Hodně spím, a proto netrpím poklesem energie, řekl Muž roku 2023

František Knobloch se na sklonku prázdnin v Náchodě stal Mužem roku 2023. V soutěži, jejímž jedním z mediálních partnerů je i webový deník iportaL24.cz, oslnil svojí přirozeností a charismatem. Třiadvacetiletý mladík z Hostivic u Prahy studuje dvě vysoké školy – práva a přírodní vědy, konkrétně molekulární biologii a biochemii. Do toho se věnuje holistickému poradenství na soukromé klinice a úspěšně sportuje, především v beach volejbalu má několik tuzemských cenných kovů. Jaký je ale uvnitř? Na to může odpovědět i následující rozhovor pro iportaL24.cz.

V jednom z bezprostředních rozhovorů po soutěži jste uvedl, že jste nemohl věřit svým uším, v jiném zase, že jste své prvenství poté, co už byli vyhlášeni vaši kolegové na druhém a třetím místě, očekával. Tak jak to tedy bylo?

V době, kdy již bylo oceněno asi šest lidí v doprovodných soutěžích a pak bylo vyhlášeno druhé a třetí místo, jsem to začínal tušit. Největší konkurenti už tam stáli s oceněním, a tak jsem věřil a doufal, že to hlavní zbyde na mě.

Jak moc se vám po triumfu v soutěži změnil program?

Nijak radikálně. Malinko se naplnil tím, že poskytuji rozhovory a dostávám nějaké nabídky, ale není to nic, co by mi převrátilo život vzhůru nohama.

Která z povinností souvisejících s úspěchem v Muži roku pro vás byla zatím tou nejpříjemnější?

Zrovna dneska (pozn. autora – rozhovor vznikal v úterý) jsme společně s mamkou fotili pro jeden časopis. Pozvali si nás tam oba, což bylo moc příjemné. S mamkou totiž máme vynikající vztah.

Mluvíme-li o vaší rodině, nelze nevzpomenout, že vás do soutěže Muž roku přihlásil dědeček. Co jste mu na to v první chvíli odpověděl?

On to navrhoval již minulý rok, a to jsem ho rázně odmítl. Teď s tím přišel znova. A já? Odmítl jsem taky. Jenže on to opakoval dál a dál a znovu a znovu. Takže jsem si nakonec řekl »proč ne, nemůžu nic ztratit, jen získat«.

Jak se vlastně o té soutěži dozvěděl?

Nevím, odkud to bylo. Ale sledoval to a tvrdil, že je to dobrá příležitost. Pozoroval předešlé vítěze a věřil, že bych tam mohl klidně stát i já…

To se očividně nemýlil. Jste teď nejkrásnějším mužem republiky. Prozraďte, jste zadaný?

Momentálně jsem nezadaný, ale přiznávám, že s tou výhrou jsem zaregistroval malinko zvýšenou pozornost.

Nepovídejte… Člověka hned napadne, že když zájem nastal po soutěži, tak to může být ze zištných důvodů…

Souhlas. To je právě to, na co si musím dát pozor.

Jste holistický specialista. Prozradíte laikovi, co je holismus? Vždyť jakmile to proběhlo v médiích, někteří diskutéři na sítích se pozastavovali nad tím, proč je potřeba někomu radit, jak by se měl holit.

(Smích) Je to poměrně jednoduchý komplexní přístup ke zdraví. Jde o to, že západní přístup je redukcionistický a umí věci vykuchat a rozdělit. Holismus se je naopak snaží propojit zpátky a každý z malých detailů, na které je potřeba klást důraz, ovlivňuje náš život, naše zdraví i věk, kterého se ve zdraví dožijeme.

Co byste vybral jako takový ukázkový detail, abych to pochopil i já?

Jako lidé jsme se přesunuli do vnitřních prostorů, kde žijeme celý náš život. Důležité je přitom pracovat se světlem. Nejpodstatnější je při probuzení vidět denní světlo a tím správně nastartovat rytmus našeho těla, které potřebuje mít signál, že je den. A ideálně se také vyhnout ve večerních hodinách umělému světlu, jinak si narušujeme kvalitu spánku. Naše biologie je řízena časem a světlo funguje jako primární signál, kolik je hodin.

Takže jestli tomu správně rozumím, večer po západu slunce bych měl setrvávat ve tmě?

Ano, a nebo se alespoň vyhnout modrému a zelenému světlu, které posouvají náš systém víc než světlo červené. Stačí takové maličkosti jako snížit intenzitu na displeji, ale existují i speciální žárovky nebo červené brýle na blokaci modrého světla.

Víte, co by mě zajímalo? Jak jste se k tomu vůbec dostal?

