Ať žije 1. máj!

Byl pozdní večer, první máj, byl lásky čas… Znáte to? Jistě. A toto? Ó zazni písni vznešená, o práci, která vrozená přírodou lidstva jest… Beze sporu také. Tedy alespoň střední a starší generace. Pro onu mladou jde – tak jsou vzděláváni – o komunistickou agitku. Jenže doplňme text: …a vše, co člověk užívá, z šlechetné práce vyplývá, buď práci čest!

Dvě básnická vyjádření, jež se obsahem liší, a přitom obě patří k dnešnímu dni. Jsou oslavou práce a vyznáním lásky, protože bez práce by láska skomírala. Bez práce bychom totiž my lidé z rodu sapiens sapiens nebyli. Práce vytvořila člověka, tak nějak to napsal »bezvýznamný filozof 19. století« Bedřich Engels. S jeho slovy dodnes nelze než souhlasit. Pro naše předky byla doslova axiomem. Nebylo třeba o nich pochybovat, stejně jako nikdo nepochybuje o tom, že bez chleba nejde jíst a bez vody nejde pít, bez očí se nedá dívat, bez radosti nejde žít…

V kalendáři je ovšem napsán jen stručně Svátek práce. Od osvobození v roce 1945 jde o státně uznaný volný den. Také dříve se slavil, i když ne vždy jako svátek. Jde totiž o den, kdy se lze semknout, nejen sejít a poklábosit, ale také ukázat své smýšlení, svůj vztah k některým asociálním opatřením vlády či k světovému dění, zvláště pak k válkám. Války totiž ohrožují lidstvo dokonce více než tolik tak často zmiňované klimatické změny.

Nyní skupina koaličních poslanců znovu vyslovila záměr zredukovat počet našich svátků. Přesto před několika dny schválila doplnění 1. máje o Den připojení Česka k Evropské unii. Vlastně tak svátek rozšířila, i když dva nesouvisející okamžiky se budou od příštího roku připomínat ve stejný den.

Takže zatím ke zrušení žádného svátku nedošlo. Dokonce ani k vypuštění názvu Svátek práce, i když část velmi agilních senátorů by se takovým návrhem chtěla zviditelnit.

Připomeňme ovšem, že před několika lety byl počet volných dnů zvýšen na základě požadavku katolické církve o několik dalších církevních svátků. Vyhovělo se jí, ač jsme, jak dokázalo sčítání z roku 2020 (2021) převážně ateistický stát. Zrušen naproti tomu nebyl žádný svátek. A proto úvahy o jejich případné redukci se týkají těch nenáboženských. Kterých? To zatím nikdo nevyslovil. Že by to mohl být 17. listopad je nesmysl, stejně jako 1. leden. Spíše 28. říjen – republika, na jejímž počátku stál Masaryk, Beneš, Štefánik, přece neexistuje a Slováci už dávno tento den vymazali jakožto svátek z kalendáře. Že by byl zrušen volný den spojený se jménem Jana Husa? Je to možné. Hus přece porušoval stávající zákony a »po právu« byl potrestán. Proto dodnes nebyl katolickou církví vzat na milost. Na Svátek práce také zatím nedošlo. Podle koaličních diskutérů je to však zbytečný den. A láska, kterou český národ k němu přičlenil? Nahradí ho přece Den zamilovaných, který jsme převzali z USA a ten otevírá náruč všem, nikoli jako »zastaralý Mácha«.

Svátek práce je totiž v současném světě »abnormalita«. Ve Spojených státech se neslaví. Neslaví ho tudíž ani »slušní lidé«. Proč ho tedy ještě slavíme u nás? Je to přece jen »pozůstatek komunistického myšlení«. Také to jako argument můžeme slyšet. »Slušní lidé« – demokraté a podnikatelé, kteří si odepřou část vydělaného zisku a rozdělí se o něj se svými pracovníky (nepochybně je to »velmi šlechetné!«), tak kvůli »nicnedělání« ztrácí zbytečně mnoho prostředků. Vzor nám budiž Dánsko, kde prý zrušením tohoto svátku ušetřili statisíce, které mohou věnovat na obranu (tedy především zřejmě na dodávky zbraní Ukrajině).

Proto je třeba začít s rušením svátků právě zde. Navrhovatele však překvapila nutnost přijetí Dne našeho přijetí do EU. Tím byli poněkud zaskočeni a 1. máj nemohou vymazat z kalendáře. Je to skoro povinný úkol přímo z Bruselu. V ten den budou napříště všude vlát vlajky Unie, budeme moci zpívat i Hasanah, pardon Ódu na radost a na Den práce se časem zapomene. Když někdo bude chtít »práci« přesto oslavovat, pak doma, v klidu, v kruhu rodinném, večer anebo o víkendu. Stejně jako se slaví (Mezinárodní či Světový) den švihlé chůze, den štěstí, den viditelnosti transgender osob, den recyklace autobaterií, či třeba den trpaslíků (Pozor! nevymyšleno, jmenované svátky najdete v kalendáři).

Den práce, i když tak »skvěle doplněný Unií«, ovšem »narušuje řád«, lidé při něm proklamují postoje proti vládě a právu, která jim zabezpečuje klid, zákony, jež jim umožňují existovat a naše spojenectví s těmi, s nimiž nás pojí zájmy a kteří z nás postupně dostanou naše »čecháčkovství«, protože my jsme přece Evropané. A máme tu konečně zdůvodnění, které ovlivnilo přijetí nově schváleného zákona. Napříště utrum, žádný svátek. Když už, tak svátek schopných, svátek ochrany majetku a »pravdy a lásky«, svátek Evropské unie, jež se o nás tak vzorně stará. Cokoli jiného je šíření dezinformační propagandy.

Dnes je však 1. máj 2024 a koaliční pravice se s ním chystá napříště něco udělat. Možná také s »Janem Husem«. Jsme tu však my, my z májových shromaždišť, abychom jim ukázali, že žádné takové opatření nemůže zastavit naše odhodlání a naši úctu k práci. Jen je třeba se semknout a odstranit staré spory.

Ať žije 1. máj!

Jaroslav Kojzar