Vláda není schopna přijmout jednotné, jasné a srozumitelné řešení, tvrdí Leo Luzar

Nastává období radikalizace, období hledání jasnějších řešení než slibování lepších zítřků. Své úlohy by se měla chopit levice, která by měla vystoupit v pozici hájení národních, lidských a pracovních zájmů lidí. Bohužel z toho levice v celé Evropě vycouvala, vybíjí se v jednotlivostech a v tématech, které lidi v běžném každodenním životě absolutně nezajímají. Je zajímá, aby žili v klidu, měli práci, peníze a šťastný život pro své děti. Tohle by měla zvednout levice a začít lidem nabízet řešení. Tím je změna systému. V rozhovoru pro iportaL24.cz to uvedl bývalý poslanec za KSČM Leo Luzar.

Jak se jako bývalý poslanec díváte na současnou politickou situaci?

Vzhledem k tomu, že jsem momentálně na nemocenské, více čtu a zjišťuju, že se třeba meteorologové hodně pletou. Čím jim koupíte výkonnější počítač, tím hůře se jim dělají předpovědi. Když se podíváte z okna, tak víte skoro stejně to samé, jako vám napíšou oni, akorát že za to dali desítky milionů korun. Bohužel politická situace dnes je hodně pod znakem meteorologů. Čím víc tlačíte na nějakou situaci, čím víc tam dáváte peněz, čím víc se o to zajímáte, tím víc anebo hůř získáváte relevantní výsledky.

Denně jsme svědky toho, že ve veřejném prostoru se rozvíjí obrovský informační a mediální tlak, který vychyluje názorovou pluralitu do jednoho směru, zapomínaje na to, že to kyvadlo se dřív nebo později vrátí a podle Newtonových zákonů reakce to vyvolává protireakci. Samozřejmě se všichni diví, jak je společnost rozklížena, jak se objevují různé alternativní názory. Neříkám, že jsou správné, ale zcela logicky se na základě zákonů fyziky objevily opačné názory než to, co je oficiálně tlačeno. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale jsme toho dnes a denně svědky. A to se můžeme bavit o tom, co se děje v rámci situace s válkou na Ukrajině, jak se projevuje migrační situace v Česku anebo se můžeme bavit i o ekonomice. Teď je sice trošku okurková sezóna, ale přesto ekonomická situace není dobrá.

Podle vlády, by ji alespoň částečně měl pomoci tzv. konsolidační balíček. Souhlasíte s tím?

Jestli si někdo myslí, že konsolidační balíček vyřeší tuto situaci, tak je na hlubokém omylu. Již při jeho schvalování vládou se objevovaly informace, že to je balíček číslo jedna. U kterého čísla skončíme, to neví ani Zbyněk Stanjura coby ministr financí. Situace vůbec není veselá a vláda zcela jednoznačně ukazuje, že neví, co dělá, nebo neví, co s tím má dělat. Protože ať udělá jakýkoliv krok, tak je podroben kritice i uvnitř samotné vlády. Každá z pěti stran, které tvoří vládní kabinet, se snaží zaujmout své voliče, a proto dělá vše proto, aby si buď připsala zásluhy, nebo alespoň neutralizovala zásluhy druhých. Vláda proto není schopna přijmout jasné, srozumitelné a jednotné řešení. To, co přijala v konsolidačním balíčku, je řešení »musem«. Oni museli, protože dlouho hovořili o tom, jak všechno zachrání a jak to bude všechno dobrý. Nyní se ukazuje, že byli donuceni svými vlastními slovy odsouhlasit tento vládní paskvil. Neříkám, že tam je úplně všechno špatně, jsou tam i některé dobré myšlenky, které je třeba prosadit, ale jako celek konsolidační balíček do společnosti vůbec nezapůsobil dobře. V ekonomice je pravidlo, že ne jenom reálná čísla, ale i očekávání silně ovlivňují ekonomický výsledek daného kroku.

