Analýza: 10 let prezidenta Miloše Zemana

Ve středu skončilo druhé funkční období v pořadí třetího prezidenta samostatné České republiky. Miloše Zemana v nejvyšší ústavní funkci o den později oficiálně vystřídal Petr Pavel. Zeman vyhrál obě přímé prezidentské volby, jichž se dle Ústavy mohl účastnit – tedy v roce 2013 i následně v roce 2018. Jakých bylo jeho 2×5 let ve funkci? Jak jednal na Hradě, v Lánech, ale i v podhradí a na zahraničních cestách?

Levicové cítění a smýšlení

Miloš Zeman vždy patřil k sociálně cítícím politikům a jako premiér zachoval či připravoval levicově zaměřené zákony a stavěl se za ně i v době své prezidentské funkce. Alespoň zpočátku byl evidentní protiváhou ostře pravicovým pohledům na směřování naší společnosti.

Ostatně právě důraz na to, že je levicovým politikem, mu umožnil vyhrát prezidentské volby v roce 2013. Když do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem, jednoznačně stavěl při prezidentských debatách do protipólu sebe jako levicového politika a Schwarzenberga jako zástupce tehdy nepopulární pravicové vlády, která vstoupila do dějin politikou tupých škrtů. Například BBC nebo rakouský deník Kurier tehdy Zemana dokonce označili za »levicového populistu«.

Zeman v kampani neváhal označovat tehdejší vládu Petra Nečase za »vládu Miroslava Kalouska«, což byl v té době nejkritizovanější a všeobecně nejméně populární člen pravicové vlády. Po svém zvolení splnil Zeman nepsaný slib, že Nečasův kabinet přiměje k pádu. Sice za tím stála »kauza Nagyová«, která v červnu 2013 stála Petra Nečase post premiéra i šéfa ODS, ovšem Zeman se v ten moment odmítl podvolit tlaku koaličních stran ODS, TOP 09 a LIDEM a jmenovat premiérkou Miroslavu Němcovou.

Naopak se stal strůjcem úřednické vlády pod vedením Jiřího Rusnoka, jež zemi dovedla až do předčasných voleb v roce 2013, ve kterých pravice utrpěla drtivou porážku.

Suverénní prezident

Miloš Zeman se od počátku choval v intencích svého předchůdce Václava Klause. Nebyl loutkou Washingtonu ani Bruselu, ale suverénním prezidentem suverénní země.

Tehdejší předseda KSČM Vojtěch Filip ostatně jeho zvolení zhodnotil jako jednu ze dvou porážek mediokracie. Tou druhou bylo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v roce 2017 na úkor protěžované demokratické kandidátky Hillary Clintonové.

V prvém a na počátku druhého volebního období se dokázal postavit nebo vyjádřit odchylná stanoviska vůči EU a NATO. Byl jedinou hlavou státu z unijních zemí, která se účastnila oslav sedmdesátého výročí ukončení války v Moskvě.

Nebál se vyjádřit nespokojenost ani s prací amerického velvyslance a s jeho zasahováním do našich vnitřních záležitostí. Když v roce 2015 Andrew Schapiro kritizoval prezidentovu plánovanou cestu do Moskvy, odpověděl rezolutně, že mu žádný velvyslanec nemá právo mluvit do jeho plánů, a zavřel Schapirovi dveře na Hrad.

Poslední rok až dva ve funkci se jeho rezolutní postoje změnily. Změnil se i Miloš Zeman, ovšem otázkou je, jakou roli v tom hrál jeho zdravotní stav, o kterém bude řeč níže.

Média

Miloš Zeman se o novinářích mnohdy vyjadřoval opovržlivě. Ne že by si to sedmá velmoc, zvláště v českých luzích a hájích, nezasloužila, ale některá vyjádření, například o tom, že by se »novináři měli likvidovat«, byla za hranou.

