Petr Pavel je loutka, některá jeho prohlášení hraničí s hloupostí, kritizuje předseda KSČM Roman Roun

»Petr Pavel je marioneta, za jejíž provázky tahá někdo jiný, a on rozhodně nedělá politiku pro lidi v České republice.« Mimo jiné i těmito slovy zve na sobotní demonstraci na Malostranském náměstí v Praze předseda KSČM Roman Roun. Promluvit by »proti politice Petra Pavla, vlivu médií spravovaných oligarchy, lžím České televize, polarizaci společnosti a omezování suverenity ČR« měli nejen komunisté, ale i například europoslanec SPD Ivan David či bývalý předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský. Rozhovor s Romanem Rounem pro iportaL24.cz však byl z větší části o volbách, které se blíží. Co považuje za chybu? A co by v říjnu přivítal jako úspěch? A v neposlední řadě – bude se na levici jednat o společném protikandidátovi stávající hlavě státu?

Začnu aktuálním tématem, konkrétně státním rozpočtem pro rok 2027. Schodek má činit 389 miliard korun, bude tedy druhý nejvyšší v historii. Skutečně nebyla jiná alternativa, jak tvrdí ministryně financí Alena Schillerová?

Schodek státního rozpočtu je pro mě velkým překvapením. Samozřejmě jsem čekal, že bude větší než letošních 310 miliard, ale tohle je jen důsledek, jak současná vláda postupuje.

Není pravda, že je to jediná alternativa, protože žádná vláda, včetně té Babišovy, se zatím neodvážila řešit příjmovou stránku státního rozpočtu daňovou reformou. Takovou, která by z našeho pohledu, tedy z pohledu komunistů, postihla především ty nejbohatší, to znamená nadnárodní korporace, multimiliardáře a banky. Zkrátka ty, co profitují i v době krizí České republiky, jako byla pandemie koronaviru nebo energetická krize. Tyto subjekty vydělávaly obrovské peníze, například internetoví giganti, farmaceutický průmysl… a žádná vláda nenašla odvahu je zdanit, ať formou sektorové daně, nebo progresivního zdanění právnických osob. A pak se diví, že mají málo peněz v příjmové stránce státního rozpočtu.

Výdajovou stránku už moc řešit nemůžou, protože tam je to utažené, co to jde. Vyjma výdajů na obranu, kde my jsme striktně proti jejich navyšování podle pokynů paktu NATO. My jsme přesvědčeni, že výdaje na obranu si každá země má stanovovat podle potřeb, a ne podle nařízení.

Takže paní Schillerová sice mluví hezky, ale já jsem přesvědčen, že se to dá řešit jinak.

Jasně, ale není dostatečným argumentem, že když už je Česká republika členem NATO, je potřeba plnit závazky vůči spojencům?

Pozor! To navýšení nad dvě procenta slíbil Petr Fiala bez mandátu občanů. On byl na summitu, kde se zavázal ke stoupání až na 5 %, včetně nákladů na infrastrukturu, ale opakuji – bez mandátu občanů. V rámci předvolebních slibů a v rámci programového prohlášení o žádném zvyšování nákladů na obranu nebyla řeč!

A ta dvě procenta? Já netvrdím, že jsou nebo nejsou málo, ale opakovaně říkám, že odvíjet náklady na obranu podle hrubého domácího produktu je nesmysl. Náklad na obranu by si měla daná země stanovovat podle potřeb. To znamená, že je potřeba analyzovat stav Armády České republiky a vyhodnotit, co vlastně potřebujeme.

Určitě jsou to nové technologie, v čele s těmi na protivzdušnou obranu, dále vše, co se týká dronů, které jsou díky konfliktu na Ukrajině technologicky úplně někde jinde, než byly před deseti lety.

Ale je potřeba, aby to někdo analyzoval. Aby vyhodnotil situaci České republiky a aby se jasně řeklo, proti komu se budeme bránit a co to bude stát.

Na to, s dovolením, oslím můstkem navážu. Petr Pavel prakticky v každém druhém vystoupení zdůrazňuje nutnost navyšování výdajů »na obranu«. Vy mj. proti jeho politice pořádáte sobotní demonstraci Stop českému Majdanu!. Proč podle vás prezident stále tolik tlačí na to, abychom zbrojili?

Protože je voják. A za druhé proto, že je loutka! Já tvrdím, že Petr Pavel je marionetou, za jejíž provázky tahá někdo jiný, a on rozhodně nedělá politiku pro lidi v České republice. Dělá takovou politiku, která mu přinese peníze na jeho bankovní účty. O tom jsem naprosto přesvědčený! Protože některá jeho prohlášení hraničí s hloupostí. Já nechci hodnotit jeho inteligenční kvocient, ale prohlášení, která vydává, zjevně dostává befelem a jenom je prezentuje dál. Jinak si to neumím vysvětlit.

