Jirousová: Lékaři mohou na problém upozornit, řešení by ale měli přinášet politici. Pokud to neumí, nemají tam co dělat!

Zdravotnictví se potýká s celou řadou problémů, ať už jde o nedostatek některých léků či nedostatek lékařů, ale také sester. K uklidnění situace nepřispěla ani novela zákoníku práce, která lékařům zvyšuje maximální možný počet hodin přesčasů. Zdravotnictví nutně potřebuje systémovou změnu, a především výměnu nejneschopnějšího ministra. V rozhovoru pro iportaL24.cz to uvedla praktická lékařka Kateřina Jirousová.

Jak byste zhodnotila současnou situaci ve zdravotnictví?

Stav našeho zdravotnictví pod vedením ministra Vlastimila Válka hodnotím jako velice špatný a stále se prohlubující. Nikoliv z důvodu nedostatečně odborné péče o pacienty, ale právě z důvodu špatného systémového řízení pod vedením ministra Válka. Mezi hlavní potíže můžeme zařadit již tak dlouho zanedbávanou a přehlíženou otázku přesčasové práce lékařů, tedy vlastně porušování zákoníku práce. Nejen, že je i v rozporu s Evropskou legislativou, ale ohrožuje i bezpečnost pacientů a v podstatě »odlákává« mladé lékaře, aby nastoupili do pracovního procesu nebo šli vůbec medicínu studovat. Jako řešení by se tedy nabízelo navýšení počtu lékařů. Sice absolutní počet lékařů v ČR je celkem vysoký, ale lékařský personál reálně poskytující pacientům péči chybí. Způsobeno je to tím, že lékař v dnešní době nejenže má léčit pacienty, ale potýká se i s obrovskou mírou další práce, která pacienta přímo neléčí. Myslím, že dnes je nutné mít větší tým odborníků, kteří se budou na léčbě nepřímo podílet a lékaři jej budou řídit. Máme totiž, v porovnání s dobou před třiceti lety, mnohem více přístrojů a nástrojů k usnadnění naší práce, a toto není v systému zdravotnictví vůbec reflektováno.

Chybějí IT specialisté, kteří nám pomohou např. s užíváním počítače, administrativní pracovníci nebo tzv kodéři, kteří za nás budou vyúčtovávat poskytovanou péči pojišťovně, chybějí pečovatelky, rehabilitační pracovníci a nepřibývá jich, a to by vzhledem ke stárnutí populace mělo. Bylo by vhodné i navýšit počet lékařů, a to nejen v nemocnicích, ale i v ambulantním sektoru, což se dlouhodobě nedaří a pociťujeme to především my v malých městech a obcích. Nejen, že chybí odborní lékaři, ale i praktičtí lékaři, katastrofální nedostatek je dětských praktických lékařů, někteří obvodní lékaři se dostávají do důchodového věku nebo v něm již jsou a nových příliš nepřibývá. Důvodem je jistě náročnost povolání, nadmíra administrativy, nedostatek volného času a dovolené, ale i odliv lékařů do zahraničí, kde dostanou mnohem lépe zaplaceno.

Část lékařů se rozhodla proti podmínkám, které v resortu panují, vystoupit a ohlásila protesty. Jak se díváte na dosavadní průběh jejich vyjednávání s některými ministry?

Nyní je skupina Mladých lékařů v popředí protestu proti tomuto špatnému vedení zdravotnictví, děkuji i mediím, že o tomto problému informují. Komu naopak vůbec neděkuji, jsou ministr zdravotnictví a ministr práce a sociálních věcí. Jejich arogance a přehazování si lékařů z vyjednávacího týmu jsou nejen směšné, ale i sprosté. A když už jsou v úzkých, tak přijdou s otázkou, co s tím tedy chtějí lékaři dělat. Je to sice správná otázka, ale špatně směřovaná. To oni, politici, dokonce takto vrcholní politici, přeci mají mít řešení. My lékaři na daný problém můžeme upozornit, ale tito »odborníci« by nám měli poskytnout řešení. A pokud to neumí, tak tam nemají co dělat!

Celé zdravotnictví je již dlouhodobě podfinancované a i koloběh peněz ve zdravotnictví není správný. Pokud chceme mít poskytovanou péči světové úrovně, pak je nutné najít komplexní řešení, zefektivnit kampaně, ať už preventivní či léčebné, a zacílit především na to, abychom měli zdravější populaci.

Pokud bychom se měli bavit o některých problémech konkrétně – jako praktická lékařka jste se určitě setkávala s tím, že pacientům jste předepisovala potřebný lék, aniž by měli jistotu, že ho v lékárně dostanou. Jak tuto situaci s nedostatkem některých léků jako lékařka vnímáte? Co to pro vás znamená?

Je to opravdu velký problém a trvá už nesmírně dlouho. Neustále přibývá léků, které na českém trhu zkrátka neseženete. A nejde jen o naprosto základní antibiotikum – penicilin, kterého je opravdu katastrofální nedostatek. Moje každodenní cesta do práce je spojená s obtelefonováním nejbližších lékáren, abych věděla, s čím mohu ten den ordinovat – mnohdy to není ani jedna krabička penicilinu. Pak se nezbývá jen modlit, aby nikdo ten den nepřišel se streptokokovou angínou. Neznamená to samozřejmě, že je nemohu zaléčit jinými antibiotiky, ale je zbytečné dávat širokospektrá antibiotika, a to i proto, že až je potom budou skutečně potřebovat, tak nemusí zabrat (vznikne rezistence). Nutno také ale říci, že některé léky jsou v podstatě nenahraditelné.

