Někdejší 1. místopředseda Poslanecké sněmovny JUDr. Vojtěch Filip je od roku 2022 předsedou představenstva Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory (ČČSOaPK). Ve prospěch korektních obchodních vztahů s ČLR se angažuje takříkajíc celoživotně a neustává v nich ani dnes, kdy už ve vysoké politice aktivně nepůsobí. Důkazem toho je právě ona zmíněná »komora«.
O činnosti Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory víme, informace jsou běžně dostupné na internetu. Nechci omílat dokola již řečené a známé, proto jsem v daném kontextu hledal téma, které tolik frekventované není, nebo jste o něm podrobněji ještě nehovořil. Je jím přirozená úcta a respekt k této zemi. Nebo se mýlím?
Nemýlíte. V tom každodenním informačním shonu není divu, že přednost dostávají konkrétní události, resp. reakce na ně. Tomu se nevyhnu ani já, ani naše komora, protože se jednak neustále snažíme vyvracet mýty o Číně, a za druhé na konkrétních příkladech, údajích, číslech a faktech poukazovat ne nezbytnou potřebnost s Čínou obchodně spolupracovat. Připouštím, že na to základní, na ten respekt a úctu, které zmiňujete v otázce, se potom zapomíná. Pokusím se to teď napravit. Nejde jen o to, že je to stálý člen Rady bezpečnosti a vedoucí síla mnoha mezinárodních organizací, respektovaný těmi nejsilnějšími hráči. Je nutno připomenout, že když Čína měla svůj stát a dávala světu první objevy, Evropa neměla ještě nic z toho a čekala ji cesta dlouhá tisíce let, než k témuž dospěje. Co všechno Čína dala světu, to by byla další mnohostránková kapitola. V současné době mám respekt i k samotnému řízení země s tak gigantickým počtem obyvatelstva. Málokdo si totiž uvědomuje, že takovou masu lidí řídit, aby společnost fungovala a ještě k tomu efektivně, je pro běžného člověka většinou málo představitelné. Právě příklad Číny jasně ukazuje, že dialektický a historický materialismus jako základ komunistického hnutí a ideologie je také zdrojem jejich úspěchu a perspektivní životaschopnosti. Je zřejmé, že tamní komunistická strana disponuje obrovským potenciálem, ať už strategicko-řídícím, technickohospodářským atd.
Když srovnáme např. ekonomiku Číny a Spojených států, je to jako den a noc. Zatímco ekonomika USA už roky balancuje na hraně totálního bankrotu, ekonomika ČLR strmě roste a podle většiny oficiálních statistik je číslem jedna nejen na světovém trhu. Tady je potřeba jasně říct, že dosud udávaná jednička, USA, byla hodně přifouknutou bublinou, protože země s tak astronomickým zadlužením, která si dolary tiskne, jak se jí zachce a o financích rozhoduje soukromá instituce, takto Fed, byla kdysi tou jedničkou marketingově, mocensky, vojenským potencionálem a hrozbou chcete-li. Vše založeno na tom, že z dolaru učinili rezervní měnu. Ve skutečnosti už tím delší čas nebyly a nejsou. Naopak čínská ekonomika vykazuje reálná čísla, nikoli ta marketingová. Díky falešné hře globálních predátorů a jejich politiků a médií však dostáváme k dispozici naprosto zkreslené údaje vytržené z kontextu. Na matení veřejnosti to sice stačí, protože tomu logicky nemohou do detailu rozumět, tudíž opít ji rohlíkem je objektivně snadné, ovšem reálně to jsou stran oněch globálních predátorů učebnicové dezinformace.
Abych ten respekt a úctu nějak smysluplně uzavřel, uvedu příklad ze života: když vás soused zachrání před utonutím, budete ho potom pomlouvat a dělat mu naschvály? Čína takto po léta »zachraňuje« Evropu před utonutím dodávkami stěžejních strategických surovin (kobalt, lithium atd., atd.), které Evropa v takovém množství nemá odkud odjinud dovážet, přesto však Čínu pomlouvá a dělá jí naschvály všude možně i nemožně.
Jak jsem v úvodu říkal, chci tento rozhovor vést na témata, která od vás dosud tolik nezazněla. Třeba jste nikdy nehovořil o tom, jak byste kormidloval politiku vůči Číně, byl-li byste ministrem zahraničí?
To jste mě pobavil, tím ministrem zahraničí… Nicméně odpovědi se nevyhýbám. Jen si vyhrazuji právo nehovořit jako ministr zahraničí. Už vidím zítra ty titulky, že rudý Filip na stará kolena prahne po Černínském paláci… Jde o stanovisko mé osobní a podpořené ČČSOaPK. Znám čínské prostředí velmi podrobně, mám řadu kontaktů s tamními vysokými představiteli komunistické strany. Čínu jsem mnohokrát navštívil osobně, absolvoval jsem desítky česko-čínských odborných seminářů a setkání na nejvyšší úrovni. Na rozdíl od teoretiků zpoza redakčních klávesnic vím, o čem hovořím a mám pro to i řadu důkazů. Že je současný český establishment nechce slyšet, není můj problém.
Tedy zpět k otázce: Vím naprosto nezpochybnitelně, že čínské vedení je k obchodní spolupráci s Českou republikou zcela otevřeno. Sportovní terminologií řečeno – onen pomyslný balón je na naší straně a záleží jen a jen na nás, zda a jak šikovně a korektně ho zvedneme a odehrajeme. Za prezidenta Miloše Zemana, který byl v této souvislosti realista, byly nějaké kroky učiněny, ale čínskou stranu tu pořád brzdí velká nejistota. Zásadní otázka zní, resp. co se stane, když se v ČR dostane k moci garnitura, která nemá reálný pohled na současný svět nebo je přímo vůči Číně nepřátelská. A to se stalo po posledních sněmovních volbách. Víte, ono se jedná o dlouhodobé investice nemalého rozsahu, a pokud je Čína k tomu kroku svolná, logicky potřebuje garantovat základní jistoty a záruky. A ty jí ČR v současné době není schopna a ani ochotna poskytnout.
Narazil jste na volby. V říjnu nás čekají nové. Dokážete odhadnout, v případě že by vládu sestavovalo ANO s Andrejem Babišem, že by mohlo dojít k pozitivnímu posunu ve vztahu k obchodní spolupráci s Čínou?
V to pevně doufám. Andreje Babiše znám z dřívějška a myslím, že zahraniční politika k ČLR by mohla doznat zásadní změny v tom pozitivním slova smyslu. Andrej Babiš je pořád hlavně obchodník, který umí, když je potřeba respektovat realitu, a moc dobře ví, že vydat se proti trendu tvorby více polárního světa, není v byznyse úplně tou nejchytřejší strategií. Spíše bude uvažovat, jak v ČR a potažmo v Evropě, teď nemyslím jen v EU, pracovat tak, aby Evropa moha být jedním z těch pólů rozhodujících o vývoji. Tedy o emancipaci Evropy a role ČR v ní. Na výsledku těchto voleb proto bude hodně záležet. Jenže s nadsázkou řečeno, sám za sebe, i kdybych se na hlavu stavěl, dohromady víc než jeden hlas nemám. Případně pomohu přesvědčit svou rodinu a okolí, aby ve volbách nehlasovali pro ty, kteří ničí naši zem, kazí její dobré jméno bitcoinovými a dozimetrovými kauzami apod. Jak občané rozhodnou, tak se jim v nadcházejících letech bude dařit. To já neovlivním. Já mohu jen argumentovat, sdělovat osobní poznatky a zkušenosti, avšak hlas k dispozici mám jen jeden.
Dušan Sedlák