Logicky nebyl miláčkem České televize ani Bakalových plátků. Jeho karikatury v Reflexu, kterými pravidelně lákala titulní strana, byly naopak za hranou z druhé strany. Člověka v ten moment muselo chtě nechtě napadnout, jaké mají autoři štěstí, že již od roku 1997 není hanobení prezidenta trestným činem.

Zeman dával před Českou televizí přednost Primě, a před Radiožurnálem zase Frekvenci 1. Neváhal poskytovat rozhovory alternativním médiím, která jsou mimo hlavní proud. Například 23. června 2022 poskytl exkluzivní rozhovor i našemu webu.

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ve čtvrtečním rozhovoru pro iportaL24.cz na téma způsobu vybírání rozhovorů pro média uvedl následující: »Klíčem byl dosah médií, jejich svobodomyslnost, to je přeci základ novinářské práce, a profesionální přístup. Aktivistická média k takovým nepatří.«

Jeho vztah k České televizi byl charakteristický hlavně před druhou volbou prezidenta, kdy se vymezil vůči tomu, aby klíčovou debatu s protikandidátem Jiřím Drahošem moderoval Václav Moravec, mající vazby na TOP 09. Nakonec se moderování z Národního muzea ujala Světlana Witowská a Zeman ji na závěr – pravděpodobně i účelově ve smyslu úspěšného taktického tahu – pochválil těmito slovy: »Mojí povinností je poděkovat moderátorce za férové vedení této debaty. Nikomu nestranila a nebyla nikým než sama sebou ovlivněna.«

Jenže ono to ve skutečnosti bylo jinak. Například u tématu migrace, kde profesor Drahoš nedořekl větu: »Dneska jsem si poslechl ve zprávách, že…«. V momentě, kdy nevěděl jak dál, moderátorka mu briskně napověděla »už i Německo ustupuje…« (čas 57:28)

Je zajímavé, že nedávno zazněla kritika i z bývalé Zemanovy strany ČSSD, že si údajně prezident nikdy nenašel cestu k médiím. Ve skutečnosti to však bylo spíše tak, že si média nenašla cestu k němu. Účelově…

(Ne)přepisování historie

Československo v roce 1945 osvobodila na prvním místě americká armáda, a pak až někde vzadu stojí ta sovětská. A nebo: Kdyby nás Sověti ve čtyřicátém pátém neosvobodili, bylo by to pro zem lepší, protože by nepadla do čtyřicetileté doby temna.

Ano, i tak se dnes vykládá osvobození od fašismu ke konci II. světové války. V mainstreamu, ale bohužel také na školách. Miloši Zemanovi slouží ke cti, že se nikdy nepřipojil k převyprávění dějin. Ve svých projevech na téma osvobození vždy zmínil klíčový podíl sovětských vojáků, a to i v době, kdy se k Rusku po únoru 2022 otočil zády.

Neváhal ocenit rovněž boj komunistů proti fašismu, což zaznělo mj. v jeho projevu delegátům mimořádného sjezdu KSČM v roce 2018 v Praze a za což si vysloužil potlesk zaplněného sálu.

V souvislosti s názory Miloše Zemana na osvobození vlasti je dlužno rovněž připomenout, že připustil, aby naše osvobození a tím i svátek s ním spojený byl přesunut na jiné datum, ač země je svobodná teprve tehdy, když je plně svobodnou ve svém úplném celku…

Rétor a mistr bonmotů

»Tak dokonalý řečník, jakým je pan prezident, tu dlouho nebyl a nebude,« uvedl například v rámci přímé volby hlavy státu v letošním roce neúspěšný kandidát Andrej Babiš. Rétorské schopnosti Miloše Zemana oceňují i jeho odpůrci.

Vždy dokázal mluvit spatra a jeho projevy měly hlavu a patu, jakkoli s nimi po obsahové stránce mohli oponenti nesouhlasit. Ostatně, na to v internetových diskusích už upozornili i – poněkud zklamaní – příznivci Petra Pavla, které neoslnil nemastný neslaný a čtený projev nového prezidenta při čtvrteční inauguraci.

