Obchodovat se zdravím by mělo být nezákonné, upozorňuje lékařka Kateřina Jirousová

Zastupitelka města Soběslavi Kateřina Jirousová (PRO Soběslav) je jednou z těch, kdo z pozice praktické lékařky dlouhodobě upozorňuje na to, že zdraví není zboží a že zdravotnictví by nemělo být byznysem. V rozhovoru pro iportaL24.cz podrobila kritice farmaceutické firmy a politiku států EU, kterým »jde pouze o zisk, nikoliv o lidské životy a zdraví«.

Jak zpětně hodnotíte pandemii covid-19? Bylo to skutečně tak horké, jak se tehdy jevilo a prezentovalo, nebo šlo o nafouknutou bublinu?

Pandemie zde jistě byla, to vidíme na počtu hospitalizovaných a zemřelých. Jestli to bylo horké? Jistě to byla velmi vyhrocená situace, lidé byli kolikrát velmi mylně informováni médii o tom, co se děje. Byl zde nedostatek dezinfekčních prostředku, ochranných pomůcek, vláda si jaksi nevěděla moc rady a střídání ministrů zdravotnictví jak na běžícím páse tomu také nepomohlo.

Jednalo se o novou infekci, proti které nebyly komunitní protilátky. Navíc nebyly jasně dané kompetence, nebyl pandemický zákon či vytvořený jakýsi krizový plán. Hygiena zaspala – což je ale jen důsledek, jelikož hygiena byla dlouhodobě decimována co do počtu nových odborníků, redukcí laboratoří, redukcí personálu, redukce stavů a počtu stanic, a tak bych mohla pokračovat…

Ukazuje se, že likvidace Sevaku byl chybný krok – měl pandemické vakcíny připravovat, v podstatě ad hoc, dle zachyceného agens. Vakcíny, než se k nám dostaly, tak už virus byl kolikrát zmutovaný, lidé se báli nechat očkovat, jelikož zde neběžela žádná provakcinační kampaň. Navíc výběr vakcín byl omezený, v podstatě pouze z našich »spřátelených« zemí. O zásobování vakcínami v ordinacích snad ani raději nehovořím, to bylo opravdu velmi nedomyšlené.

Když už jste se dotkla očkování, nedá mi to, abych se nezeptal na váš osobní názor. Protože už teď se objevují v tisku osudy lidí, kteří mají právě kvůli tomu, že se dali očkovat, zdravotní problémy. Mluví se i o neplodnosti, potratech apod.

Jsem očkována čtyřikrát, z toho dvakrát jsem byla očkována před těhotenstvím a jednou při kojení. Takže bych skoro, dle svých zkušeností, řekla, že na plodnost, resp. neplodnost, to asi moc vliv mít nebude…

Všechny vakcíny jsou plně v pořádku, očkování je skutečně jediná a nejlepší ochrana proti onemocnění. Navíc očkováním nejen chráníte sebe, ale také své okolí, proto se mají nechat očkovat i tzv. nerizikové skupiny obyvatel. Kolektivní imunita a solidarita by v tomto měla být! Já doporučuji očkování stále, a i u nás v ordinaci přeočkováváme za půl roku. Jinak pokud mám porovnat, jaký vliv na mě mělo očkování a jaký prodělaný covid – po očkování jsem měla dva dny nateklé uzliny na krku, zato při covidu jsem měla poškozená játra, musela jsem jít na vyvolání porodu a moje dítě po porodu špatně dýchalo, muselo být převezeno na vyšší pracoviště… Tak co si podle vás mohu o očkování po svých zkušenostech myslet?

Jak si vysvětlit to, z čehož si dnes dělají mnozí legraci – totiž, že se začátkem války na Ukrajině zmizel covid. Je to skutečně náhoda?

Covid nezmizel. I dnes každého »nastydlého« pacienta v ordinaci testuji a covidu je stále dost. Není možná tak »agresivní«, ale stále tu je. My jsme samozřejmě velmi ovlivněni médii a téma »covid« je už jaksi vyčerpáno. O čem tedy dále psát nebo točit reportáže, čím občany šokovat a strašit? Válkou… předtím to byla válka proti covidu, nyní je to válečný konflikt na Ukrajině.

V nemocnici jsou stále izolovaní pacienti covid pozitivní. Lékaři a zdravotnický personál už ale mají zkušenosti z let minulých a vědí, co dělat. Že to někdo prohlásil za běžnou nemoc? To možná ano. A ano, usídlil se v populaci a musíme se s tím zkrátka naučit žít. Nelze opomíjet možnost laboratorního úniku viru.

A jinak, Ukrajina je spíše imperativním tématem. Novináři mají lepší zakázku.

Nedávno jste se zúčastnila videokonference pod patronací Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory, která zkoumala covid v souvislosti s opatřeními v Číně a USA. Mohla byste shrnout závěry, které jste tam přednesla?

Z informací a dat, která jsem před svým vystoupením studovala, vyplývá, že ač se Spojené státy považují za největšího a nejdůraznějšího bojovníka proti covidu, tak v tom zdaleka nejsou tak úspěšní a ani důslední jako právě Čína.

