Prezident Pavel umí převlíkat kabát, třeba to udělá znovu, říká Václav Hrabák

Hlavním oborem Václava Hrabáka je homeopatie, kterou od roku 2012 vyučuje v rámci školy Universum Homeopaticum. Do veřejného prostoru ale vstoupil především se svými názory zpochybňujícími bezpečnost očkování, a to nejen covidové. V poslední době vystupuje proti vládě Petra Fialy (ODS) jako člen výboru iniciativy Zachraňme náš stát, která například prvního května uspořádala zdařilé setkání na pražském Vítkově s mottem Stát jsme my, občané České republiky. Do toho provozuje nezávislý web vltava.news, kde se snaží ukázat na nešvary současné společnosti a hlavně sjednotit naši vlasteneckou scénu. Je to vůbec reálné, nebo budou mít radost Fiala a spol., kteří právě na roztříštěnost svých odpůrců, jak tvrdí i Václav Hrabák, spoléhají?

V rámci prvomájového setkání na Vítkově jste vyzval ke sjednocení vlasteneckých a protivládních stran, bez ohledu na to, jestli jsou levicové nebo pravicové. Je to jediná cesta, jak se postavit těm, kteří nám nyní vládnou?

No, oni nám vládnou právě proto, že vlastenecká scéna nebyla jednotná. To jsem koneckonců říkal na Vítkově, protože pořád jsou někteří, kteří nechápou vážnost situace a hrají si na levicovost, pravicovost a jiné politické ideje. Domnívám se, že v kontextu toho, co se skutečně děje, musíme tuhle hru opustit. Neříkám, že se mají propojit celé strany, ale je potřeba, aby si na to postupně zvykali jejich jednotliví zástupci. A oni si skutečně už zvykat začínají. Jen se to celé děje postupně a pomalu, protože desítky let žili v tom, že levicovost a pravicovost jsou to hlavní.

Já pořád přemítám nad tím, jak to, že se spojila pětikoalice, kde se snoubí opravdu rozličné strany – a hlavně společná kandidátka ODS a KDU-ČSL mi stále nejde do hlavy, stejně jako spojení konzervativních stran s Piráty. Jak to, že na vlastenecké scéně je něco takového nemyslitelné a u »pětikolky« to jde?

Vnímám to tak, že hlavní roli hrají síly, které se nás snaží ovládat prostřednictvím Evropské unie. Tak byly zkrátka vytipované ty strany, jež jsou pro ně vhodné a které by realizovaly agendu EU. A postupně si je, ať už penězi, ideologicky, nebo nějakými svými lidmi, které určitým způsobem podporovaly, vycvičily. Ony na tom navíc pracovaly dlouhodobě! To není věc, kterou by si vymyslely z týdne na týden nebo z měsíce na měsíc, kdy by si náhle vzpomněly, že něco chtějí ovládnout. Prostě to připravovaly těch deset, patnáct let. Velmi cílevědomě! Tím ale neříkám, že jsou v cíli, i když vidíme, co se kolem nás děje. Zkrátka ti lidé, co nám dnes vládnou, na tom systematicky pracovali roky, zatímco vlastenecká scéna se s tím musí srovnat hodně rychle. Doufám, že jí to také nebude trvat těch patnáct let, ale že to bude mnohem svižnější. Ačkoli chápu, že to nejde ze dne na den.

Stojíte za iniciativou Zachraňme náš stát. Před čím především je potřeba ho zachraňovat?

Právě před tím, co tu předvádí pětikoalice! Samozřejmě, že ona není hlavním aktérem těch změn, jsou to jenom loutky. Prodloužená chapadla té chobotnice! Vidíme dnes a denně snahu demontovat náš stát. Ožebračit lidi, aby byli naprosto závislí na nějakých sociálních dávkách a na státu. Aby s nimi prostě šlo manipulovat. Ale znova si musíme uvědomit, že to není proces posledního roku nebo dvou, ale je to věc, která byla připravována dlouhodobě desítky let. Bohužel na tom nevědomky spolupracovalo mnoho lidí, kteří vůbec netušili, kam až vlastně to může dojít.