Dalším problémem jsou i lékové formy. Daný lék muže třeba na trhu být ve formě tabletky, ale to není vhodná forma pro dítě nebo i pro starého nemohoucího člověka. Setkáme se pak s tím, že tabletky jsou, ale sirup nebo kapičky neseženete. Ministr Válek stále slibuje, nebo nás odkazuje na léčbu sluncem, ale problém zkrátka není schopen vyřešit a léky sehnat.

Společným jmenovatelem nedostatku léků je snaha farmaceutických firem dosáhnout vyšších cen za léky. Druhá věc také je, že velká část výroby je mimo Evropu. Měli bychom se zamyslet alespoň nad bazální soběstačností, zvláště když jde o zdraví lidí. Je také nedostatečná legislativní korekce pro farmaceutické firmy. Nemáme žádnou zásobu léčiv ani materiálu (zdravotnické zásobování již neexistuje) a nyní je to zcela na distributorovi – a ten to nemá dané zákonem. Zde je jistě namístě systémová změna, se kterou nyní ministr Válek přichází. Za to mu ale tleskat nebudu, to je samozřejmost, na kterou odborníci poukazují již řadu let a mělo to být vyřešeno již dávno. Nejde však jen o selhání ministra, jde o chybu celé vlády.

Věřila jste nejen vy, ale také vaši kolegové, slovům ministra Válka, když tvrdil, že další a pak zase další měsíc už bude situace vyřešena?

Této vládě nevěřím ani jediné slovo, tím spíš ne nejneschopnějšímu ministru zdravotnictví, kterého jsem zažila. Těžko můžeme věřit slovům politiků, když před jedenácti lety něco slíbili v průběhu akce Děkujeme, odcházíme, lékaři ustoupili a nakonec nic nebylo splněno.

Co momentálně nejvíce trápí praktiky?

Jak jsem už uvedla, trápí nás nedostatek praktických lékařů, jejich stárnutí a odchody do důchodu. A nyní nově i úhradová vyhláška, která nezajišťuje poskytovatelům zdravotních služeb pokrytí zvýšených nákladů způsobených vysokou mírou inflace. Dle mého soudu by měla zohledňovat aktuální nákladovou situaci poskytovatelů a musí i zajistit finanční stabilitu lékařským praxím. Pan ministr se sice správně rozhodl šetřit, ale na nesprávném místě. Je namístě se ptát, o kolik si ministři této vlády v rámci šetření snížili platy?

Poměrně kritická je nyní situace v nemocnicích, zhruba 6000 lékařů chce od prosince vypovědět přesčasy, pokud se nezmění zákoník práce a nenavýší se jejich základní mzdy a platy. Jak se na tyto hrozby svých nemocničních kolegů díváte? Souhlasíte s nimi?

Ano, tuto akci jsem zaznamenala a i já jsem podala výpověď ze služeb z LSPP (Lékařská služba první pomoci), což je v podstatě jen symbolická podpora. Cílem této akce je prosadit důstojné pracovní podmínky a odměnu za práci pro všechny lékaře. Ti, kteří podali výpověď, budou v prosinci 2023 pracovat pouze v rozsahu základní pracovní doby. Je požadováno zrušení § 93 a zákoníku práce, kterým se zvyšuje objem přesčasové práce pro zdravotníky, a upravit režim 24hodinového výkonu práce. Systematické porušování zákoníku práce, ke kterému dochází v nemocnicích, ohrožuje bezpečnost pacientů, to bych ráda, aby si občané uvědomili, a i oni lékaře v jejich snahách podpořili. Ministerstvo zdravotnictví ČR i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svojí nečinností tyto nezákonné praktiky podporují. Dále ještě doplním, že tato akce má i podporu České lékařské komory, která má i další požadavky. ČLK požaduje urychlené přijetí speciálního zákona o odměňování zdravotníků a lékařů, který zajistí lékařům za základní pracovní dobu příjmy v rozmezí nejméně 1,5 až 3násobku vždy aktuální průměrné mzdy v ČR, a to v závislosti na získané kvalifikaci.

ČLK požaduje vytvoření výsluhové renty pro lékaře, kteří v rámci zajišťování pohotovostních služeb odpracovali takové množství přesčasových hodin, že s předstihem naplnili fond pracovní doby odpovídající věku odchodu do řádného starobního důchodu.

ČLK dále upozorňuje na stále neuspokojivý stav specializačního vzdělávání lékařů. Komora trvá na důsledném dodržování povinnosti zaměstnavatelů umožnit mladým lékařům atestační přípravu ve stanovené době.

ČLK vyzvala i ministra Válka ke spolupráci, ke snaze vyřešit takto napjatou situaci a k jednání s lékaři.

Jaký je váš názor na nadstandardy ve zdravotnictví? Současná vláda sice s jejich zavedením údajně nepočítá, ale už jsme se několikrát přesvědčili, že ne všem jejím slibům se dá věřit. Byla byste pro nadstandardy?

Je otázkou, co by měl být standard. Pak se můžeme bavit i o nastavení nadstandardu. Zcela jistě musí každý člověk dostat zdravotní péči takovou, která mu přísluší a která je pro něho nutná. Pokud bychom tedy připustili toto dělení, pak musí být jasně definováno, co je nadstandard a za jakých podmínek bude použit, dále rozsah nadstandardu a také, že nesmí být na pacientovi vyžadován jeho výběr a zaplacení, např. proto, aby byl třeba dříve přijat k operaci.

Co podle vás české zdravotnictví v současné době nejnutněji potřebuje?

Je nutná celá systémová změna zdravotnictví. Je nutná výměna ministra i celé vlády.

Jana Dubničková