Analýza: Prvního září 1939 začala druhá světová válka…

Ano, alespoň se tak dohodli politici a historici, že druhá světová válka začala 1. září 1939 zákeřným nevyprovokovaným útokem nacistického Německa na Polsko po tzv. glivickém incidentu. Zřejmě se zde němečtí nacisté inspirovali u tzv. mukdenského incidentu v Číně, byť vzorů pro fingované přepadení glivické vysílačky, resp. operací pod cizí vlajkou, poskytuje historie značné množství.

Celkem vzato, kandidátů na začátek druhé světové války je řada. Zejména jde o:

• Útok císařského Japonska na čínské Mandžusko 18. září 1931 a jeho následnou okupaci a anexi. Záminkou byl tzv. Mukdenský incident, provokace Japonska podobná pozdější provokaci německých nacistů v Glivicích.
• Obnovení všeobecné branné povinnosti v nacistickém Německu 16. března 1935. Versailleská mírová smlouva se začala měnit v cár papíru.
• Útok fašistické Itálie na Habeš 3. října 1935. 5. května 1936 italská vojska dobila metropoli Etiopie Addis Abebu.
• Remilitarizace Porýní nacistickým Německem 7. března 1936.
• Frankistický puč ve Španělsku 18. července 1936, následná občanská válka a intervence asi čtvrtmilionové armády fašistické Itálie, fašistického Portugalska a nacistického Německa proti Španělské republice až do kapitulace Madridu 28. března 1939. Francie a Velká Británie tváří v tvář fašistické intervenci proti zákonné španělské republikánské vládě vyhlásily politiku neutrality. Francie navíc později uzavřela svou pozemní hranici se Španělskem.
• Frontální útok Japonska na Čínu, zahájeným 7. července 1937.
• Tzv. anšlus (obsazení) Rakouska vojsky německého Wehrmachtu 13. března 1938.
• Povstání henlajnovců za účasti speciálních jednotek německého Wehrmachtu v českém pohraničí v květnu a znovu 17. září 1938, potlačené Československou armádou.
• Průzkumný útok Japonska na Sovětský svaz u jezera Chasan v červenci 1938, odražený sovětskou Rudou armádou.
• Mnichovský diktát nacistického Německa, fašistické Itálie, demokratické Francie a demokratické Velké Británie s tichou účastí Polska (tichou účast Polska na mnichovském diktátu odhalil V. V. Putin na summitu Sdružení nezávislých států 20. 12. 2019 před zástupci devíti zemí: Ruska, Běloruska, Moldavska, Arménie, Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu na základě dokumentů, které Rudá armáda ukořistila na konci války ve Varšavě a v Berlíně), o postoupení československého pohraničí hitlerovskému Německu 28. – 29. září 1938 + dalších území nuceně postoupených Československem Polsku a v listopadu 1938 též Maďarsku.
• Odtržení zbytku Slovenska od českých zemí 14. března 1939 na nátlak nacistického Německa a vyhlášení loutkového klerofašistického Slovenského státu.
• Obsazení zbytku českých zemí 15. března 1939 vojsky německého Wehrmachtu a zřízení protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939.
• Obsazení litevské Klaipedy 22. března 1939 vojsky německého Wehrmachtu.
• Obsazení Albánie vojsky Itálie 8. dubna 1939.
• Útok Japonska na Mongolsko 11. 5. – 16. 9. 1939 (rozhodující porážku utrpěli Japonci od Rudé armády mezi 20. – 31. srpnem 1939 na břehu řeky Chalcyn gol).

Každý z těchto bodů můžeme považovat za začátek 2. světové války. Pro Československo pak jde o květen 1938 – povstání henleinovců za tiché účasti německých vojáků.