Otevírá se nám otázka, zda virus vůbec v Číně vznikl, nebo zda to není tak, že právě Čína jako první stát na tento problém upozornila, přičemž všude na světě byl přehlížen. Možná proto se i tak rychle šířil a mutoval. Každopádně Čína okamžitě začala se zkoumáním viru a velmi transparentně spolupracovala a sdílela informace. Číňané velmi intenzivně spolupracovali a sdíleli informace s mezinárodním společenstvím. Čína vedla velmi intenzivní jednání s WHO o pozadí úprav své politiky právě pro covid-19.

Dalším tématem, o kterém jsem hovořila, byly vakcíny proti covidu. Dle mého názoru, vzhledem k tomu, že u nás se téměř výhradně očkuje vakcínami Moderna a Pfizer, je celkem jasný boj farmaceutických firem, a vůbec nejde o to, které jsou účinnější. Když se totiž podíváte na situaci, Čína je jedinou zemí světa, která má vakcíny proti covid-19 vyrobené hned několika technickými cestami – schváleno je použití 13 vakcín vyrobených čtyřmi technickými cestami. Čínská vakcína splňuje standardy stanovené WHO, přičemž tři čínské vakcíny jsou na seznamu pro nouzové použití WHO. Činské vakcíny jsou také schváleny ve více než 100 zemích světa – a nejsem si vědoma, že by zde byl doklad o tom, že jsou neúčinné, či dokonce smrtelné. To, že se jedná o farmaceutický boj, je zcela jasné i tím, že cena čínských vakcín je rozumná, přijatelná.

Snahy USA poškodit Čínu v očích veřejnosti celého světa, ale stále pokračují a jistě budou trvat neustále. Dalším takovým důkazem jsou zavedená opatření v době covidu. Když chceš psa bít, vždycky si hůl najdeš – čili Čína byla kritizována nejprve za omezování lidských práv, když nastolila přísná režimová opatření, no a poté, když začala rozvolňovat, tak byla opět kritizována a volalo se pro zpřísnění…

Abych tedy shrnula čínský boj – musíme Čínu pochválit za uchránění životů, a to několika miliard lidí, za zodpovědné a včasné sdílení informací o viru covid-19, za vydání preventivních opatření a nastavení sytému kontrol s pandemií a pomoc i ostatním státům světa. To, že Čína tyto informace sdílela, bylo a je samozřejmě velmi důležité pro zvládnutí pandemie.

Pojďme prosím do českých luhů a hájů. Jak byste zhodnotila práci ministra Válka?

Pan ministr je ministrem pravicové vlády, a tak se i chová. Zdá se, že má velké sympatie k zcela asociálnímu premiérovi a »jde mu na ruku«. Ač by jako lékař měl mít na paměti lidské zdraví a životy především.

Kdo je vinen za nedostatek antibiotik? A měl by z toho vyvodit důsledky právě i ministr zdravotnictví?

Vinny jsou farmaceutické firmy a politika států EU, jimž jde pouze o zisk, nikoliv o lidské životy a zdraví. Ti jsou vinni. U nás je problém ten, že vše dovážíme, nic nevyrábíme, tedy ani léky ne.

Je také nedostatečná legislativní korekce pro farmaceutické firmy. Nemáme žádnou zásobu léčiv ani materiálu (zdravotnické zásobování již neexistuje) a nyní je to zcela na distributorovi – a ten to nemá dané zákonem. Tuzemská Zentiva je součástí Sanofi. Vláda tedy nemá komu nařídit, aby léky vyráběl, či měl nějaké zásoby.

Zdali na to má vliv i pandemie covidu, je otázkou. Je možné, že některé státy si ponechávají léky pro sebe a nevyváží. Myslím, že takto se zachovalo třeba Německo.

Mají se lidé s ohledem na stále rostoucí inflaci bát, že ceny léků vyrostou natolik, že si je nebudou moci dovolit?

Po pravdě, já nejsem odbornice na ekonomiku, takže mohu jen říci, čeho se obávám. A obávám se, že jednou budeme muset platit za zdravotní péči, že budou vysoké doplatky na léky a že zkrátka budou existovat skupiny obyvatel, které si ani základní zdravotní péči nebudou moci dovolit. Zdravotnictví není byznys, obchodovat se zdravím by mělo být nezákonné, a ne naopak podporované našimi čelními představiteli. Nechci, aby byla zdravotní péče dostupná jen pro vybrané skupiny obyvatel, a nechci ošetřovat jen bohaté, kteří si myslí, že si za peníze koupí cokoliv. Zdraví a péče o něj má být dostupná pro všechny a zcela bezplatně. Nevybíráme si přeci, jestli chceme být nemocní nebo ne.

Naopak bych spíše zacílila na lepší »vzdělání« ohledně zdraví, aby si pacienti byli vědomi, co mohou udělat na podporu svého zdraví – pohyb, jídlo, kouření, alkohol… ale i očkování, vyvarovávání se rizikového chování apod. To je to, kde máme rezervy, a pokud se do této prevence investuje a bude se o ní mluvit – a musíme začít včas, už na základních školách – pak jistě i ušetříme, protože hodně chorob, především těch civilizačních, je ovlivnitelných právě naším chováním a přístupem k životu.