Jako propagátor homeopatie jste dlouhodobým odpůrcem očkování, a to nejen toho covidového. Já tu otázku pokládám poměrně rád, tudíž ji položím i vám – jak si vysvětlujete, že s útokem na Ukrajinu jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizela koronavirová pandemie?

Ne, nechci o sobě kategoricky tvrdit, že jsem odpůrce očkování. Spíše bych se nazval kritikem očkování. Mám s očkováním velmi negativní mnohaleté zkušenosti a vím, co umí s dětmi povinné očkování – myslím to běžné, pravidelné – udělat.

Tenhle rozbor mi budete ještě dlužit v dalším průběhu rozhovoru, nicméně, prosím, pojďme se vrátit ke covidu jako takovému…

Jakmile se objevil covid, kdy začaly informace o něm prosakovat z Číny, bylo mi už od počátku jasné, protože se touto problematikou zabývám, že to bude hra o očkování. A právě proto, že to byla hra, v níž nešlo o to, že by to bylo nutné, potřebné a správné pro zachraňování lidských životů, tak šlo tuto hru ukončit ze dne na den, když se začala hrát hra nová. Byl to jasný důkaz toho, že ve prospěch lidí se to rozhodně nedělo.

A teď tedy prosím o váš kritický pohled na běžné očkování…

Rozhodně je drtivá většina dětí očkována v nevhodnou dobu. Nechci rozhodně říci, že všechno očkování je špatné, ale tak, jak se to dělá, bývají různá poškození na základě očkování mnohem větší než jejich přínos. Ano, nepopírám, že nějaký tam opravdu bude, ale je potřeba posuzovat každou jednotlivou nemoc zvlášť. Zajímavé a varovné je už jenom to, že se u dětí povinně očkovalo proti pěti nemocem, a najednou se tam přidala šestá – hepatitida B. Proč? Žloutenka typu B je nemoc, která se přenáší jenom infikovanými jehlami u feťáků nebo pohlavním stykem. A přitom je očkování proti této, nově přidané nemoci, nyní povinně vyžadováno pro vstup do školky. Proč, když riziko setkání s touto nemocí je, až když dítě začne pohlavně žít nebo nedej bože fetovat. Neřeknu, kdyby se očkovalo od dvanácti nebo třinácti let, ale v devátém týdnu, jak je to teď podle kalendáře? To jsou opravdu šíleně malé děti, které mají nevyvinutý imunitní a nervový systém, navíc se neví, zda část, která je v hexavakcíně, opravdu proti této nemoci funguje.

A navíc je to stejný princip výroby pomocí genetické manipulace, jako byla třeba AstraZeneca – stejná technologie jako vakcíny proti covidu. A to bylo přitom velmi problematické očkování. Ale ještě před covidem byl ohromný tlak na přidání této experimentální geneticky vyrobené vakcíny mezi povinná dětská očkování v rámci hexavakcíny. Všechno v tichosti. Neproběhla ani žádná veřejná debata, přitom víme, že u genetických vakcín se v rámci těch genetických manipulací dá zanést do organismu vlastně cokoli, a není to možné kontrolovat.

Byl byste pro vystoupení z Mezinárodní zdravotnické organizace WHO?

No, okamžitě! Jen vlastně ani nevím, jestli to jde. Nevím, jestli o tom vůbec probíhá nějaké veřejná debata. Je to tam celé tak divně mezinárodně propletené. Nevím, jestli by bylo možné vystoupit z WHO třeba tak jako z EU. I když samozřejmě i vystoupení z EU není jednoduché a už vůbec nechci tvrdit, že je to jediná cesta, protože proti tyranii EU jde možná efektivněji bojovat jejím rozkladem zevnitř. Nicméně jsem přesvědčen, že by se o možnosti vystoupení z Unie mělo veřejně debatovat. A totéž platí pro WHO. To, co za tím stojí, je stejná agenda jako u EU nebo NATO, jen jsou to jiné formy – jiná chapadla stejné chobotnice.

Když už jste použil onen příměr s chobotnicí, není jedním z chapadel i mainstream v čele s Českou televizí? A čím to podle vás je, že jsou dnešní média hlavního proudu tak jednostranná?

