Proč demokratický systém nemůže být nikdy zcela demokratický? To jasně doložil už Platón (427-347 př. n. l.), neboť každá forma demokracie v sobě zahrnuje postupnou degeneraci směrem k horším stavům. Respekt a autorita se hroutí nejen v politické sféře, ale také v rodině, škole, při výchově i v oblasti mezilidských vztahů. Demokracie, podobně jako jiné formy vlády, nese v sobě sebezničení a navíc má svůj přerod v tyranii. Největší slabinou demokracie je to, že hlavní slovo a moc získává skupina demagogů, Platónem označených jako trubci. Přitom si tito demagogové uvědomují, že k dosažení jejich vytoužených mocenských cílů musí nejdříve na svou stranu přetáhnout hlas lidu. Proto dnes vidíme tak obrovskou manipulaci a mediální masáž, která maskuje globalistické ambice. Manipulace je zvlášť zaměřená na výchovu mladé generace, a to už od mateřské školky. S tím souvisí i unijní podpora zvrácené gender ideologii.
Nic nového pod sluncem. I nacistické Německo se v manipulaci zaměřilo na nevyzrálou mládež, která nemá žádné zkušenosti, a proto je tak snadno ovlivnitelná. Cíleně vštěpovaná demagogie může u mladých lidí pohodlně slavit své orgie. Dogmata se stávají jedinou pravdou, jež se jednoduše transformuje ve víru, která už nepotřebuje důkazy. Tato falešná představa o dokonalosti demokracie je u mladé generace často doprovázená radikálními projevy až fanatismem. Proto jim vykladači historie nabízí jen reinterpretaci skutečných událostí ve jménu stávajících politických názorů. Je až neuvěřitelné, že dnešní politická propaganda a manipulace dokázala u mnohých vymazat kritiku rozumu. Také se ukázalo, že tomuto zhoubnému procesu podlehla i řada inteligentních lidí. Permanentní manipulace se stává mocnou čarodějkou ve prospěch těch, kteří manipulují.
Vládnoucí elita by měla oplývat ctnostmi a schopnostmi systémového a optimálního řešení veškerých problémů. Měla by také být moderátorem vášní a rozporů ve společnosti. Ale stávající demokratická praxe je zcela opačná a snaží se spíše rozdělovat, neboť platí už od doby Caesara strategie divide et impera – rozděl a panuj. Proto Platón zdůrazňoval, že profesi politika mohou zastávat jen lidé s těmi nejlepšími vlohy a ctnostmi. Z toho plyne, že jen hrstka lidí má na to, aby se stala pravými politiky. To je v příkrém rozporu s tím, co vidíme dnes. Kdejaký převlékač kabátu či neználek může zastávat i ty nejvyšší funkce ve státu. Historie demokracie je plná důkazů o této základní neschopnosti až nestoudnosti. Jen prostý výčet chybných událostí demokracie by vytvořil nejrozsáhlejší knihu všech knih. V demokracii to nemůže fungovat, protože pro politika platí »kdo z koho«, a to vždy ve jménu stranických ambicí. Proto v demokracii nelze nikdy nastavit objektivní spravedlnost, se kterou souvisí mír či mírové soužití. Nejen kritický pohled na demokracii, ale i mnoho dalšího zveřejnil Platón už ve svých dílech. Jeho postřehy platí i dnes, a spíše ještě více, protože vývoj politické moci skutečně kráčí k tyranii a k sebezničení společnosti, která může vyústit v totální válečnou apokalypsu. Podívejme se do některých zákulisních projevů dnešní demokracie.