V této logice je nutné též vidět:

Obsazení východního Polska, tj. západního Běloruska, západní Ukrajiny a regionu Vilna Rudou armádou SSSR až po Curzonovu linii po 17. září 1939. Necháme-li stranou šílenou rusofobní politiku meziválečného Polska, jisté je, že hlavní polské armády tou dobou již byly reálně rozdrceny německým Wehrmachtem, byť jejich menší část ještě vzdorovala. Rudá armáda vstoupila do východního Polska ve chvíli, kdy zemi opouštělo celé polské státní vedení. Snadná cesta německého Wehrmachtu na běloruský Minsk se uzavřela, sovětská státní hranice se významně posunula na západ.

SSSR neměl důvod pomoci Polsku s ohledem na Curzonovu linii (byla hranicí polsko–sovětskou podle Versaileské mírové smlouvy, kterou ale Polsko ignorovalo, v krvavé válce proti Ruské, Ukrajinské a Běloruské sovětské socialistické republice v roce 1920 dobilo rozsáhlá území na východ od ní – tzv. východní Polsko – a tamní převážně ukrajinské a běloruské obyvatelstvo tvrdě národnostně i sociálně utlačovalo. Ve východním Polsku žilo 10 miliónů Ukrajinců a Bělorusů a 3 milióny Poláků. Uzavření polsko německého paktu 26. ledna 1934 a trvalou politiku rusofobie korunovala příprava války Polska, Japonska a Německa za rozdělení SSSR v letech 1934-35, mimo jiné polským vůdcem maršálem Pilsudským. Polsko mělo zabrat sovětskou Ukrajinu a Krym, Japonsko sovětskou východní Sibiř a Německo tehdy nesovětské Pobaltí. I když tento plán Pilsudského měl mnoho slabin, mimo jiné všeobecná branná povinnost v Německu ještě nebyla obnovena, jeho odhalení sovětskou špionáží bylo další ranou důvěře v Polsko. Tento plán byl zveřejněn ve francouzském listu Bourbonský republikán 18. dubna, odkud je převzal sovětský tisk 20. dubna 1935. K válce nedošlo, protože se k ní nepřipojila pro válku potřebná Francie. Francie se pochopitelně nechtěla propadnout na úroveň druhořadé mocnosti. Když se SSSR podařilo 2. května 1935 uzavřít spojeneckou smlouvu s Francií a poté 16. května 1935 i s Československem, stal se plán na přepadení a rozdělení SSSR zjevně nereálným. Po smrti polského vůdce J. Pilsudského 12. května 1935 byly přípravy plánu na rozdělení SSSR v Polsku zastaveny. Sovětské pojímání německo polské války v září 1939 jako války dvou rusofobních států stálo na reálných základech.

Minulé i současné moralizování historie ve věci paktu Ribbentrop – Molotov z 23. srpna 1939 a následného zabrání západního Běloruska, západní Ukrajiny a Vilna (10. října 1939 byl region Vilna vrácen Litvě) Rudou armádou po 17. září 1939 svědčí o zásadním ignorování historie (možná neznalost mnohých, na které se významně podílí hrubě překrucovaná výuka dějepisu na kolektivním Západě, neomlouvá) a o obrovském pokrytectví, do kterého se až po uši ponořili nejen antikomunisté (u těch to nepřekvapuje), ale také vedení fašizující Evropské unie (Evropský parlament 18. září 2019 drtivou většinou hlasů) a tzv. nová západní levice a dokonce i mnohé radikálně levicové strany někdejší kapitalistické Evropy.

V Evropě byly v 30. letech uzavřeny následující vojenské pakty:

• Polsko-německý 26. ledna 1934.
• Anglicko-německá námořní smlouva (proti Francii a Sovětskému svazu ze dne 18. června 1935).
• Německo-britský (Hitler – Chamberlain 30. září 1939 v Mnichově).
• Německo–francouzský (francouzský předseda vlády Édouard Daladier uzavřel s Adolfem Hitlerem německo-francouzskou deklaraci o přátelských vztazích 6. prosince 1938).
• Dohoda mezi Litevskou republikou a Německou říší (22. března 1939, která mimo jiné stanovila, že region Klaipeda se znovu sloučí s Německou říší).
• Smlouva o neútočení mezi Německou říší a Lotyšskem (7. června 1939).

