ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA: Dvě události minulého týdne se společným jmenovatelem

Válka na Ukrajině je zhoubou nejenom pro Ukrajinu samotnou, ale také téměř pro celou Evropu a ve své podstatě i pro Ruskou federaci.

Když se dělají obchody, tak ideální výsledek je, že se obě strany obchodu dohodnou na výhodnosti pro oba vzájemně obchodující subjekty.

Ukrajina je zemí bohatou na úrodnou půdu i nerostné suroviny. Čeho se jí však nedostává, jsou čestní politici, kteří myslí na své občany. Nebudu zabíhat hluboko do historie rámovanou osobnostmi, jako byl Bohdan Chmelnickij (1595 – 1657), kozácký hejtman, zakladatel prvního státu kozáků na území části dnešní Ukrajiny v Záporoží.

Po neustálém válčení se tehdejší teritorium Ukrajiny rozdělilo na dvě části. Přibližnou hranicí byla řeka Dněpr. Moskevskému státu připadla levobřežní část a Polsko litevskému státu, část pravobřežní. A toto, v podstatě i jazykové rozdělení teritoria Ukrajiny, bylo i znát při prezidentských volbách v roce 2010, kdy na ruskojazyčném teritoriu přesvědčivě vyhrál prezident Viktor Janukovyč. Ten již vyhrál i v přecházejících volbách v roce 2004, ale smetla jej takzvaná oranžová revoluce. Druhé kolo voleb se konalo znovu a přesvědčivě vyhrál, hlavně v pravobřežní části Ukrajiny, Viktor Juščenko.

V roce 2014 Janukovyče svrhl ukrajinský parlament po tzv. Euromajdanu. Od Ukrajiny se tehdy odtrhl Krym, který se stal součástí Ruské federace a v ruskojazyčných regionech Doněcka a Luhanska vznikly republiky. Prakticky od roku 2014 tam probíhaly boje mezi ukrajinskými silami a silami oněch dvou regionů.

Celý problém Ukrajiny je právě ono přirozené rozdělení na dvě jazykové části a snaha vlád po roce 2014 jazykovými zákony potlačit ruský jazyk ve prospěch ukrajinského. Na toto, v moderní společnosti nepřijatelné, potlačení jazykových menšin si stěžuje i maďarská menšina v Zakarpatí.

V únoru loňského roku vpadla ruská vojska na teritorium jiného státu. Byl to akt státní agrese, ať už se na něj díváme jako na vyprovokovaný, či nikoliv. Tento akt přepsal na Ukrajině mnohé. Ukrajinci se vlastně začali se svým státem identifikovat bez ohledu na řeč.

Nyní je na válečných polích patová situace. Dne 11. 4. 2023 se konala v Praze mírová konference, kterou pořádalo sdružení Mír a spravedlnost. Panelisté se v podstatě shodli na nutnosti ukončit tento válečný konflikt. Rozdíl byl ovšem v tom, že příznivci dodávání zbraní na Ukrajinu argumentují tím, že pro mírové rozhovory je potřeba udržet status quo. Že není možné, aby Rusko mělo převahu, kterou by mohlo pohltit celou Ukrajinu. Naopak organizátoři konference chtějí okamžité příměří a dodávání nových a nových zbraní tomu nepřeje.

Ukrajinské vedení si žádá stav před rokem 2014, to znamená včetně Krymu. Pro Ruskou federaci je toto nepřijatelné. A teď se dostávám k propojení dvou akcí. Všichni aktéři diskuze akce Mír a spravedlnost, ať už to byli ti, co jsou pro dodávání zbraní na Ukrajinu, tak ti, co jsou proti tomu, se shodli na tom, že jedinou velmocí, která může vést úspěšné rozhovory o příměří, či dokonce o míru, je Čína, kterou respektuje jak Ruská federace, tak Ukrajina.

A tou druhou událostí, která svým způsobem propojuje snahu o mír s ekonomickým prospěchem České republiky, byl seminář Česko–čínské smíšené obchodní a průmyslové komory o oboustranně výhodných podmínkách pro obchod. Zazněla tam kritika zbytečných návštěv našich čelných představitelů na Tchaj-wanu, které mohou česko–čínskou obchodní spolupráci narušit, nebo dokonce i zastavit.

Já jsem na tomto semináři sdělil účastníkům, že předcházející den na konferenci o míru zaznělo to, že jedině Čína je schopná být prostředníkem a mediátorem mezi válčícími stranami, Ruskou federací a Ukrajinou.

Petr Hannig, předseda strany Rozumní a bývalý prezidentský kandidát