Zase se budu opakovat, ale je to součást mnohaleté přípravy, která fungovala i na tu stávající koalici jako jedno chapadlo, no – a jak jste naznačil – tohle je chapadlo další. Je to tam hrozně vidět, když si čirou náhodou otevřete nějaké starší noviny nebo časopis. Před patnácti lety ještě v mainstreamových médiích existovala novinařina, teď už neexistuje. Úplně se vytratila.

Jasně bylo vidět, jak došlo k obsazení jednotlivých mediálních domů různými finančními a zájmovými skupinami, včetně veřejnoprávní České televize. Vzpomínám si, jak jsem ještě před pár lety viděl v ČT zajímavý dokument Utajená data, proti kterému se pak zvedl odpor z oficiálních míst, protože v hlavní roli byl CDC, tedy americký Úřad pro kontrolu a prevenci nemocí. Tam se v rámci rozsáhlé studie zkoumala spojitost mezi očkováním u dětí a autismem, přičemž na veřejnost prosáklo, že tam byla zfalšovaná data. Strhla se proti tomu velká kampaň, protože zájmové skupiny kolem pana Prymuly už tou dobou měly všechno očkování pod palcem a proti tomu pořadu se na zasedání vyslovila i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Snažili se to odsoudit, ale tou dobou takový dokument ještě měl šanci vzniknout. Po dalším roce či dvou by už něco takového nebylo možné.

Všechno se postupně zhoršovalo a zhoršovalo efektem vařené žáby, kdy člověk, který si otevře noviny staré půl roku, vlastně nic nepozná, ale když koukne na tisk starý dvacet let, pak je to nebetyčný rozdíl.

Ano, existují nezávislá média, ale u spousty z nich – a tím teď nemyslím vás – by bylo dobré, kdyby se posunula o pořádný krok šance ke spolupráci. Bylo by to blahodárné! Ale máte to jako s tou vlasteneckou scénou – ne všichni o to stojí. Bude to potřeba doladit, i když kroky se v tom podnikají a celá věc se posouvá k lepšímu. Skutečnost, že tu my dva sedíme spolu, je jeden z dalších důkazů…

Jakou roli hrají v tomhle ohledu finance?

Nesmírnou. Do mainstreamu tečou finance v podstatě neomezeně, kdežto na naší straně je to problém. Samozřejmě se každý z nás snaží je všemožně získat, a když už se to povede, chce si je logicky nechat pod sebou. Takže peníze jsou problémem, ovšem zároveň s těmi technologiemi, které máme teď, platí, že v podstatě kdokoli může – i bez financí – rozjet zpravodajskou televizi nebo jiné médium. Jasně, pak je tu druhá strana s neomezenými penězi, která se to snaží blokovat, takže je třeba dodat i to, že například sociální sítě jsou nyní pod šíleným tlakem.

Je tu cenzura. Důkazem je, že vznikl cenzurní tým přímo na ministerstvu. Pak sice vláda zrušila funkci vládního zmocněnce pro média pana Klímy, ale to nic neznamená. Když někde trochu narazí, není problém to rozpustit a zase posunout hranici jinde. Pracují pro ně schopní manažeři a kreativci, vždyť na to mají prachy.

Nebojíte se, že v rámci boje s údajnými dezinformacemi časem rozpustí i vltava.news?

Je jasné, že po vládních cenzurních útocích na některé servery si bohužel v naší zemi nemůžeme být nadále jisti svobodou slova a informací. Proto jsme hledali způsob, jakým předávat informace i v situaci, kdyby se vltava.news snažili zablokovat. Zvolili jsme ten, který je v současné době nejméně zranitelný, totiž Torovou síť, což je šifrovaná a zabezpečená síť uvnitř internetu.

Ono je to celé zvláštní, a padlo to i na Vítkově. My Češi máme jako národ hodně nectností, například malé sebevědomí. Připomínám nedávný komentář Ládi Vrábela (organizátor demonstrací Česká republika na 1. místě – pozn. red.), že my Češi jsme tak strašně trpěliví, že si fakt necháváme srát na hlavu. Doslova. A jsme furt v klidu, zatímco jiné národy by už vřískaly. Ale na druhou stranu jsme šikovní a vynalézaví. V tom jsme špička a ani si to neuvědomujeme. Domnívám se, že právě tou kreativitou dokážeme přemoci i neomezené prostředky druhé strany.

