Hospoda, pošta, škola – to bývaly takové tři opěrné body ve většině vesnic za socialismu. A k tomu další vymoženosti, které na venkově zavedli ti prašiví a zlodějští komunističtí vrazi. Nákupní a zdravotnická střediska, kulturáky, fotbalová hřiště a taky autobusové zastávky, jež tam tenkrát sloužily svému účelu. Práce byla v JéZéDé, večer si doma nakrmili bejky a prasata, co měli z družstva pro sebe za pár šupů včetně krmení, na dobrou noc si pustili Svobodku nebo… »Ivana Medka, Hlas Ameriky, Vídeň« a ráno se zase normálně šlo do rachoty. Podělaný banány nikdo neřešil, z toho se udělalo výstražné znamení až po roce 89, byla jablka, hrušky, švestky, třešně, rybíz, angrešt… Zavařovalo se, sušilo se. Houby, šípky, lipový květ, heřmánek. Když došel toaleťák, zadek se utřel papírem, co zbyl po gothaji s poctivými 80 procenty masa…
Sem tam si někdo zabrblal, že zase musí na partajní schůzi, kde se stejně prd vyřeší, poněvadž rozdávat rozumy přijede zemědělský tajemník z okresu (kéž bychom je dneska měli)…, ale to bylo tak nějak ohledně té nespokojenosti všechno. Teď je na venkově kulový a za chvíli tam už ani lidi nebudu. Náplavy z Prahy život na vesnici nezachrání. Na vesnici se vždycky tvrdě makalo, odpočívalo se jen v neděli po dopoledním kostele.
Z toho všeho, co jsem vyjmenoval na úvod, se doposledka zuby nehty držely snad jen pošty. Hodně jich sice postupně padlo, ale pořád tu a tam byly. (Nevím proč, ale všichni starší lidi, včetně mých prarodičů, které znám nebo jsem znal, říkali »počta« – tuhle jsem poslouchal Horníčkovy Hovory H s Janem Pivcem a mistr Pivec taky užil výraz »počta« – to spíš pro zajímavost.)
Dneska už je to ale jedno. Pošta nebo počta dorazila na konečnou. Tak dlouho ji schválně nechávali ladem, až se zaplevelila. Místo kultivátorů vyjíždějí s bagrem… Kromě jiného – ale zejména – odůvodňují onen bagr právě tou po desetiletí úmyslně pěstovanou zapleveleností.
Životy se digitalizují. Z obchodů mizí pokladní (kasy jsou samoobslužné), čím dál víc úředničiny si můžete zařídit z pohodlí domova skrze počítač, servírují se datové schránky a zločinci v Bruselu chystají digitální identitu a digitální euro (podrobněji zde – vřele doporučuji k přečtení).
To pohodlí, za které se tyhle hrůzy schovávají, je ve skutečnosti totální odlidštění společnosti. Aby se lidé mezi sebou nestýkali. Většina kroků, jež je činěna, není vratná – Vratné jsou akorát lahve… Odlidštění společnosti má přirozeně i své reprezentanty, důsledně vychovávané po roce 1989. Jejich názory dostávají stále více prostoru. Pozvolna, plíživě, aby si lidé pomaličku zvykali nebýt lidmi. Jeden příklad za mnohé další – pirátská poslankyně Olga Richterová.
»K velikonočním svátkům patří spousta tradic. Jednou z nich je takzvané šupání žen vrbovým proutkem či pomlázkou, aby získaly jarní svěžest a neuschly. V poslední době však přibývá názorů, že se jedná o ponižující násilí. Na tuto problematiku upozorňuje například místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová z Pirátské strany. Podle Richterové by tradice měly těšit a nikoliv strašit, vyzývá proto k ohleduplnému chování vůči dívkám a ženám. Jak upozorňuje, pro 60 procent z nich je šlehání nepříjemné a každá desátá tuto tradici dokonce obrečela. ‚Některým ženám pak zůstávají na těle modřiny, to by se rozhodně nemělo dít za žádných okolností,‘ míní politička. Uznává, že se jedná o originální tradici, je to podle ní příležitost k setkávání a zábavě, ale muži by podle ní měli mít na paměti, že z oslav by měli mít dobrý pocit všichni zúčastnění a nic by se nemělo dít proti vůli žen.« (Zdroj: CNN Prima News.)
Všechno souvisí se vším. I to v úvodu zmíněné rušení pošt. Nic se neděje samovolně, pro ni za nic. Anglický spisovatel Aldous Huxley (1894 – 1963) ve svém stěžejním románovém díle Konec civilizace napsal: »Dokonalá diktatura bude vypadat jako demokracie, ale v podstatě to bude vězení beze zdí, odkud by vězně ani nenapadlo utíkat. Bude to vlastně systém otroctví, v němž budou otroci, díky konzumu a zábavě, své nevolnictví milovat.«
Už chápete? Proto »vznikly« Richterové a jí podobné a podobní. To jsou vzorky budoucích generací, blahem si rochnící v onom novodobém nevolnictví. Chcete-li toto, buďte Richterové. Nechcete-li to, zařiďte se a konejte dle slov Roberta Francise Kennedyho (bratra JFK): »Každá společnost má takové zločince, jaké si zasloužila, a takové soudnictví, jaké si vytvořila.«
Je to na nás, zda rušení pošt a velikonočních tradic, bruselské digitální identity a digitální měny (atd., atd., atd.) necháme kolem sebe minout jako jarní vánek. Nezapomeňte, že právě rádoby teplé jarní vánky jsou nejvíce zrádné. Podlehnete pokušení, konečně ze sebe sundat zimní oblečení, vystavíte se jarnímu vánku a pak tři týdny nevstanete z postele… S tím rozdílem, že po ovanutí Richterovými a spol. už nevstanete nikdy.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.