Katolický kněz a teolog pan Tomáš Halík ve svých výrocích dokazuje, že je převlečeným zlem. Jedna z jeho pomýlených úvah říká: »Naše země není naše, je Hospodinova. Vše, co je na ní, my všichni jsme jen cizinci a přistěhovalci, říká jasně Písmo. Evropa vždy byla, je a ještě více bude kulturně, etnicky a nábožensky pluralitní. Tento vývoj nezastaví žádné zdi a ostnaté dráty. Musíme se naučit žít spolu.« Dedukce pana Halíka týkající se možného soužití totalitního islámu a demokracie je zcela mylná, neboť se jedná o dva zcela nekompatibilní systémy, které mají vzájemně neslučitelné mnohé atributy. To se týká i jeho rad a starostí kolem voleb na Slovensku.
Pan Halík, vzdělaný člověk, je důkazem toho, že míra vzdělání a inteligence nesouvisí přímo úměrně se schopností systémového uvažování. Jako kněz a teolog se musel setkat s církevní demagogií. Otázkou je, jak dalece se nechal ovlivnit. Typickým projevem církevní demagogie je výrok: »Pán mi řekl.« To není argument. Pokud se argument nahrazuje žargonem nebo nějakým axiomem, sklouzáváme k demagogii. I v rámci dobra lze páchat zlo. Když někdo chce něco prosadit z pozice strachu, pak jde většinou o nebezpečného demagoga. To vidíme dnes a denně. Stejně tak, kdo se uzavře do bubliny svého přesvědčení a nepřemýšlí nad ostatními názory, byť nesouhlasnými, ztrácí svou kritiku rozumu. Každý demagog hájí svůj názor, jako svatou věc a myslí si, že si může všechno dovolit. Omyl. Nemůže!
Pan Halík nežil na Slovensku ani v islámské zemi. Nezná život ani názory obyčejných lidí na Slovensku a zrovna tak nepoznal islám z blízka a nezná realitu tohoto systému. O to více je schopen se k oběma tématům vyjadřovat. Islám je projevem sebevědomé koncepce všehomíra a definitivnosti. Je spojen s posláním islámské obce (umma), které vyústilo v učení o rozdělení světa. Islám v zásadě rozděluje svět na dvě odlišná teritoria: na dár al-islám – území islámu s nastolenou islámskou vládou, včetně muslimského práva šaría, a na dár al-harb – území války, to je svět, který zatím nepodlehl muslimskému panství. A protože existuje jen jediný bůh (Alláh), musí být také jen jediné náboženství (islám) a jeho jediný zákon na zemi. Platné zákony může dávat jen Alláh. Korán svým svatým obsahem vylučuje demokracii. Proto mají muslimové problém podřizovat se zákonům a ústavě zemí, do kterých přišli nikým nezvaní.
Pro muslimský stát (tedy dár al-islám) není nutné, aby se většina obyvatel hlásila k islámu, důležité však je, aby zde vládl muslimský zákon a nevěřící v islám byli loajálními občany (poddanými) a platili příslušné daně. Muslimové jsou přesvědčeni, že k plnění božího plánu patří i to, aby všechno lidstvo postupně přijalo islám nebo se alespoň podrobilo muslimské vládě. To plyne z islámské představy, že islám je poslední a jediné správné náboženství, které je schopné přivést všechny lidi k Boží spáse. Každý muslim je bytostně přesvědčený o islámské světovládě. Pokud na této boží stezce při šíření islámu zemře, pak jde rovnou do islámského ráje, kde na něho čeká vše, co mu islám na zemi zakazoval, včetně krásných žen i pití alkoholu, po kterém se neopije. Tento idylický islámský ráj je jasně popsán v několika súrách svatého Koránu. A v Koránu také existuje mnoho súr, které nabádají k násilí vůči jinověrcům.