Jednou jsem si zlomil nohu a měl jsem najednou víc času, jak jsem nemohl sportovat. Začal jsem víc číst a poslouchat podcasty o zdraví. Nejdřív mi šlo o to, co nejrychleji vyléčit nohu, ale pak jsem se se vším, co s tím souvisí, začal zabývat víc a víc do hloubky. Bylo to před třemi lety a od té doby to praktikuji každý den už jen ze zájmu. Teď to navíc probírám i ve škole.

Jak to všechno zvládáte časově? Dvě školy, práce na soukromé klinice, beach volejbal a další sporty… Je to tím, že méně spíte, jako nejmenovaný politik, který se tím milerád chlubí?

Paradoxně spím hodně a kvalitně. I díky tomu netrpím během dne poklesem energie a každou minutu prožívám naplno. Člověk toho pak skutečně stihne docela dost.

A jak to máte se stravou, jíte zdravě? A co alkohol? Jste abstinent?

Téměř nepiju, ale podotýkám, že malá výjimka ničemu neuškodí. Horší by to bylo, kdyby to člověk dělal pravidelně, a pití alkoholu dennodenně rozhodně nedoporučuji, a to ani v malém množství. Co se týče jídla, tak platí totéž. Hlídám se, ale jednou za čas, třeba když cestuji, výjimka nastane. Jinak se snažím o zdravé stravování, vyhledávám jídlo od lokálních farmářů a důležitá je sezónnost – co zrovna připadá na dané období. Mění se to v průběhu roku. A také musím říci, že ačkoli mám díky sportu velký výdaj energie, jím jen dvakrát nebo třikrát denně. Nikdy více.

Nepovídejte. Výživoví poradci a dietologové většinou zdůrazňují, že se má jíst pětkrát až šestkrát denně, v malém množství. Budete jim oponovat?

Rozhodně budu. Oni vycházejí ze studií z 80. let, z nich většina již byla vědeckou komunitou vyvrácena. Jíst pětkrát či šestkrát denně není nic zdravého z hlediska hubnutí ani dlouhodobého zdraví. Poslední, co bych lidem doporučil, je, aby přijímali cukry vícekrát denně. Sacharidy v množství větším, než jsou ve dvou nebo třech jídlech, skutečně nejsou tím pravým.

Českou republiku budete reprezentovat na mezinárodní soutěži v Thajsku. Jak se těšíte? A co budete muset do té doby vypilovat? Jazyk? Vyrýsovat postavu? Na co se zaměříte v prvé řadě?

Těším se určitě moc. Slyšel jsem, že se podíváme i na místa, kam se člověk většinou nedostane, takže to bude nesmírně zajímavý zážitek. Ale co se týče přípravy, neplánuji nic specifického. Bude tam, stejně jako u Muže roku, volná disciplína, tak se na ni připravím, a to je tak všechno. Cvičení je součást mého každodenního programu a angličtina mi nedělá vůbec žádný problém, vždyť se v ní odehrává celá věda (úsměv).

Jak často vlastně cvičíte?

To je potřeba rozdělit na intenzivní a méně intenzivní pohyb. Méně intenzivní mám každý den a ten intenzivní čtyřikrát až šestkrát týdně. Patří tam beach volejbal, posilovna, bouldering a lezení, navíc se věnuji spoustě dalších sportů, které se tam snažím nacpat, protože mě baví. Například badminton nebo tenis.

Je nějaký sport, který vás vyloženě nebaví, případně který vám nejde?

Celkově se dá říci, že mě moc nebaví sporty s hokejkou, ale ani baseball. S jiným nástrojem, než je badmintonová nebo tenisová raketa, to není ono. Ani squash jsem nezkoušel. Zato jsem hrál florbal a úplně mě to nechytlo.

Žijete zdravě, sportujete, vzděláváte se… Je vůbec něco, co byste u sebe sama označil jako negativní vlastnost či zlozvyk?

Ono se zdá, jak toho dělám hodně, že jsem workoholik, ale musím se přiznat, že ve skutečnosti svádím hodně často vnitřní boj. Cítím lenost a chuť nic nedělat. Kdybych se zbavil tohohle a pak ještě závislosti na sociálních sítích, určitě by mi to usnadnilo život. Rád bych, kdyby to přišlo přirozeně, abych se v tom nemusel přemáhat. Prostě – netrávit spoustu času na sítích a neprokrastinovat…

V rámci soutěže v městském divadle v Náchodě i na předešlých soustředěních jste mohl poznat řadu známých osobností, které především bulvár rád označuje jako celebrity. Která z nich vás nejvíce okouzlila?

Určitě moje patronka Veronika Žilková. Okouzlila mě její uvolněnost na jevišti. Vedli jsme spolu rozhovor, který nebyl připravený ani domluvený, ale o to působil přirozeněji. Tím, jak Veronika Žilková vystupuje, si mě získala. A pak jsme spolu mluvili i po soutěži a musím přiznat, že ta její uvolněnost je pro mě do budoucna velkou inspirací.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková a Herminapress