Poslední rozhovor s Radimem Uzlem

Je to zvláštní. A smutné! Při vzniku webu iportaL24.cz jsme oslovili s žádostí o rozhovor našeho předního sexuologa, gynekologa, ale i politika, a především moudrého člověka Radima Uzla. Než jsme interview stačili vydat, známý propagátor sexuologie bohužel zemřel. Takhle tedy vypadá poslední mediální rozhovor, který Radim Uzel poskytl. Nechť je vzpomínkou na legendu, a to nejen svého oboru…

Pompézně jste oslavil před dvěma lety své životní jubileum. Mohl byste, pane doktore, podniknout pro naše čtenáře takový malý exkurz své životní dráhy?

Narodil jsem se přesně 27. března 1940 v Ostravě. Vzpomínám si živě na osvobození naší vlasti Rudou armádou, kterou jsem vítal u dědečka v Mělníku a do základní školy začal chodit od 1. září 1946 v Orlové na Těšínsku. Na rok 1948 si moc nevzpomínám, ale od roku 1954 jsem chodil na jedenáctiletku v Orlové, maturoval v roce 1957. Pak jsem studoval lékařskou fakultu v Brně. Promoval jsem v šedesátém třetím a nastoupil do nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1969–1972 jsem pak působil jako lázeňský gynekolog ve Františkových Lázních. Nejdéle, téměř 18 let, mi zabralo působení na porodnicko-gynekologickém oddělení Krajského ústavu národního zdraví v mé rodné Ostravě…

A jak to bylo dále?

No, přelomovým byl pro mne nástup do pražského Ústavu pro péči o matku a dítě. A v devadesátém roce jsem vstoupil do řad mladé progresivní strany – Nezávislé erotické iniciativy (NEI) – s jejím předsedou Richardem Knotem. Zjistili jsme, že máme společné předky a stali se tak téměř nerozlučnými přáteli. Zatímco naše rodinná větev uvízla ve Slezsku a počeštila své jméno na Uzel, příbuzní Richarda došli až k Velehradu a nechali si původní jméno Knot, což je vlastně také uzel.

To je všechno hezké, ale ještě jste nedošel k nové době, a hlavně budování kapitalismu?

V roce 1990 má dcera Kateřina, která si i po sňatku ponechala původní jméno, povila vnuka Jana Uzla. Spolu s dalšími renomovanými kolegy sexuology, gynekology a porodníky jsem já, MUDr. Radim Uzel, posunul naši vlast v oblasti plánovaného rodičovství a sexuální výchovy na jednu z nejvzdělanějších zemí světa. A stal jsem se jakýmsi majákem v moři nevzdělanosti a zabedněnosti. V přelomovém roce 1994 jsem zasedl do poslaneckých lavic Zastupitelstva hlavního města Prahy. Zejména v oblasti sexuální výchovy jsem měl pozitivní vliv na mnoho dalších zastupitelů z celého politického spektra, včetně Paroubka, Dolejše, Dienstbiera staršího, Ringo Čecha nebo Bursíka. Stal jsem se ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovy, zapojil jsem se do práce v masových sdělovacích prostředcích, zejména v České televizi, s níž spolupracuji již od roku 1980. V současné době patřím k nejpopulárnějším odborníkům v oblasti sexuální výchovy, vydal jsem 23 knih, většinu z nich ve vydavatelství Epocha Zdeňka Pobudy. Také se musím pochlubit, že už podruhé mně maluje portrét Dr. Knot, a obraz bude brzy dokončen a zarámován. Zatím není hotov, neboť mu došla nejen běloba zinková, kremžská, malátná, ale i terpentýn. A teď už mne tolik netrapte, prosím, prozradil jsem na sebe i to, co jsem nechtěl.

Dobře, tak ještě dvě otázky, mohu?

Dobrá, tedy.

Jak to děláte, že jste celý život tak svěží a optimistický?

Tady platí zásadní pravidlo. Když jste optimistický a neotravujete svými problémy druhé, tak vás berou, a navíc já měl vždy pocit, že společnost musím tak nějak vtipně osvěžit. Ovšem musí to být společnost, ve které se cítíte dobře. No, a to pak jde samo. Druhý faktor je nesportovat nikdy a nikde! Tím také eliminujete úraz. A třetím faktorem je nedemonstrovat. O mně je známo a mnohokrát jsem to také uvedl v mnohých rozhovorech, že jakmile se sejde větší skupina na náměstí, která se dá označit jako dav, tak Radima Uzla tam zaručeně nenajdete.

A poslední otázka. Kolik máte v knihovně knih a kterou máte nejraději?

Mám jich okolo tří tisíc. Ačkoli řadu z nich jsem přečetl několikrát, ať vezmu jakoukoli, už si žádnou nepamatuji, a je to jako bych ji držel úplně poprvé v ruce. Nevím, jak si to vysvětlit (smích). Ale tohle jsem zatím nikomu nesvěřil. A teď už běžte, slíbil jste, že už půjdete…

Zbyšek Kupský

FOTO – archiv