Nebo-li umělá inteligence. Děsím se jí, resp. toho, kam až lidstvo zavede či může zavést. Teď před svátky jsem si nedobrovolně vyposlechnul několik anket na toto téma, zvláště s mladými lidmi. Mráz mně nekoordinovaně běhal po zádech.
Což o to, mě samotného se to netýká, ale co lezlo z úst nynějších mladíků a mladic, kteří se za pár let, a uteče to jako voda, ocitnou v produktivním věku, tomu by jeden neuvěřil. Ti mladí nás starší v podstatě litují, o co všechno jsme byli ochuzeni, když jsme neměli k dispozici umělou inteligenci. »Zjednodušuje nám to život,« zněly v souhrnu nejčastější odpovědi. Já si zjednodušení života umím představit, když místo rýče v ruce sedím na traktoru a ořu. Potíž je totiž v tom, že dnešní mládež vnímá AI jako něco, co jí umožní pohodlný život bez práce. Dokonce jsem se nedávno setkal s případem, kdy vedoucí v jedné firmě si svá pravidelná hodnocení podřízených nechala vypracovat od »umělky«. Takových příkladů bychom samozřejmě našli stovky, možná tisíce. Hlavně nic nedělat.
Nedávno jsem v pořadu Face to face poslouchal herce a dabéra Zdeňka Mahdala, jenž výstižně popsal, jak např. s výrobou filmů či dabingem zamává AI. Shrnuto a podtrženo – herců nebude třeba. Ono vlastně nebude třeba nikoho. Co mé generaci v čase studijních dalo pátracího úsilí, než jsme se dopracovali ke kýžené informaci. Hodiny pročtených studijních materiálů, hodiny po knihovnách – a jakou radost jsme pak měli, když se dílo zadařilo. Dneska si kliknete a máte všechno. Bez sebemenšího úsilí a taktéž bez té finální radosti. Mimochodem, což je také podstatné, pravost oněch informací, poskytnutých AI, se všeobecně vnímá za bernou minci, nikdo si nic neověřuje – však je to přece od AI, ne?
Z lidí se stanou bezduchá monstra s nevyřčenou otázkou, proč vlastně žijí, proč na tomhle světě vůbec jsou? Procvičování mozků třeba skrze křížovky, kvízy apod. doporučují odborníci hlavně starším lidem, aby ti se udržovali v mentální kondici, česky řečeno – aby neustále zaměstnávali mozek. Jenže v blízké budoucnosti si ten mozek nebude cvičit vůbec nikdo. Jaký ale potom bude smysl života, existence života jako takového, o tom můžeme jen spekulovat, byť já mám jasno: stane-li se AI kormidlem lidské civilizace, předznamená to její zánik. Jestli za 50, 100, 150 let, nevím, ale k ničemu jinému lidstvo dříve či později nedospěje. Zahubí se samo svou vlastní pohodlností a leností.
Dušan Sedlák