Teprve poté, 23. srpna 1939, přišel pakt Molotov – Ribbentrop. Že by válku rozpoutal jen ten poslední? To soudný informovaný občan nemůže brát vážně, byť na tom stojí i usnesení Evropského parlamentu z 18. září 2019.

Zvláštnosti ekonomiky nacistického Německa

Když v lednu 1933 němečtí nacisté převzali v Německu vládu, dlužilo Německo zahraničí asi 10 miliard tehdejších říšských marek. Aby mohl vést válku, potřeboval na zbrojení obrovské peníze. Asi 12 miliard říšských marek získal nucenou směnou úspor německých občanů a podnikatelů za prakticky bezcenné směnečné poukázky MEFO. K tomu mu západní kapitál hojně půjčoval, takže státní dluh Německa dosáhl v roce 1939, v době přepadení Polska, 19 mld. říšských marek.

A jak je splácel? Především v dobitých zemích anuloval dluhy nacistického Německa vůči nim. Klasicky v Dánsku, jež ekonomicky relativně nejhorlivěji podporovalo nacistické Německo. Německo ho obsadil za jediný den (podle zlých jazyků za pouhých pět hodin) a již druhý den byly německé dluhy Dánsku anulovány. Podobně nacisté postupovali v jiných obitých zemích včetně Československa.

Ale ani američtí a britští židovští bankéři neměli slitování, přestože němečtí nacisté v Německu přijali tzv norimberské rasové zákony a Židy v Německu a poté v dalších obsazených státech nemilosrdně pronásledovali. Půjčovali a půjčovali Berlínu, dokud jim to státní moc neznemožnila.

Konečně, dobývání Polska nacistickým Wehrmachtem by bylo mnohem obtížnější, kdyby se kořistí Německa nastala rozsáhlá výzbroj Československé armády a rozsáhlý zbrojní průmysl.

Poláci se statečně bránili, ale…

Polské tažení německého Wehrmachtu bylo v zásadě rozhodnuto předem. Poslední smrtelné chyby Polska byly účast na dělení a tím i zničení Československa v září 1938 a sabotování sovětského úsilí o protifašistickou koalici na jaře 1939, kde Poláci byli ještě horlivější než Britové a Francouzi. Tím dohnali Stalina k uzavření dnes tolik kritizovaného paktu Ribbentrop – Molotov.

Odpor polských armád vůči nacistům byl značný, ale rychle slábnul. Drtivá převaha Německa byla zejména ve vzduchu, navíc celé září 1939 byla jasná obloha, takže se o to přesněji bombardovalo, a v tankovém vojsku, které provádělo drtivé průlomy do hloubky Polska. Statečný boj polské koňské armády proti německým tankům v Tucholskich horách neměl šanci. Ano, Westerplatze u Gdaňska se bránil proti mnohonásobné německé přesile osm dní. Poté ale také padnul. Zbrojovky Polsko umístilo na západ, neboť počítalo s další válkou proti Sovětskému svazu.

Některé polské armády se brzy dostaly do obklíčení, z kterého nebylo východisko. Již 6. září byla polská obrana prakticky rozbitá a bez boje byl obsazen Němci Krakov. 8. září se první německé tanky objevily poblíž Varšavy. Německý postup na Varšavu zastavila polská protiofenziva na říčce Bzure západně od Varšavy ve dnech 9. – 12. září. 14. září byl polský protiútok zastaven, 16. září byly tamní polské armády obklíčeny. 22. září se musely vzdát.

