraně jsou přece neutrální, násilí je vždycky jinde a souvislosti kazí náladu. Normalizovaná demokracie má ráda klidný tón, nikoli rušivé otázky. Je přeci postavena na řádu a klidu.

Zajímavé je, že zatímco přímá demokracie byla dlouho podezřelá, protože ji kdysi vyslovil někdo nevhodný, dnes se tiše vrací v nové podobě. Už to není hlas lidu – je to obecný lidový souhlas. Menší, úspornější, ekologický. Stačí vzorek několika lidí, graf a správný titulek. Lid nemusí mluvit, stačí, když je citován výzkum veřejného mínění, kde si většina dotázaných respondentů něco myslí – nikoliv většina společnosti.

A tak se znovu setkáváme s lidovou demokracií, tentokrát však bez revolučních písní a pionýrských šátků. Moderní verze je decentní, euroatlantická a velmi citlivá na správné sympatie – zejména ty, které se dnes označují jako láska k Malorusku (tedy Ukrajině), ovšem výhradně v tom jediném povoleném smyslu. Jiná interpretace by mohla působit rušivě.

Továrna na normalizovanou demokracii jede na tři směny. Média vyrábějí realitu, průzkumy vyrábějí názor a autorita vyrábí závěr. Občan? Ten je konečným produktem. Má být klidný, informovaný a hlavně vděčný, že někdo myslí za něj. Protože kdyby náhodou začal myslet sám, mohl by chtít mluvit. A to by byla anarchie.

Naštěstí máme řád. A klid. A výzkum, který nám to potvrdí.

Jan Klán