Jak se z nadějné digitalizace stal labyrint, ve kterém se sám ztratil (možná pod vlivem něčeho zeleného).
Ivan Bartoš, předseda Pirátské strany a muž, který chtěl přivést Českou republiku do digitálního ráje, nám nedávno ukázal, že když se jedná o digitalizaci stavebního řízení, občas se i ty nejlepší úmysly mohou proměnit v absurdní grotesku. Když Bartoš, se svou charakteristickou rastafariánskou elegancí a lehce zamlženým úsměvem oznámil, že digitalizace stavebního řízení bude rychlá, efektivní a bezbolestná (možná i prostoduchá), nikdo netušil, že tato »rychlost« bude připomínat spíše hlemýždí závody a »efektivita« zapletení se do sítí byrokratických komplikací. Inu, jak by pravil klasik, stavební řízení: více digitální trávy než digitalizace?
Bartoš si vždy zakládal na tom, že je člověkem technologie a inovací. Jako Pirát (s velkým P) měl vizi, že pomocí počítačů, umělé inteligence a nekonečných databází zcela změní způsob, jakým funguje česká administrativa. Nicméně, co jsme dostali místo slibovaného »Google pro stavební úřady«? Spíše něco, co by mohl vytvořit člověk po pár »spliffových« pauzách mezi jednáními. Chaos.
Jak to vlastně celé probíhá? No, když chcete stavět dům, máte před sebou krásně zdigitalizovanou cestu plnou formulářů a online žádostí. Jenže ouha, když se pokusíte některou z nich odeslat, zjistíte, že systém padá častěji než Bartoš na večírku s přáteli a elektronický podpis se stává nepolapitelnou legendou, kterou nikdo vlastně neví, jak používat. Možná, že v tomto digitálním světě stavebních formulářů by mohla pomoci spíše aplikace na vyhledávání legálních prodejen marihuany, než na stavební povolení. Kdo ví, třeba Bartoš čerpal inspiraci právě z ní.
Zavádění digitalizace stavebního řízení pod Bartošovým vedením bylo takové, jako kdyby se rozhodl celý proces převést do virtuální reality. Jenže v tomto světě VR máte na očích brýle, které ukazují spoustu krásných nápadů, ale jakmile je sundáte, zjistíte, že ve skutečném světě se nezměnilo vůbec nic. Stále potřebujete papíry, razítka, podpisy – jenom je teď podáváte na webových stránkách, které fungují asi tak spolehlivě jako starý Commodore 64.
A když se člověk konečně zorientuje v oné digitální džungli, možná by si s chutí dal trochu marihuany, aby se s celým procesem lépe vyrovnal. Koneckonců, kdo jiný by měl lépe pochopit tuto realitu než Bartoš, který má k »zeleným věcem« očividně blízko. Možná by mohl spustit vlastní stream na Twitchi, kde by ve volném čase komentoval, jak si mezi jednotlivými razítky zahrává s novými odrůdami konopí.
Možná bychom ale neměli být tak tvrdí. Ivan Bartoš se jistě snaží a jeho vize digitálního státu je na papíře úžasná – jen ten papír bohužel musíte stále fyzicky podepsat a doručit úředníkovi. Stejně jako kdysi měli revoluční vynálezci své slepé uličky, i Bartoš má tu svou: digitalizaci, která se zdá být více byrokratická než jakýkoli papírový formulář, a to především proto, že žádný úředník nevěří, že to, co je digitální, může být skutečné.
Je ironické, že Bartoš, který kdysi sliboval revoluci v podobě otevřeného a jednoduchého přístupu ke státní správě, se nyní stal spíše symbolem proklaté složitosti, která nás všechny táhne do hlubin digitálního pekla.
A co bude dál? Možná Ivan Bartoš najde inspiraci v některém z »relaxačních odpolední«, nasadí si brýle virtuální reality a přijde s novým revolučním nápadem. Bartoš by měl ještě dnes rezignovat na své vládní funkce a odejít i se svými stranickými kumpány, včetně neschopného ministra zahraničí J. Lipavského. Už toho Piráti napáchali dost. Kdo ví, třeba nakonec digitalizace stavebního řízení bude tak přívětivá a jednoduchá jako vypěstování marihuany na balkóně. Ale do té doby? Držte si klávesnice, čeká nás dlouhá a náročná cesta!
Jan Klán