Něco je shnilého v tom malém českém státě
Dne 17. listopadu 1989 se oslava Mezinárodního dne studentstva stala masakrem účastníků pochodu. Za touto násilnou a účelovou provokaci stáli někteří představitelé tehdejší státní moci. Sovětská »perestrojka« byla už v pohybu, ale tehdejší československý vládní a stranický aparát to nebral stále v potaz. Šlo o dopředu připravenou a promyšlenou akci, neboť studenti vůbec neplánovali vpochodovat na Václavské náměstí po Národní třídě. Do této ulice byli nasměrovaní pořádkovými silami, neboť na Národní třídě se státní moc připravila na brutální zásah. Název »Sametová revoluce« neodpovídá pravdě, je to jen eufemismus. Šlo o předání moci. Mnozí komunističtí aktéři si posléze převlékli kabáty, aby mohli nadále bačovat. V této souvislosti mě napadla otázka: Co v té době dělal dnešní generál-prezident ČR? Že by si už na samém počátku posledního dějství převlékal kabát? Asi ne. To byl ještě uvědomělý a přesvědčený komunista a školený rozvědčík proti zahnívajícímu imperialismu. A tak náš PePa v »Den boje za svobodu a demokracii«, opět pokládal věnec na Národní třídě. Jak mi sdělil jeden účastník tohoto ceremoniálního obřadu, drala se mu slza do očí. Ne z dojetí, ale ze zloby. Kdo nás to vlastně reprezentuje?
Jak říká Petr Aviatik-Markvart: »Oslavy 17. listopadu na Národní třídě, se přitom již před mnoha lety transformovaly v exhibici nenávisti, netolerance a nesvobody, kdy skupina srá*ů selektivně stanovuje, kdo se piety může účastnit a kdo ne.« Tyto negativní projevy podporované mainstreamem narůstají do nechutných rozměrů a dehonestují podstatu této piety. Tito křiklouni nic nevědí ani o smrti studenta Jana Opletala, ani o následném uzavření českých vysokých škol německou nacistickou zlovůlí v roce 1939. Většina z nich neví nic nebo jen málo o Mnichovské zradě Francie a Británie. Kdo zradil jednou, je zrádcem navždy. Hlavně, že primitivně vyřvávají, ale jinak mají naprosto vymyté mozky.
Připomeňme si slova kardinála Dominika Duky pronesená během poutní mše ve Staré Boleslavi za přítomnosti prezidenta Petra Pavla a jeho choti v roce 2023. Kardinál Duka vždy říkal pravdu a také za to trpěl. Pronesená slova patřila všem, ale obzvlášť pro prezidenta Petra Pavla a jeho choť. Duka řekl: »Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví.«
Najednou nám nevadí korupce ani ta kolosální na Ukrajině, státem provozovaná. Nevadí nám případ dozimetr i s několika mrtvolami. Nevadí nám kampelička, ve které si namočil sosák i předseda vlády Fiala. Nevadí nám bitcoinová aféra. Nevadí nám lži ministryně spravedlnosti Decroix. Nevadí nám kauzy vládních starostů za STAN. Zapomněli jsme na masakr na Filosofické fakultě atd. Na tyto velké kriminální kauzy se zapomnělo a jediné, co v naší společnosti permanentně rezonuje, je lex Babiš. Něco je shnilého v tom malém českém státě.
Prezident plní úkol Bruselu blokovat Babiše za každou cenu
Potřebujeme čestné politiky se systémovým uvažováním. Pokud někdo má dar systémového uvažování, může ho dále rozvíjet. Ale kde nic není, ani smrt nebere. Tato nedostatečnost se často projevuje tím, že nedostatek argumentů nebo neznalost věci, se nahrazuje frázovitou řečí, či politickou demagogií. Ale demagogie je předzvěstí degenerace. Jen ve špatném systému se mohou dostat do vysokých vládních postů i ti, co nesplňují ani odborné požadavky, ani morální kredit, ale jsou dostatečně povolní či bezpáteřní, aby iniciativně plnili úkoly svých loutkovodičů či cizáků.
