Je to taková prkotina. Banální střípek, banalita, banálka… Je nebo není? Tak i tak je správně. Záleží na pohledovém úhlu. Jak si ten úhloměr přiložíte. Když si ho tou čárečkou dáte na duhovou přímku +, jde o monstrózní událost, hodnou veřejného lynče… jenž v našem níže odprezentovaném příběhu skutečně nastal.
Naopak v mých očích kráčí o banalitu, před níž by si moji rodiče a prarodiče jen tak mimochodem odplivli jako před kterýmkoli hnusem, který se jim v životě přimotal do cesty.
Herec Michal Novotný mně promluvil z duše, řka v rozhovoru pro idnes.cz: »Dělat normu z něčeho, co norma není, je špatně. Nechci ani koukat na reklamu na oblečení, kde se objímají dvě ženy nebo dva muži, nebo kde ani nepoznám, kdo je jakého pohlaví. … Mám mezi homosexuály spoustu kolegů i kamarádů, ale nechci z toho dělat normu. Asi to ve svém věku přijímám hůř než o generaci mladší lidi. A říkám to s vědomím, že mě budou lidi mít za homofoba, ale kdo mě zná, ví, že to nejsem ani náhodou.«
Ano, Michale, naprosto s vámi souhlasím, lépe bych své pocity nevyjádřil. Díky, že jste normální. Že potrefené husy zakejhají vzápětí, dalo se čekat. Ukázalo se, že důvodně se to dalo čekat…
Fakt ne…
Kdosi jménem Nicol Leitgeb, prý nějaká(ý) celebrita, prý žena (mužský tvar jména a příjmení svádí k opaku) – nevím, neznám, po panu Novotném (radši dodám Michalovi, aby nedošlo k mýlce se starostou…) vystartoval(a) natvrdo, zpříma, odvážně, demokraticky: »No, pokud se budeme bavit o tom, co je norma a co ne, tak tyhle homofobní kecy to rozhodně nejsou, Michale. … Vždycky, když vidím nějaké ty pochody jako Prague Pride nebo demonstrace, boje za práva gayů a lesbiček, tak si říkám, že je to v dnešní době už zbytečné, vždyť je to úplně normální. Tady teď ale vidím, že žiju jenom v nějaké své bublině a mimo tu moji bublinu je to trochu jinak, což je nechutný a smutný, a je mi to teda líto, že to má takhle někdo v hlavě. … Kdyby za mnou přišli Máťa nebo Tobajs (jeho/její synové), že jsou na kluky, tak jim řeknu, že super, už to víš, tak jsi na to přišel, to je skvělé, jdeme dál.«
Já dál nepůjdu, resp. v kontra citacích pokračovat nebudu, k mání jsou např. na blesk.cz od jakýchsi herců (taky neví, neznám, nikdy jsem neviděl…) – Bambas (to je fakt skutečné jméno, nežertuji), Rajmont, Řehořová a Krejčík… Zchladili si na Michalovi své teplé žáhy, jak se patří (vlastně nepatří)… OK, vyjádřili se svobodně, já jsem ten poslední, kdo by jim tohle právo ubíral. Z přehřátí člověk blbne, to je stará známá zkušenost (úpal, úžeh, nevolnost, horečka, zvracení, průjmy – takové jsou příznaky a projevy, když se jeden/jedna přehřejí nad únosné stupně). Vaše boje.
Ovšem, a to zdůrazňuji, cením si té odvahy, takhle se pustit do boje proti přírodě – kam se na vás hrabou všichni ti, kteří na čele nosí nálepku největších škůdců té přírody.
Ještě na momentík k té/tomu Nicol – mám pro ni/něho vzkaz: »Vážená/ý, Nicol, díky za lítost, neb já mám v hlavě to samé, co Michal. A kdyby za mnou přišli moji synové (mám taktéž dva), že jsou teplí, přerazil bych o ně to první větší, co bych měl po ruce.« Takže asi tak.
Dušan Sedlák