Očekávání spojená s balíčkem se ukázala jako chybná, a proto nebude přijímán tak, jak si asi vláda přála, ale naopak silně kontraproduktivně. Většina lidí ho již dneska odmítá. Vláda tedy udělala obrovskou chybu a na tu asi v brzké době dojede.

V plném proudu je příprava státního rozpočtu na příští rok. Jak hodnotíte vývoj v tomto směru?

Tady se jasně ukazuje, že pozice, kterou levice zaujala v minulém volebním období ohledně superhrubé mzdy, byla správná, protože ten zásek ve výši zhruba 100 miliard korun, mává rozpočtem. A ukazuje se, že vláda nemá řešení, jak to naplnit, aniž by zvedla daně, což odmítá. Prozíravost levice byla velká, když jsme se proti tomu tvrdě postavili.

Je zajímavé, že SPD, ANO a ODS, tedy strany, které zrušení superhrubé mzdy prosadily, se teď tváří jako zachránci, že nasypaly více peněz lidem. Zapomínají dodat, že zrušením superhrubé mzdy si pomohli lidé, jejichž měsíční příjem čítal více než 50 tisíc korun. Všichni ti, co jsou pod touto hranicí, to znamená s příjmem řádově 30-40 tisíc, mnozí nedosahují ani toto, tak ti na tom vydělali pár korun a dnes prodělávají podstatně více kvůli tomu, co tento krok způsobil. Takže drtivá většina lidí žijících z běžné mzdy a z platu na tom prodělala, protože i na ně dopadne to, co dopadá teď na nás všechny. To znamená důsledky inflace, ekonomického propadu a toho, že státní rozpočet je děravý. Ekonomika nám tedy neukazuje dobrý vývoj.

Poslední dobou rozčeřila vodu snaha Německa postavit továrnu na čipy s Tchaj-wanem. Očekával jste, že po návštěvě předsedů parlamentních komor Miloše Vystrčila a Markéty Pekarové Adamové by se taková továrna mohla stavět u nás?

Tady se jasně ukazuje, jak má vypadat zahraniční politika v rámci obchodu, to znamená bez jakýchkoliv politických tlaků, bez jakýchkoliv politických tanečků. Zkrátka byznysmeni udělali své a gigatovárna bude stát v Německu. Hodně se jako argument uvádí, že Česko by na to nemělo, protože ta pobídka Německa je obrovská. Tady však zapomínají říct, že i Němci počítají s tím, že tu pobídku pro Tchaj-wan jim poskytne Evropská unie v rámci podpory, protože EU prosadila program podpory výroby čipů a nabízí na to dotační prostředky. Takže Němci za peníze EU, to znamená i za naše peníze, vybudují továrnu, která mohla stát u nás. To je důsledek jednostranné zahraniční politiky, kterou přijala česká vláda. Pokud doufá, že se jí to vrátí v nějakém vděku zahraničí, tak máme příklady, jak to dopadá.

Jak vidíte další vývoj v Česku?

Osobně si myslím, a teď budu hovořit ze zkušenosti sedmi let v Poslanecké sněmovně, že vládu čekají personální změny. Ty se budou týkat dvou seskupení, které kandidovaly jako dvoukoalice, to jsou Starostové a Piráti. Myslím si, že Piráti mají nakročeno do opozice, aby se mohli do dalších voleb připravit jako samostatná strana, protože jejich čtyři poslanci, to je pro ně vcelku ostuda. Ukazuje se, že společné koaliční vládnutí se Starosty pro ně nebylo úplně ideální. Takže budeme moci čekat takový pirátský politický podzim.

Očekáváte vládní krizi?

Každopádně to bude přinejmenším zajímavé sledovat a myslím si, že rekonstrukce vlády může přerůst i ve vládní krizi. Buď se vláda chytí za nos a opravdu začne pracovat pro občany České republiky, anebo nastoupí cestu trajektorie nespokojenosti s její činností. Může být skutečně horký podzim, kdy občané vyjdou do ulic, protože už bude neudržitelné žít v podmínkách, které nám vláda nastavuje. To souvisí s aktuální situací a tady nevidím nějaké světlo na konci tunelu. Bohužel.