15. září byla obklíčena Varšava, 17. září přišel kobercový nálet na Varšavu s asi 20 tisíci oběťmi, především civilistů. 12. září s Němci objevili před Lvovem. Poté se vrátili a 17. září rozdělili Polsko na západní a východní část v Brestu nad Bugem. Téhož dne polské státní vedení prchlo do Rumunska, kde bylo následně internováno a sovětská Rudá armáda začala obsazovat východní část Polska, protiprávně uchvácenou Polskem v »bolševické válce« v roce 1920. Tamní polské armády se jí vesměs vzdávaly. Polský odpor proti Wehrmachtu ale pokračoval v režii polských generálů.

Po 17. září již nacistům vzdorovaly pouze některé polské armády, především ve Varšavě, v pevnosti Modlin severně od Varšavy, na Helu (do 3. října) a pod Kockem, kde se na jihovýchodě dnešního Polska ve dnech 2. – 5. října 1939 odehrála poslední větší bitva německého tažení v Polsku. Poznaň padla 22. září. 27. září došlo k druhému kobercovému náletu na Varšavu, načež polská metropole 28. září kapitulovala. 29. září kapituloval Modlin.

Polsko bylo vymazáno z mapy. Na územích zabraných Německem začal obrovský teror proti Židům a Polákům. Nepřežilo ho asi 6 miliónů Poláků. Vysoký podíl na obrovských polských ztrátách měla početná polská židovská menšina, z velké části německými a ukrajinskými nacisty cíleně vyvražďována.

A co že udělali západní spojenci Polska? Velká Británie a Francie sice 3. září 1939 vyhlásily Německu válku, ale proti němu ani nevystřelily a klidně nechaly Polsko vykrvácet. Obracely přece Hitlera na Sovětský svaz.

Následně bylo Polsko rozděleno. Západ zabralo Německo (Trojmoří přímo anektovalo, na většině Polska zřídilo okupační moc. Z východního Polska se část stala součástí sovětské Ukrajiny, část sovětského Běloruska a region Vilna byl vrácen Litvě. Vilno se stalo opět litevskou metropolí pod názvem Vilnius.

Hitler se prý urval ze řetězu

Obracení Hitlera na východ mělo jednu vadu. Hitler, věren svému programu, představeném v knize Můj boj, se ke zděšení západu, obrátil nejprve na sever (Dánsko obsadil za jediný den 9. duben 1940) a Norsko (obsadil za jeden týden 9. – 15. dubna 1940) a poté se vrhnul 10. května 1945 na západ. Holandsko se zhroutilo v dnech 10. – 15. května 1940, neutrální Belgie ve dnech 10. – 28. května 1945 a Francie (slavnou Maginotovu linii Wehrmacht za čtyři dny obešel opět přes neutrální Belgii, jako císařští Němci v roce 1914) za 5-6 týdnu. Odpor francouzských armád byl žalostný, s jedinou výjimkou tankové divize plukovníka Ch. de Gaulla.

»Zůstali jsme sami,« truchlil nový britský premiér Winston Churchill. Krátce poté začala letecká bitva o Anglii, kdy zrádný Albion zachraňovali mimo jiné letci jimi svévolně obětovaného Československa a Polska.

Závěr

Druhá světová válka skončila v květnu 1945 v Evropě a 2. září 1945 v Asii. Rozpoutalo ji císařské Japonsko, fašistická Itálie a nacistické Německo. Vyžádalo si asi 80 milionů lidských životů, z toho bylo 25 – 28 milionů občanů někdejšího Sovětského svazu a nejméně 20 miliónů občanů Číny. Byla to asi první velká válka, kdy civilní oběti výrazně převyšovaly oběti válečných operací. Ze strany nacistického Německa a císařského Japonska docházelo k hromadnému vyvražďování civilního obyvatelstva. Kdo zapomíná, riskuje, že si to zopakuje. V případě použití jaderných zbraní ve velkém riskujeme, že případní přeživší budou závidět těm, kdo ve třetí světové válce zahynuli.

Jan Zeman