Jako příklad lze uvést obstrukce ze strany českého generál-prezidenta, který zdržuje či spíše blokuje sestavení nové vlády, protože výsledek voleb není po chuti nejen některým českým, ale i bruselským kruhům. Babiš a spol., na rozdíl od předchozí vládní pětikolky, nemíní ve všem skákat, jak píská Brusel. Obrovský odpor chystané Babišovy vlády se týká zejména několika témat: Jednak poskytnutí kolektivně sdíleného úvěru 140 miliard EUR pro Ukrajinu, a jen hlupák si může myslet, že Ukrajina splatí své dluhy, nebo schvalovací procedura koncového plánu Green Dealu anebo unijní pojetí ilegální migrace. K tomu přistupuje i nesouhlas se zhoubným »Paktem pro migraci a azyl«, podepsaném tehdejším ministrem vnitra, Rakušanem. To vše v kontextu toho, že Brusel nemíní rychle ukončit válku na Ukrajině, protože se připravuje na válku s Ruskem, a to nejpozději v roce 2030. Ale válka může vypuknout nejenom na základě rozhodnutí EU v domnění, že je už vojensky na tento válečný konflikt připravená, ale také na základě ruského preventivního úderu, aby tak Rusko předešlo chystanému eurounijnímu útoku. Ale ve vyhrocené politické situaci může válka vzniknout i nechtěně. Brusel se také děsí Babiše, který má úzký přátelský vztah a názorovou blízkost s Ficem a Orbánem. Stal by se třetím do této party. Vytvoření tohoto triumvirátu, kdy Babiš je rovněž spojencem Donalda Trumpa, se pro Evropskou komisi jeví jako katastrofa. Proto generál-prezident dostal za úkol blokovat Babiše i za cenu překročení svých ústavních pravomocí. Andrej Babiš bude muset přitvrdit, a v případě nutnosti podat žalobu na Petra Pavla. Cílem této hry Hradu je, aby Fiala, prověřený podporovatel bruselských hovadin a zlořádu, mohl i nadále pokračovat v bruselských jednáních, coby představitel vlády v demisi.
Znechucení jednoho z protagonistů Listopadu 89
Kritika demokracie zazněla i při televizním vystoupení od představitele protikomunistické opozice z roku 1989 a prvního polistopadového ministra práce a sociálních věcí, Petra Millera. Po jeho výrocích další pozvánku do televize asi už nedostane. V rámci svého vystoupení mimo jiné sdělil, že na oslavách 17. listopadu byly slyšet výkřiky nutnosti »boje za demokracii«. Ale tito křiklouni si neuvědomovali, že dnes je demokracie skutečně v ohrožení, ale jinak, než to oni mysleli. Stačí se podívat na výroky dnešního prezidenta. Pana Millera do ministerské funkce jmenoval ještě Gustáv Husák. Miller ho označil za noblesního člověka. Dále sdělil, že to, co se dnes děje, se v celé polistopadové historii nikdy nepřihodilo. Zdůraznil, že řada tehdejších očekávání se nenaplnila. Také uvedl, že dnes máme hodně poučovatelů, kteří si z období revolučního kvasu toho nemohou moc pamatovat, ale přesto dnešním mladým lidem předávají rádoby své zkušenosti a rady. A panu Millerovi se zdá, že ty jejich zkušenosti jsou trochu vybájené, a nejsou zcela pravdivé. Vzpomenul i svobodu slova, která se začíná výrazně omezovat.
Dále sdělil: »My jsme ti autentičtí, kteří překážíme, protože si pamatujeme. My jsme ten největší nepřítel všech různých historiků, protože víme, že tak, jak oni to vykládají, tak ta skutečnost byla trošku jiná.« Na dotaz ohledně rusko-ukrajinského konfliktu připomněl, že problém započal mnohem dříve, než došlo k nasazení ruských vojáků. Myslel tím Majdan, upalovaní Rusů za živa v Oděse, zvěrstva páchaná ukrajinskou armádou na Donbase, ukrajinskou státní podporu nacionalistickým až neonacistickým názorům a jejich přívržencům atd. Jasně sdělil, že za válku na Ukrajině nemůže jen Vladimír Putin.
K tomu lze dodat výrok pana profesora Jiřího Kracíka z ČVUT, který na počátku devadesátých let prohlásil: »Panebože, už žádnou revoluci nebo válku, protože se nakonec k moci dostanou darebáci a příživníci, kteří sledují jen své zájmy a občané se stávají pouhou kulisou.« Svatá to pravda.
Platónova kritika demokracie jako nedokonalé vládní formy
V rámci dnešní demokracie se selektivně potlačuje svoboda slova. Přitom každý má právo na svůj názor, včetně blbců. Ale to neznamená, že se musíme podřizovat názorům lidí, kteří se namísto argumentů a systémového uvažování řídí jen politickou demagogií. Kdo nemá schopnost systémově řídit společnost a nemá morální kredit, pak v dobře fungujícím systému nemůže zastávat žádnou z funkcí týkající se řízení státu. Je to obdobné jako s malováním obrazů. Má-li někdo tento talent a schopnost, stane se uznávaným malířem a tvoří hodnotné obrazy. V opačném případě jeho umělecká činnost produkuje jen samé paskvily.