Už od devadesátých let se ustálilo spojení »Zemanovy bonmoty«, kterými hýřil po celou svoji politickou kariéru. V době prezidentské nejvíce pobavil své příznivce na akci v Jazzové sekci, kdy po prvním zvolení hlavou státu v roce 2013 přijel s desetiminutovým zpožděním. A jeho projev začal slovy: »Omlouvám se za drobné zpoždění, které trvalo přibližně deset… let«. Narážel tím na deset roků starou volbu, kdy ho v parlamentu zradila jeho »rodná« ČSSD…

Ne vždy ale uměl bonmoty využít vtipně a občas zbytečně ponižoval své politické odpůrce, čímž vyvolával zbytečné přestřelky mezi Hradem a některými dalšími politiky.

Do toho spadají také neuvážené reakce – například proslavená signalizace holí k premiéru Bohuslavu Sobotkovi z jara 2017. Vesměs platilo, že občas rychleji mluvil, než přemýšlel. Například spoléhal příliš na paměť, aniž si předem ověřil to, co řekne na veřejnosti. Typickým případem je údajný Peroutkův výrok »Hitler je gentleman«.

Zeman nedokázal skrýt ani svoji typickou ješitnost, proto se až nedůstojně vychloubal osobními vazbami na ruského a čínského prezidenta či svými minulými zásluhami. Sem patří i avizované pozvání do USA po zvolení Trumpa prezidentem, což vyvodil z vstřícné odpovědi americké strany…

Internetový kanál YouTube je plný Zemanových »kulišáren« i kontroverzí. Nezapomenutelný je jeho vrčící »Aligátor« nebo několikrát zhudebněný a zparodovaný výrok na adresu skupiny Pussy Riot »kunda sem, kunda tam«.

Zahraničí

Pravicoví politici, ale i čelní představitelé stávající ČSSD Zemanovi vyčítají údajný »příklon k autoritářským režimům«. Samozřejmě mají na mysli Rusko a Čínu.

Co se týče první jmenované země, tam byl postoj třetího českého prezidenta poměrně komplikovaný a vyvíjel se v průběhu času. Zeman pravidelně navštěvoval akce pořádané ruskou ambasádou v Praze a v letech 2015 a 2017 se dokonce sešel v Rusku s prezidentem Vladimirem Putinem, s nímž se mimochodem poprvé potkali v roce 2002 za Zemanova předsednictví v české vládě. »Stojím o normalizaci vztahů s Ruskem,« opakoval několikrát Zeman.

Ještě v lednu 2022 tvrdil, že Rusko není tak hloupé, aby zaútočilo na Ukrajinu. Po 24. únoru rezolutně »ruskou agresi« odsoudil. Na výtky, že je potřeba se na vývoj v Ukrajině dívat i optikou předchozích pomajdanových let, reagoval ve zmíněném rozhovoru pro iportaL24.cz Jiří Ovčáček takto: »Miloš Zeman má řadu zásad, které jsou pro něj nepřekročitelné. Příkladem budiž ruská agrese proti Ukrajině. Tím byla překročena červená linie, o které hovořil Miloš Zeman již v roce 2014. Vychází z životní zkušenosti s okupací v roce 1968. Tedy nejde o překvapující postoj.«

Sám Zeman v posledním rozhovoru ve funkci na CNN Prima News označil Putinův krok směrem k Ukrajině za »šílenou chybu« a shrnul genezi svého vztahu k Ruské federaci. »Moje politika byla shodou okolností – ne, že bych to kopíroval – přesně stejná jako politika Německa. Německá politika se celou dobu orientovala na Rusko z velice prostého důvodu, protože potřebuje dodávky relativně levných energetických surovin. Proto Němci podporovali například i plynovod Nord Stream 2,« uvedl na Primě v Partii Terezie Tománkové před týdnem.

S Čínou udržoval Zeman dlouhodobě pozitivní vztahy. Například v průběhu návštěvy ČLR v říjnu 2014 poskytl rozhovor televizi CCTV. V ruce při něm držel Krtečka od výtvarníka Zdeňka Milera a uvedl, že se »přijel učit, jak stabilizovat společnost«.

