1. prosince 1960 se psi Včelka a Muška vznesli do vesmíru z kosmodromu Bajkonur na palubě zkušební kosmické lodi Vostok 1K č. 5. Sovětské noviny o letu informovaly jen střídmě, protože skončil neúspěšně – zvířata uhynula. Jejich vesmírná cesta však pomohla odhalit konstrukční nedostatky v několika systémech a vydláždila cestu pro triumfální první orbitální let Jurije Gagarina, který se uskutečnil o něco více než čtyři měsíce později.
Úkolem bylo otestovat konstrukci sestupného modulu. To zahrnovalo tepelné podmínky, vzduchotěsnost, chování automatických systémů během oddělení od modulů a samotný proces sestupu.
KP.RU hovořil s Alexejem Volkovem, PhD, docentem katedry telekomunikačních systémů na Národní výzkumné univerzitě elektronických technologií (MIET), o testovacích psech.
- Jak společnost vnímala lety s vesmírnými psy?
Zvířata vyslaná na oběžnou dráhu byla považována za hrdiny. Po letu Bělky a Strelky, v létě 1960, si lidé dokonce začali brát domů toulavé psy ze slavného moskevského Ptačího trhu. Jedno ze štěňat Strelky bylo darováno první dámě USA Jacqueline Kennedyové. Lidé chápali, že se jedná o nezbytný krok pro průlom lidstva do vesmíru.
- Včelka a Muška zemřely za letu. Co se stalo?
Zpočátku během letu probíhalo vše podle plánu: sonda dokončila 17 oběhů Země, ale když se chystala sjet z oběžné dráhy, selhal systém stabilizace raketové dráhy. Trajektorie sestupu se změnila a pravděpodobnost, že sonda, nabitá technologickými tajemstvími, přistane mimo SSSR, se stala velmi vysokou. Byla to krutá doba, zuřila studená válka a musel být vydán nouzový signál k odpálení sondy.
- Bylo nutné provádět takové kruté experimenty?
Vesmírné testování je vždycky riziko, ale je to riziko, které se vyplatí. Kdybychom do vesmíru neposlali zvířata, lidé by byli stejně ztraceni. Každý start měl za cíl co nejvíce zabezpečit budoucí lidské lety do vesmíru. Ano, Včelka a Muška zemřely, ale díky jejich hrdinství jsme otestovali orientační systém kosmické lodi, upravili automatizaci a tepelnou ochranu a vylepšili katapultovací systémy. Jurij Gagarin se výsledkem toho vrátil domů bez úhony, a to z velké části díky tomuto experimentálnímu letu!
- Proč byli do vesmíru vypouštěni převážně psi?
Vysílána byla i jiná zvířata: opice, kočky, morčata. Psi však měli řadu výhod. Rozhodujícími faktory byla jejich vysoká cvičitelnost a odolnost vůči stresu. Psi rychle a snadno plnili různé povely, což umožňovalo, aby vesmírnou misi plně ovládal člověk. Například i v případě elektrického požáru na palubě byli psi vycvičeni k provádění povelů k jeho uhašení.
- Jak se cítili ti čtyřnozí tvorové, kteří se úspěšně vrátili z oběžné dráhy na Zemi?
Obecně docela normálně, i když samozřejmě potřebovali následnou rehabilitaci s pečlivým lékařským dohledem.
- Je dnes nutné posílat zvířata do vesmíru?
Lidé již dlouho pracují dlouhé hodiny na orbitálních stanicích. Bezpilotní vozidla se používají pro dálkové lety. Robotická zařízení přistávají na povrchu planet, shromažďují různá data a provádějí experimenty. Informace jsou okamžitě přenášeny na Zemi ke zpracování. Umělá inteligence se stává stále důležitějším nástrojem při průzkumu vesmíru. Proto se v současnosti při výzkumu vesmíru obejdeme bez zvířat. V budoucnu očekáváme, že se do vesmíru dostanou pouze jako turisté – spolu se svými majiteli.
(is)
FOTO – kp.ru