Bude politická vůle zachovat úhrady léků? To je otázka. Nebo se bude zvyšovat spoluúčast? Nejlépe to jde uskutečnit právě u léků – ministerstvo zdravotnictví má kategorizaci léků, kdy alespoň jeden lék z dané skupiny musí být bez doplatku a zbytek se zdražovat může. Stačí tedy drobně pozměnit či upravit tuto ministerskou vyhlášku, například zvýšit úhradu o 30 procent a ihned doplácíme na všechny léky.

S tím, co jste uvedla, souvisí i téma, které znovu rezonuje společností, a sice nadstandardy ve zdravotnictví. Je to správný krok?

Nemyslím si, ale nechci ihned odsuzovat. Je otázka, co bude standard a co nadstandard. Pokud by byl například nadstandard to, že »VIP pacientovi« přinese někdo z personálu cheeseburger od McDonalda a on za to zaplatí »balík«, tak pak klidně. Obávám se ale, že takto to myšleno není a že vlivem tohoto rozdělení dojde k omezení zdravotní péče.

Zcela jistě musí každý člověk dostat zdravotní péči takovou, která mu přísluší a která je pro něho nutná.

Pokud bychom tedy připustili toto dělení, pak musí být jasně definováno, co je nadstandard a za jakých podmínek bude použit, dále rozsah nadstandardu a nesmí být na pacientovi vyžadován jeho výběr a zaplacení například proto, aby byl třeba dříve přijat k operaci.

Jak vyřešit nedostatek praktických lékařů u nás?

To je problém, který trápí asi celou republiku. Ještě hůře je to prý s PLDD čili s dětskými praktiky. Jsem členkou zastupitelstva Soběslavi a členkou zdravotně sociální komise a toto téma také řešíme. Nabízí se několik možností, které bychom měli zvážit. Na celostátní úrovni bych navrhovala »umístěnky«. Ale tak, aby to bylo pro vystudované lékaře přijatelné. Nakonec, studují zdarma, měli by pak něco státu odvést. Mohlo by to fungovat, pokud by byl zlepšen systém vzdělávání lékařů připravujících se na atestaci, aby mohli v každé nemocnici absolvovat stáže. Dále by museli mít vyšší platy, než mají teď, aby je to nelákalo odcházet do zahraničí. Po atestaci je možné jim nabídnout ordinaci a odpustit nájem, nebo alespoň od něj částečně ulevit, případně pomoci s vybavením ordinace. Také jsem četla, že někde nabízejí náborový příspěvek pro lékaře. Pomoc s vyřízením dotací, které nyní například nabízí ministerstvo zdravotnictví, také není úplně od věci. Stejně jako zvýšit atraktivnost města, aby se tam lékařům líbilo, včetně vzniku nebo navýšení kapacity školek, aby už matky lékařky mohly pracovat třeba od dvou let věku dítěte, nebo i dříve, alespoň na částečný úvazek… A jistě by se dalo vymyslet i něco dalšího, třeba po dohodě s daným lékařem, co by si představoval.

Jsou podle vás platy v českém zdravotnictví dostatečné?

Nejsou. Chápu, že někteří lidé, zvláště ti nízkopříjmoví, se mnou třeba nebudou souhlasit, ale je nutné si uvědomit, že platy, které domů lékaři přinesou, ač se zdají pro běžného občana nadstandardní, tak jsou za dva až dva a půl úvazku. My bychom se ale měli bavit o základním platu za osmihodinovou pracovní dobu, nikoliv spolu s přesčasy a službami.

Ale jsou také celkem rozdíly mezi soukromým a nemocničním sektorem. To je dle mého soudu chyba. Nutné také podotknout, že mnoho zodpovědných lékařů si s sebou domů odnáší i pacientovy starosti a zdravotní problémy, studují jeho diagnózy, zkrátka z práce neodchází s čistou hlavou. Doma se dále vzdělávají, studují nové postupy a trendy. To vše vlastně zdarma.

Ideální by samozřejmě byla situace, kdy by celé zdravotnictví bylo státní, ale my v ideálním světě nežijeme a musíme hrát s kartami, které jsou rozdány. Rozdílnost platů a rozdíl délky pracovní doby samozřejmě zvyšuje napětí mezí lékaři navzájem a za to jsem velmi nerada. Já si práce všech lékařů velice vážím, myslím, že většina z nich jsou zcela nepostradatelní. Jen bychom se opravdu měli zamyslet jednak nad zvýšením platů a jednak nad navýšením kapacit lékařů. Ale to už jsem zmínila…

A na závěr otázka tak trochu »mimo váš rank«. Co si myslíte o záměru vlády snížit ve stavu legislativní nouze valorizaci důchodů?

Co k tomu dodat? Dle mého je to nehoráznost, ubohost.

Petr Kojzar