A ano, proto realizujeme demonstraci v sobotu 5. září, kterou jsme nazvali Stop českému Majdanu!. Chceme upozornit na to, že Česká republika se dostává do stavu, kdy je její suverenita výrazně omezená a kdy jsme postupně tlačeni do něčeho, co sami nechceme a o čem si lidé ani nemohou rozhodnout.

Co máte na mysli konkrétně?

Tlačení směrem na Západ, do politiky Severoatlantické aliance! Stáváme se typicky patolízalskou zemí, a to je špatně.

Mé tvrzení je založeno na faktech. Jedním z nich je například to, že vláda slibovala přímou demokracii a obecné referendum, které sice možná bude, ale bude osekané o mezinárodní smlouvy a o smlouvy, které už jsou uzavřené. Takže občané České republiky nebudou moci rozhodnout o setrvání v Evropské unii anebo v Severoatlantické alianci. A to všechno omezuje suverenitu České republiky!

Já jsem přesvědčen o tom – a říkám to všude, včetně mezinárodních návštěv – že Česká republika nemá patřit ani na Východ, ani na Západ. Nemáme být slouhy Ruska ani Spojených států. Měli bychom být suverénní zemí a máme na to, abychom byli mostem mezi Východem a Západem. Akorát na to žádná vláda nenašla odvahu.

Vidíte nějakého kandidáta, který by se mohl za rok a čtvrt úspěšně postavit Petru Pavlovi? Co třeba Miloš Zeman, jenž se v minulých dnech tohoto tématu také dotkl?

Miloš Zeman podle mě jen testoval média, jak na to budou reagovat.

Víte, problém prezidentských voleb je v tom, že lidé v nich volí pocitově. A to z toho důvodu, že prezident v podstatě ani nemůže mít žádný program, protože jeho pravomoci jsou omezené, takže lidé vybírají podle sympatií, podle vzhledu a podle toho, že prezident jezdí na motorce, na medvědovi a je skvělým fotografem, nebo nevím, co ještě marketéři přidají do jeho obrazu.

Ale v tuto chvíli si myslím, že Petr Pavel má bohužel šanci stát se znovu prezidentem České republiky, protože, jak už jsem řekl, podle reakcí, které sleduji například na sociálních sítích, lidé volí podle pocitů.

Ale jsem přesvědčen o tom, že osobností v této zemi, které jsou schopny se mu postavit, je celá řada. Jen zatím nevím o tom, že by o nich některé z politických stran uvažovaly.

Jsou tady určité výkřiky například z hnutí ANO, které opatrně prosakují v médiích, ale dosud jsem nenašel žádnou zásadní osobnost.

I levice se určitě bude snažit postavit svého kandidáta. My teď po komunálních a senátních volbách začneme jednat v rámci levicových stran, jestli chceme společného kandidáta, a v případě, že ano, kdo by to měl být. Ovšem v tuto chvíli to není na pořadu dne.

Hodně se skloňují, především mediálně, spory Petra Pavla se stávající vládou a jedním z témat je zahraniční politika. Přijde vám, že se pod Andrejem Babišem obrátila o 180 stupňů oproti době Petra Fialy a jeho pěti, resp. čtyřkoalice?

To mi teda nepřijde. Já jsem o tom tento týden mluvil na CNN Prima NEWS. V rámci práce současné vlády je pro mě největším zklamáním právě zahraniční politika, protože všechny předvolební sliby, že budou dělat vše pro to, aby se posílila suverenita České republiky, že budeme silnou zemí a že budeme hledat nové partnery, se nenaplnily.

Co udělal jako první Petr Macinka? Sešel se s ministrem zahraničí Izraele, aby ho ubezpečil, že jeho země je strategickým partnerem České republiky. A to i přesto, že Izrael prokazatelně páchá genocidu v Palestině, což vláda nijak nekomentuje a nezajímá ji to.

Ani politický směr vůči Ukrajině se nijak zásadně nezměnil, protože předvolební sliby, že budou podporovat Ukrajinu jen v oblasti humanitární pomoci, také vzaly za své. Byť oklikou, tak podporujeme vojenskou pomoc Ukrajině.