Halík nezná islámský systém, nikdy v tomto prostředí nežil, a bohužel nezná ani zákonitosti nelineárních dynamických systémů, ke kterým patří i lidská společnost. Přesto si dovolí rozdávat až nesmyslné rady. Například z teorie systémů plyne, že z mixu nekompatibilních systémů nelze nikdy vytvořit stabilní systém. Přitom islám je zcela nekompatibilní s demokracií. Stačí připomenout podřadné postavení žen v islámu. Halík nezná a neuvědomuje si, že v těchto systémech nárůst nelinearit způsobuje nárůst nestability, kdy může nastat stav nepředvídatelného vývoje, který vede až k chaosu.
Pan Halík reprezentuje nesystémová, dogmatická a totalitní uvažování. V případě islámu se vyjadřuje k fenoménu, který ve skutečnosti nezná a vůbec mu nerozumí. Je zřejmé, že v žádné islámské zemi nežil. Přitom vůbec nechápe, že islám není jen prostým náboženstvím, není to jen abstraktní víra v Alláha, nýbrž i určitý způsob života, který reguluje každodenní chování a postoje muslimů. Islám je politickým, občanským, ekonomickým, bankovním a právním systémem, který muslimům určuje vše od kolébky až do hrobu. A nejedná se jen o základní předpisy a povinnosti, obsažené v Koránu, hadísách a sunně, ale i o jiné příkazy a zákazy. Je to totalitní systém.
Evidentně Halík nezná svatý Korán, sunnu, síru, hadísy ani svaté právo šaría. Nechápe, že muslimové netouží po naší demokracii. Oni chtějí jen pořádek ve jménu islámu a realizovat posvátný odkaz Muhammada, Proroka všech proroků. S jeho odkazem souvisí jejich přesvědčení, že islám je poslední a jediné správné náboženství, které vede ke skutečné Boží spáse a proto je předurčené k tomu, aby se stalo jediným celosvětovým náboženstvím. Mimochodem pro muslimy je Ježíš jen jedním z řady proroků a ne Boží Syn, jak káže křesťanská víra.
Jak si neznalec Halík představuje soužití s totalitním islámským systémem, který je fosílii středověku a zcela nekompatibilní s demokratickým systémem neuznávající žádnou kausalitu ani pokrok ani vývoj poznání lidské společnosti. V tomto systému je postavení žen chápáno jako druhořadé, což je v rozporu s demokratickým pojetím lidských práv. I v těch islámských zemích, které jsou blíže západnímu chápání lidských práv (např. Tunisko, Bosna nebo Egypt) jsou ženy v mnoha ohledech vystaveny různým formám nerovností. V tomto směru Halík plácá jen nesmysly a náboženská klišé.
Islámské právo šaría neuznává námi deklarovanou univerzalitu lidských práv. To ale Halíkovi vůbec nevadí. Islám tvrdí, že nejlepším zákonem lidských práv je Korán. Jeho texty jsou svaté, neboť byly sděleny proroku Muhammadovi prostřednictvím archanděla Gabriela, přímo od Alláha. Z toho plyne, že skutečná lidská práva jsou spojená jen a jen s vírou v Alláha, který je jediným zákonodárcem. Proto zákony ani lidská práva nemůže stanovit člověk bez Alláhova vedení. To je také základní důvod, proč muslimové nemíní respektovat naše občanské zákony, ústavu a právní normy, neboť je vytvořili jen lidé a navíc nemuslimové. Proto pseudohumanitární Halíkova představa o možném vzájemném soužití je pouhou iluzí, zcela vzdálenou od reality. Pochopitelně, že mezi vyznavači islámu existují sekulárně uvažující muslimové, ale jedná se o zcela marginální počty.
Halík absolutně nezná zákonitosti nelineárních dynamických systémů, které platí i v lidské společnosti. Nerespektování a přehlížení nárůstu nelinearit vede k bifurkacím a vždy k nestabilitě systému. Tyto zákonitosti systémů platí obecně, nezávisle na náboženských vyznáních, ateistických či jiných lidských představách. Pan Halík je klasický demagog a demagogie je forma intelektuální degenerace.