Dá se ale říct, že volič tak rozhodl…

Ano, volič rozhodl. Avšak poprvé v české historii snad přišlo vniveč takové obrovské množství hlasů, protože se hodně politických stran majících volební výsledek od tří do pěti procent, nedostalo do Parlamentu, čili propadlo více než milion hlasů. Kdo za to může? Tady můžeme hledat viníky a vcelku lehce je najít. Týká se to rozhodnutí Ústavního soudu zasáhnout do pravomoci politiků, změnit parametry koalic a umožnit tak jejich vytvoření. Z druhé strany to je také neprozíravost těch nejsilnějších. V té době to byly hnutí SPD a ANO, která nenabídla koalice svým blízkým. Nyní vidíme snahu Trikolóry spojit se s SPD, což třeba hnutí ANO Andreje Babiše před volbami, když vidělo, že vznikají koalice, nebylo schopno učinit nabídku například ČSSD nebo KSČM, když už byly v určité spoluzodpovědnosti za tehdejší vládu. No a důsledky byly takové, jaké dneska máme. Nevím, jestli to bude poučením, bojím se, že ne, ale ukazuje to i směry uvažování a směry postupu české politiky.

I vzhledem k tomu, že momentálně působím v oblasti bezpečnostní politiky, což je obor, který jsem vystudoval, se na situaci dívám i z tohoto pohledu. Vnímám to tak, že nastává období radikalizace, období hledání jasnějších řešení než slibování lepších zítřků. Tady budeme muset být všichni velice opatrní, abychom se nezvrhli do nějaké hnědé masy hledající radikální řešení. Rozumnější bude vystoupit v pozici hájení národních, lidských a pracovních zájmů nás, kteří tady žijeme. Z toho levice v celé Evropě vycouvala, vybíjí se v jednotlivostech, v ideologii, v různých tématech, které lidi v běžném každodenním životě absolutně nezajímají. Je zajímá, aby ten den prožili v klidu, aby měli práci, peníze, aby měli šťastný život pro své děti. Tohle by zase měla zvednout levice a začít lidem nabízet řešení. A tím je změna systému. Je třeba hledat jiný systém fungování, protože to, v čem dnes žijeme, není k žití.

To je obrovská výzva. Jak se s ní vyrovnat?

Postupnými kroky. Tady nejde napsat manifest, novou ideologii, nové náboženství, hledat mesiáše. Tady je opravdu třeba postupovat malými kroky, naučit se říkat, toto nechceme a nebát se fungovat tak, jak nám velí naše přirozené lidské já. Myslím si, že éra, ve které žijeme, je éra globálního systému, který ukazuje, že je na konci svých sil, není schopen lidstvu nabídnout řešení jeho problémů a je na čase myslet na to, jak to změnit. Prostor pro změnu tady je.

Zatím se vždy u vlády střídala pravice a levice. Sociální demokraté svojí dějinnou úlohu prohráli, protože moc viděli porevoluční kvas devadesátých let a chtěli na něm taky něco vyzískat. Pravice se diskreditovala devadesátými lety a dnešní politikou dokazuje, že nemá řešení. Takže stále je tady prostor pro něco nového, něco, co je schopno oslovit lidi. Je tady poptávka hlavně mladých lidí po jiném světě, jiném způsobu řešení problémů. To bychom měli my, levicově smýšlející lidé, kteří vnímáme solidaritu ne jako sprosté slovo, nabídnout a hledat spolu s mladými lidmi novou tvář pro ten svět. Musí vzniknout hnutí důvěryhodných lidí, kteří mají program, mají řešení a hlavně, chtějí spolupracovat a pracovat pro lidi. Pokud tohle vznikne, tak to má šanci uspět.

Jana Dubničková