Já jsem zastáncem politiky všech azimutů, proto se také scházím se všemi, kdo mě pozvou. Nedávno jsem se potkal s velvyslankyní Ruské federace a řešili jsme situaci v zahraniční politice. A v úterý jsem měl schůzku s paní Zuo Wenxing, prozatímní vedoucí diplomatické mise čínské ambasády v České republice. Taky jsme si vyměnili pohled na zahraniční politiku, ve smyslu politiky všech azimutů.

Ale bohužel vláda Andreje Babiše buď dělá to, co dostane pokynem, anebo má strach překročit nějakou hranici, protože zahraniční politika naší země se zkrátka nezměnila. Očekávám například slibované posílení vztahů V4, očekávám rozšíření V4 směrem na Balkán, očekávám řešení situace s případným ukončením vojenského konfliktu na Ukrajině a návratem ukrajinských vojáků, kteří dnes jsou v zákopech, nebo jejich stěhováním za rodinami, které jsou v České republice. To také bylo slibováno současnou vládou – že dají návrh určitého řešení, aby nedošlo k bezpečnostnímu ohrožení obyvatel České republiky právě bývalými vojáky ukrajinské armády. Nic takového se zatím neděje a začínám mít pochyby, že vláda vůbec v zahraniční politice něco měnit chce.

Ale co Čínská lidová republika? Tam přece současný kabinet jasně odmítl tzv. hodnotovou politiku bývalé vlády a dokladem toho byla nedávná cesta předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury do Číny, kam se má podle posledních informací v příštím roce vydat i premiér Andrej Babiš…

Tam je potřeba rozlišovat dvě roviny – politickou a ekonomickou. Mluvím o tom i v souvislosti se svou srpnovou návštěvou ve Vietnamu, který je od loňského roku strategickým partnerem České republiky a podepsala to s ním ještě minulá vláda. Ale samozřejmě to není o tom, že by obdivovala systém ve Vietnamské socialistické republice, ale důvod je ryze ekonomický.

Podobně to vidím i v Číně, protože bez jejích polotovarů celá řada českých firem vůbec nemá šanci vyrábět. Taková je prostě situace!

Můžeme tady mluvit o tom, že část českých představitelů hrdě letí na Tchaj-wan, aby mu vyjádřili svou podporu. My ale uznáváme politiku jedné Číny, jsme přesvědčeni o tom, že je to tak správně, ale pro kabinet Andreje Babiše je Čína obrovská země s obrovskými možnostmi, takže co by to bylo za vládu, kdyby se nesnažila vztahy s Čínou v ekonomické oblasti napravit. To, co tady napáchala vláda Petra Fialy právě v oblasti ekonomických vazeb směrem na východ, snad tato vláda alespoň částečně napraví. Mám tím stále na mysli ekonomickou oblast.

V jedné z odpovědí už jste se částečně dotkl tématu blížících se podzimních voleb. KSČM staví osm svých kandidátů do Senátu, ale předpokládám, že také podpoří kandidáty Stačilo!, ČSSD nebo jiných levicových subjektů…

Neexistují žádné psané dohody, necháváme to na našich členech, ale předpokládám, že to tak bude.

Trošku se v poslední době rozvířila debata o potřebnosti Senátu. Zpochybňuje ji nejen vládní SPD, ale o cíli zrušit Senát mluvila na tiskové konferenci Společné levice pro Prahu i vaše kandidátka do Senátu Petra Prokšanová. Proč chce KSČM zrušit horní komoru a není to tak trochu marketingová chyba, když někam kandiduji a zároveň vzkazuji voličům, že je to zbytečná instituce…?

KSČM je jednoznačně pro zrušení Senátu, považujeme to za neprosto zbytečnou instituci, která saje část státního rozpočtu, byť nejde o část zásadní.

Nicméně je potřeba se podívat na to, jak Senát funguje a že jeho zrušení je v podstatě nemožné, protože by to znamenalo změnu Ústavy.

To znamená, že jsou tady pouze dvě možnosti. Jednou je, že se senátoři zruší sami, čili Senát dojde k závěru, že je nepotřebný a odhlasuje si ukončení činnosti a podpoří ho v tom Poslanecká sněmovna. Anebo bude Poslanecká sněmovna utahovat rozpočet Senátu a nechá ho tzv. vyhladovět. Což samozřejmě říkám s velkou nadsázkou.

Takže kandidovat do Senátu a tvrdit přitom, že ho chci zrušit, může být částečně marketingová záležitost, ale já si myslím, že pokud se někdo dostane do Senátu, získá mediální prostor a bude upozorňovat na nesmyslnost Senátu, tak je to zcela v pořádku.