Naposledy s prezidentem Si Ťin-pchingem hovořil v lednu 2023 prostřednictvím videohovoru z lánského zámku. Témata byla nejen čistě obchodní a investiční, ale Zeman tehdy prohlásil, že by Čína mohla sehrát významnou roli pro ukončení války na Ukrajině.

Jeho citovou záležitostí byl Izrael. Obdivně o něm mluvil i ve svém posledním televizním Vánočním poselství z roku 2022. Izrael tituloval jako »malý a statečný národ« a zmínil, že jde o jeho »srdeční záležitost«. Zemanovo prosazování našeho »přátelství« s Izraelem a přesun naší ambasády do Jerusalema však působí poněkud kontroverzně, protože zkušený politik musí vědět, že to způsobí problémy v tradičním vztahu s Palestinci…

Ke cti dnes již bývalého prezidenta České republiky slouží to, že ze sebe smyl hřích pocházející z doby jeho premiérování v roce 1999, kdy připustil, aby cizí letadla létala přes nás bombardovat Srbsko. Vláda ČR krátce po přijetí do NATO v roce 1999 coby členský stát podpořila bombardování tehdejší Jugoslávie a Zeman se za to v květnu 2021 při setkání se svým srbským protějškem Aleksandarem Vučičem omluvil. Srbský národ poprosil o odpuštění a doplnil, že se »zbavuje traumatu«.

To evidentně neplatilo ve vztahu k Afghánistánu, kde podporoval válku dokonce bonmotem, že tam hájíme Prahu proti terorismu…

Dodejme, že posledním setkáním s hlavou jiného státu bylo pro Zemana v minulém týdnu jednání s maďarskou prezidentkou Katalin Novákovou, kde se společně vyslovili jednoznačně v duchu pokračování projektu Visegrádské čtyřky, kam patří kromě obou zemí ještě Polsko a Slovensko a k níž je Zemanův nástupce Pavel skeptický. »Společně jsme silnější,« uváděl po celou dobu svého prezidentování k tématu V4 Zeman.

Zatímco o Visegrádu mluví poměrně konstantně, ve sporu Východ-Západ tomu tak není. Na závěr svého mandátu se bez jakýchkoli pochybností postavil na jednu stranu, ač před tím hlásal politiku rovnovážnosti. Ke cti mu naopak slouží, že se přihlásil mezi odpůrce »skandálních snah«, aby se v Evropské unii rozhodovalo většinově, čímž by Česká republika ztratila značnou část své suverenity.

Vyznamenání, milosti, jmenování…

»Obdržel jsem dopis předsedy vlády obsahující návrhy na jednotlivé kandidáty. Ve třech případech jsem se rozhodl těmto návrhům nevyhovět,« vyděsil Bohuslava Sobotku při jmenování jeho vlády v lednu 2014 prezident Zeman. Záhy se však ukázalo, že vtipkoval, lépe řečeno nenápadně či spíše nápadně vyplísnil nového předsedu vlády za chyby v návrhu nominací. »Za prvé. Odmítl jsem jmenovat ministrem životního prostředí pana Brabence a místo toho jsem jmenoval pana Brabce. Za druhé. Odmítl jsem jmenovat pana Martina Jurečku ministrem a místo toho jsem jmenoval ministrem pana Mariana Jurečku. Za třetí. Odmítl jsem jmenovat pana Jurečku ministrem zdravotnictví a místo toho jsem ho jmenoval ministrem zemědělství. Mít ve vládě dva ministry zdravotnictví je sice zajímavá idea, ale obávám se, že by vládě poněkud neprospěla,« řekl tehdy svou typickou dikcí Zeman.