Podle Platóna je nejlepším politickým systém ten, který je spravedlivý a zaručuje mír cestou spolupráce a přátelství napříč společnosti. Podle Platóna se běžní lidé nechají snadno ovlivnit, emocemi a lživou rétorikou mocichtivých politiků. Platón také pochopil, že demokratické rozhodovací procesy nikdy nebudou oplývat kvalitou, protože jsou v zajetí momentální politiky. Z toho také plyne, že demokracie nebude schopna mír trvale udržet. Platón zpochybnil i samotnou stabilitu demokracie jako udržitelného systému vládnutí. Také předpověděl obrovský socioekonomický rozdíl v demokratické společnosti, kdy bohatí bohatnou na úkor chudých. Neřešené problémy narůstají a společnosti se odebírá suverenita a velká část možnosti volby. To vede k revoltě některých vrstev společnosti nebo k válce. Za této situace se do čela společnosti může postavit samovládce – tyran, nebo nastane druhá možnost a znovu nastolenou demokracii tvoří názorově jiní lídři nové společnosti. Když si demokratičtí lídři uvědomí, že jejich popularita začne klesat, začnou hledat nového »nepřítele«, aby od sebe odvedli pozornost a mohli opět upevňovat moc. To se dnes děje v EU. Ale tito vládci se opět stávají nenáviděnými a kruh se znovu uzavírá.
Podle Platóna se lze vyhnout tomuto demokratickému koloběhu tím, že se založí vládnoucí třída tzv. dokonalých králů a královen, kteří vzejdou z moudrých filozofů připravovaných na vládnutí takovým způsobem, aby byli schopni zajistit spravedlnost, blaho společnosti a mír. Šlo by sice o autoritářský režim, ale na bázi vládní racionality a ctnosti. Platón představil řadu argumentů, proč je demokracie velice nedokonalou vládní formou. Jeho kritika demokracie není jen teorií, neboť demokracie ve své historii a praxi potvrdila nedokonalost tohoto systému svým mnohonásobným selháním. Nejenom Fialova vláda, ale i celý EU systém účelově upravuje či znásilňuje demokratické principy ve prospěch vyvolených a mocichtivých uzurpátorů.
Názorná ukázka účelového ohýbání demokratických principů
Každý, kdo si myslí, že EU je nějakým demokratickým spolkem rovnocenných členských států, který pracuje pro blaho svých občanů, je buď naivní, nebo zblblý unijní propagandou. Stačí připomenout Frédérica Baldana, který poukázal na pochybnou komunikaci mezi Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou. Týkalo se to ohledně objednávek vakcín proti covidu-19. A bruselská demokracie mu za to prostřednictvím bank ihned zmrazila všechny účty. A nejen jemu, ale i celé jeho rodině. A aby toho nebylo málo, eliminovali i vydavatelství »Rights and Freedom Press«, které vlastní práva na jeho knihu s názvem »URSULA GATES«, ve které popisuje vliv lobbistů na Evropskou komisi. Je to ukázka jak se demokratické principy účelově ohýbají nejen bruselským brlohem, ale i za pomoci jeho přívrženců.
Platónova představa ideálního vládního systému, která je principiálně správná, předpokládá, že půjde o vládu reprezentovanou dokonalým člověkem s takřka božskou prozřetelností. Ale reálný člověk je tvor chybující, a proto nikdo není dokonalý. Ale pokud chyby slouží k tomu, abychom se z nich poučili a zároveň si uvědomili vlastní nedokonalost, pak nás to vede k pokoře a empatii vůči ostatním. To je první krok k duchovní cestě, k vnitřnímu sebepoznání a k hledání hlubšího smyslu života. Tato cesta nevede ke konfliktům, ale naopak k porozumění, harmonii a k vyšší moudrosti. Pokud se spiritualita nestane běžnou součástí lidské společnosti, pak nás nečeká nic dobrého a žádná forma vlády nás nedokáže ochránit před zkázou.
František Krincvaj