Jaké aktivity tedy plánujete do budoucna vy? Máte už po prvomájovém Pochodu míru a shromáždění na Vítkově konkrétní představy, co dál?

Pokračujeme v akcích typu prvního května. Snažíme se o setkávání a vymýšlení něčeho dalšího. Vnímám jako důležité utužovat vztahy a vzájemnou spolupráci. Ať už šlo například o shodu na podpoře pana Bašty v kandidatuře na prezidenta nebo setkání na Vítkově, kde je třeba nastínit určitá řešení. To je důležité jako podhoubí, kdy není až tak směrodatné, že mám jeden přesný a konkrétní program. Klíčové je podle mě setkávání a vymýšlení dalších dílčích aktivit, do kterých se vloží síly, aby zase vznikla nějaká dobrá energie. Lidi chtějí vidět právě to, že se vlastenečtí politici snaží spolupracovat, a pokud to uvidí, duch národa se bude zdvihat.

Ano, proběhly nějaké vlny velkých demonstrací, ale neměly právě to, o čem jsem se zmínil. Tu spolupráci. Občas někdo vyběhne s tím, že jakmile získá pozornost lidí, nabude pocitu, že všechno sám vyřeší. Naslibuje hory doly, ale takhle to nefunguje. To je jen další cesta do slepé uličky, kdy si ta ega zase začnou hrát s lidmi a pak se to celé znovu rozcupuje.

Když už byla řeč o podpoře Jaroslava Bašty v prezidentských volbách, musím se vás zeptat na to, jak hodnotíte jejich výsledek s ohledem na to, že vyhrál Petr Pavel, který po svém zvolení prohlásil, že bude prezidentem všech. Je tomu skutečně tak, nebo platí to, co zaznívá z druhé strany, že tím jen probruselské a proamerické síly získaly všechny důležité posty?

Rozhodně získali všechno. A mimochodem, každý kandidát vždycky říká, že bude prezidentem všech. Domnívám se, že v příručce Jak se stát prezidentem je to možná na prvním nebo druhém místě. Co taky má jiného kandidát říkat, že? Ale Petr Pavel už od začátku ukazoval, že je opravdu jasně probruselský. Takže pokud to někomu nebylo jasné už předem, tak myslím, že teď už je to očividné úplně pro všechny. Možná bych nad ním ale úplně nelámal hůl. A víte proč? Protože to jediné, v čem je skutečně »dobrej«, je převlékání kabátů. Tím pádem je možné, že jakmile ucítí vítr a zjistí, že se to s vládou začíná kymácet, pak jim klidně bodne kudlu do zad. Třeba se potom konečně stane prezidentem všech, což bych přál nejen jemu, ale i nám. Ovšem zatím to tak rozhodně nevypadá.

Prezident Pavel se hodně angažuje i ohledně ukrajinského konfliktu. Co říkáte, bojuje se tam skutečně i za Českou republiku?

Musíme si uvědomit, že je to skutečně válka, ale rozhodně ne naše. A přestat lhát, že jedna strana je bílá a druhá naproti tomu černá. Je třeba podporovat lidi, kteří jsou tou válkou zasažení, to je bez diskuse. I když to zase neznamená, že je veškerá současná podpora uprchlíků v pořádku. Každopádně – když přestaneme přilévat olej do ohně posíláním zbraní, tak rozhodně celému konfliktu pomůžeme. A to směrem k míru! Neměli bychom krmit ani jednu stranu válečného konfliktu, který je velmi barevný. Rozhodně to není tak, že jedna strana bojuje za dobro a za světlo, a ta druhá je ta temná. Každý, kdo ten konflikt sledoval již před tou horkou fází války, tedy minimálně od roku 2014 v souvislosti s občanskou válkou, dobře ví, že to rozhodně není nic černobílého.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Václava Hrabáka