V onom roce 2014 šlo o nadsázku, ale jinak – bohužel s jednou výjimkou – platilo, že když se mu některý z navrhovaných ministrů nezamlouval, uměl si vydupat svou. Například v roce 2018 se postavil proti nominaci Miroslava Pocheho (ČSSD) na funkci ministra zahraničí. O rok později sice zablokoval nástup Michala Šmardy, nynějšího předsedy sociální demokracie, na post ministra kultury, ale po nástupu Fialovy vlády posvětil mnohem větší nebezpečí pro zemi, tedy nástup Jana Lipavského (Piráti) do funkce ministra zahraničí.

Z hlediska udělování státních vyznamenání se často dostával do křížku s českou pravicí, mainstreamovými médii i globalistickými zájmy. Díky Zemanovi se ale ocenění na Hradě dočkala také řada osobností z »opačného břehu barikády«, které by se u Petra Pavla z ničeho takového těšit nemohly.

Oproti tomu jsou velmi sporné některé jím udělené milosti. Během tří let na počátku svého prvního mandátu neudělil jedinou, od roku 2016 jich však bylo 26. Za kontroverzní lze považovat především omilostnění doživotně odsouzeného Jiřího Kajínka, ředitele Lesní správy Lány Miloše Baláka či naposledy, na samý závěr Zemanova druhého funkčního období, firmy Energie stavební a báňská, které účast ve veřejných zakázkách zakazoval soud v kauze kolem zakázek v Lánské oboře.

Kritiku vzbudilo také Zemanovo rozhodnutí z letošního ledna, kterým prominul zbytek zkušební doby manželce někdejšího premiéra Nečase Janě, odsouzené v kauze zneužití Vojenského zpravodajství.

Zdraví a životospráva

Zeman se nikdy netajil tím, že je náruživým kuřákem a během kampaně před první prezidentskou volbou v roce 2013 sám přiznal, že denně vypije tři panáky tvrdého a šest sklenic vína. Šéf Zemanova lékařského konsilia Martin Holcát uvedl, že »toto množství není extrémní«, nicméně vzhledem k objevené cukrovce mu doporučil alkohol omezit.

Před druhou volbou už prezident přiznal, že v rámci cukrovky mu onemocněly nohy, kvůli kterým nemá cit od kotníků dolů. Sám ovšem dodal zprávu o zdravotní způsobilosti. »Vše je v pořádku, až na ty moje nožičky,« řekl tehdy.

Na invalidní vozík se přesunul v dubnu 2021, v té době již po zdravotních problémech omezil na minimum i pití alkoholu. To mu ostatně doporučovali lékaři dlouhodobě a varovali před rizikem oslepnutí. Ještě v roce 2017 ale při návštěvě Ústeckého kraje ujišťoval novináře, že pije dál a »s neutuchající chutí«.

Nejprezentovanější aférou v tomto směru byla známá scéna z května 2013 během otevírání komory s korunovačními klenoty ve Svatovítské katedrále, kde byl Zeman jedním z klíčníků. Působil nekoordinovaně, padala mu hlava, přidržoval se stěn a celkově působil jako opilý člověk. Bylo to jen den poté, co se na ruské ambasádě v Bubenči zúčastnil slavnostní recepce ke Dni vítězství a byl vyfocen se sklenkou v ruce. Bývalý prezident Václav Klaus ovšem následně odmítl, že by se tam Zeman opil. »Byl jsem s ním a vypil snad jen sklenici vína,« řekl tehdy Klaus, zatímco jiná účastnice »korunovačního« ceremoniálu Miroslava Němcová uvedla, že z prezidenta byl v té době cítit alkohol. Hrad následně odůvodnil jeho chování virózou a sám Zeman, ač vždy přiznával své alkoholové chutě, až do konce svého působení v roli hlavy státu odmítal, že by byl tehdy u klenotů opilý.