Dobrá. S čím tedy do senátních voleb jako KSČM jdete? Protože pro vaši stranu byl vždy většinový systém tvrdým oříškem…

Jsem přesvědčen o tom, že disponujeme celou řadou kvalitních kandidátů. Máme tam dva zkušené poslance, ovšem musím říct, že celá osmička, to jsou lidé na svém místě. Všichni mají co nabídnout, jenže senátní volby jsou také hodně o financích. A víte sám, že v mnoha obvodech rozhoduje malé množství hlasů. To je ostatně další důvod, proč se na senátní výsledky dívám trošku s úsměvem, protože mandát senátorů je strašně nízký. Bavíme se tady o tisících, maximálně desetitisících hlasů, které dostanou toho člověka na senátorské křeslo.

Přesto jsem přesvědčen, že šanci máme, byť v mnoha obvodech rozhoduje, jak masivní je kampaň. A to my si nemůžeme dovolit. Není možné, abychom do ní v jednotlivých obvodech investovali milion korun. Často rozhodují právě peníze. Ale mnohdy hraje klíčovou roli i osobnost, která tam kandiduje a v daném obvodě je známá. Na což jsme vsadili.

Uvidíme, jak to dopadne. Já bych považoval v senátních volbách za úspěch, pokud se někteří z našich osmi kandidátů dostanou do druhého kola.

KSČM je dlouhodobě úspěšná především v komunální politice, ale v souvislosti s nadcházejícími volbami se nemohu nezeptat například na situaci v Plzni, kde proti sobě kandidují KSČM a Stačilo!, ale hlavně v Ostravě, kde jsou členové vaší strany jak na kandidátce nazvané » Hnutí Stačilo! a nezávislí Ostraváci«, tak na té, jež nese název »Ostravská levice – sdružení KSČM a NK«. Co vy na to? Vždyť to rozmělní hlasy…

Máte pravdu. Mě osobně jako předsedu komunistické strany to velmi trápí. KSČM dala svým okresním a základním organizacím mandát k tomu, aby sami rozhodli, jak budou kandidovat, to znamená, aby si samy sestavily kandidátky a samy si rozhodovaly o tom, kdo bude jejich lídrem.

A velmi mě mrzí, k jaké situaci došlo právě v Ostravě a v Plzni, kde proti sobě jdou subjekty, které spolu spolupracovaly v několika volbách, a já předpokládám, že jejich spolupráce neskončila ani teď. Považuji to za chybu, nicméně teď už s tím nic neuděláme. Takto se někteří členové prostě rozhodli.

Co tedy budete považovat za úspěch v komunálních volbách? Byť vím, že často vyhrávají místní sdružení, navíc pod rozličnými názvy v celé republice… A je něco, co byste si speciálně přál? Je nějaký region, kam vzhlížíte ostřejším zrakem? Napadá mě projekt Restart pro Brno, nebo Moravskoslezský kraj, kde je KSČM tradičně silná a odkud pochází i vaše předsednická předchůdkyně, europoslankyně Kateřina Konečná?

Samozřejmě bych si velmi přál úspěch v těch krajích, kde jsme ho vždycky měli, to znamená Ústecký a Moravskoslezský kraj. A když už jste zmínil Restart pro Brno, to je projekt, kterému nesmírně fandím. Jeho lídr Martin Říha dělá obrovské množství práce, a nejenom před volbami, ale celoročně. Ten člověk je neuvěřitelný dříč, který mě nepřestává pozitivně překvapovat. Například když pořádá potravinové sbírky nebo sbírky ošacení pro občany v příjmové chudobě. To je úžasná práce, kterou on řídí, a určitě by si úspěch v komunálních volbách zasloužil. Moc bych mu to přál.

Takže pokud Restart pro Brno uspěje, budu mít radost. A samozřejmě budu mít radost z úspěchů všech komunistů. Mě se na to vlastně ptá každý, s čím bych byl po volbách spokojený. A v tuhle chvíli bych považoval za úspěch, pokud bychom si udrželi současný stav. To jednoznačně.

Na druhou stranu je třeba říct, že se to špatně počítá, protože ve srovnání s rokem 2022 letos nekandidujeme pod jednou značkou KSČM, ale pod různými. Nicméně bych byl rád, kdyby se lidé, kteří do toho jdou srdcem a myslí to upřímně, do zastupitelstev dostali. Bez levice se bude hůř řešit bytová politika, tedy v konkrétních obcích výstavba obecních a družstevních bytů, což je dominanta levice, stejně jako řešení dalších věcí, jako je například jízdné v MHD zdarma.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková, Facebook Romana Rouna a archiv