Halík ve svém poblouznění nebo úmyslném překrucování skutečností zakrývá pravdu, že tato země je naše, že vše, co se zde vybudovalo, je pouze a jenom zásluhou lidí zde žijících, kteří se zde narodili, pilně pracovali a tvořili, a rozhodně nejsou ve vlastní zemi cizinci. Ten, kdo přichází do jiné společnosti s jinými normami a hodnotami života, se musí přizpůsobit novým podmínkám. Musí respektovat a ctít zákony, pravidla a kulturu země, do které přišel dobrovolně. Je to základní princip budoucího možného soužití. My se nemusíme učit žít s nimi, to tito nezvaní hosté se musí naučit žít s námi. V opačném případě musí odejít nebo být vyhoštěni, protože nedojde-li k jejich integraci, pak zákonitě dojde k trvajícím konfliktům a nestabilitě společnosti, což může vést k násilím a k nepředvídatelnému vývoji. Zvláště dnešní Francie je toho důkazem.
Dnes už nejde o migrační krizi, ale o nájezd hord, které u nás, na našem území, nemají legitimně co dělat. Mnozí nezodpovědní politici, ke kterým patří i Halík, zcela hanebně zachází s fakty a logikou z důvodu manipulace obecného mínění. Nebo Halík neví, co se děje ve Francii, Německu, Švédsku i jinde? V těchto zemích jejich vlády připustily neřízenou a nekontrolovanou imigraci, která s sebou přinesla násilí a kriminalitu. A dnes se diví, že si s těmito darebáky neví rady. Když poslouchám některé výplody politiků, tak si myslím, že nechápou přesný význam slov, se kterými pracují demagogicky, a to s jediným cílem, manipulovat veřejnost.
Halík plácá nesmysly, když tvrdí, že se musíme naučit žít spolu. My se nemusíme učit nic. To oni k nám vtrhli nikým nezvaní a oni se musí přizpůsobit pravidlům v nové zemi, musí se naučit řeč, musí respektovat zákony a ústavu dané země, musí v ní pracovat a živit sebe i svou rodinu. Bohužel nic z toho přicházející hordy neplní a mnozí z nich toho nejsou ani potenciálně schopny. U muslimů vzniká navíc problém, že neuznávají světské zákony, protože je nevytvořil Alláh. Pokud by se muslim zcela integroval do nové demokratické společnosti, pak z hlediska islámské ortodoxie by přestal být pravověrným muslimem. Ale o těchto problémech Halík vůbec nic neví. Proto přichází jen se svými demagogické výroky.
Multikulturalismus je projevem iluzorních pseudohumanitárních postojů. Jeho cílem je nahradit tímto utopistickým scénářem reálný vztah k vlastním tradičním hodnotám i k hodnotám předešlých generací. Praxe ukázala, že multikulturalismus, ve spojení s nekompatibilní kulturou, je nerealizovatelnou a zhoubnou ideou. Bránit naší existenci nás stálo mnoho životů. A proto je naší povinností chránit náš skutečný demokratický systém, životní úroveň občanů a oprávněné národní zájmy před těmito falešnými spasiteli a ničiteli i proti rozhodovacím procesům špatných vlád či bruselským nesmyslům.
František Krincvaj
Jen aby za pár let nebyl islám svobodnější a tolerantnější, než západní „liberální demokraté“. Západní koncept je také univerzalistický, ale na rozdíl od islámu je silou vnucován celému světu. Samozřejmě že jde jen o záminku, skutečnými důvody k agresivní politice amerického režimu a jeho satelitů jsou moc a peníze.
Pan Krincvaj podal výstižnou charakteristiku Halíkovu. K tomu už není co dodat, je to naprosto výstižné. Halík škodí této zemi kudy chodí.