Zdravotní stav Miloše Zemana byl několikrát velkým tématem rezonujícím na veřejnosti. Nejvíce v říjnu 2021, krátce po povolebním jednání s končícím premiérem Babišem. Desátého října byl v bezvládném stavu převezen do Ústřední vojenské nemocnice, čehož využili jeho političtí oponenti ke snaze Zemana vyšachovat. Například předseda Senátu Miloš Vystrčil 18. října citoval stanovisko Ústřední vojenské nemocnice, že Zeman v současné době není ze zdravotních důvodů schopen vykonávat pracovní povinnosti a zlepšení je málo pravděpodobné. Tehdy se hrálo o to, koho prezident po volbách pověří sestavením vlády. Koalice SPOLU, která díky spojení nesourodých stran získala více hlasů než hnutí ANO, se obávala, že to nebude její lídr Petr Fiala.

Až pátého listopadu 2021 vydalo lékařské konzilium oficiální prohlášení, že Zeman je hospitalizován pro závažnou dekompenzaci chronického onemocnění, které vedlo k celkovému zhoršení zdravotního stavu, a »v daný moment mu neumožňuje se naplno věnovat pracovním povinnostem«.

Prezidentův stav se však postupně zlepšil a i navzdory onemocnění koronavirem byl propuštěn z Ústřední vojenské nemocnice 27. listopadu 2021. Premiérem skutečně jmenoval Petra Fialu, který se na to takovou dobu třásl…

Domov, dovolené a rodina

Velmi pozitivně byly vždy – a to i Zemanovými kritiky – hodnoceny jeho návštěvy v regionech, kam, hlavně v prvním funkčním období, dokud mu to zdravotní stav dovolil, jezdíval pravidelně. Setkával se nejen s regionálními politiky, ale zajímal se i o problémy běžných občanů, s nimiž rád diskutoval. To bylo ostatně jeho velkou devízou pro druhou přímou volbu, v níž obhájil svůj post na dalších pět let.

Oceňováno bylo také to, že dovolené trávil »lidově« doma na Vysočině a necestoval na drahé rekreační cesty do ciziny.

Velmi pozitivně lze také hodnotit, že syn Adam nedal médiím možnost ke spekulacím a odmítl se, snad ve shodě s Milošem Zemanem, jakkoli podílet na jeho slávě, i když se beze sporu u otce v Lánech při různých příležitostech objevil.

Naopak počáteční protěžování dcery Kateřiny a její ukazování se v televizi, nemělo ve veřejnosti dobrý ohlas. Aférou byla především její účast na pornoakci na pražském Zličíně, kde amatéři i profesionálové souložili před kamerou v rámci diskotékové párty. Hrad vytrvale popíral, že by šlo na videích, které sem pronikly ze zahraniční produkce, o prezidentovu dceru, ta to však sedm let poté, v roce 2020, sama přiznala.

Každopádně platilo, že postupně se začala objevovat po otcově boku méně a méně, a přestala tak přitahovat zájem médií, a to pravděpodobně i kvůli studiu v Anglii. Její pozitivní rolí byla péče o charitu. Loni například převzala záštitu nad akcí Anděl mezi zdravotníky v Náchodě a přispěchala se statisícovým darem v rámci Nadačního fondu Miloše Zemana.

Kdo rozděluje národ?

Miloš Zeman byl vysoce zkušený ekonom schopný odborně polemizovat s navrhovateli ekonomických zákonů. Měl dobré osobní vztahy s řadou politiků ze všech sfér našeho života a to i se zahraničními, přičemž se nebál vyslovit při jednáních jiný než jimi hájený názor. Bohužel však nevyužil svého volebního potenciálu a postupně se odkláněl od potřeb a přání obyčejných lidí, a tím vlastně ztrácel důvěru. I tak jednou vstoupí do dějinného hodnocení v pozitivním slova smyslu a některé jeho kroky docení až čas. Obávám se však, že mnohé z nich docení běžní občané již v následujících týdnech a měsících v kontrastu s kroky Petra Pavla. Podle premiéra Petra Fialy nový prezident národ sjednocuje, kdežto Zeman ho rozděloval. Co dodat? Podle hesla: kdo se mnou souhlasí, je sjednotitel, kdo ne, rozdělovač národa. Nu, a kdo má jiný názor, ten je dezinformátor… Ale to už se dostáváme tak trochu někam jinam…

Petr Kojzar