Alena Vitásková: Víc mi vadí členové Aspenu než kandidáti s komunistickou minulostí

Alena Vitásková, někdejší předsedkyně Energetického regulačního úřadu, měla být v probíhajících prezidentských volbách reprezentantkou tzv. vlastenecké scény. Dala si za cíl získat 100 tisíc podpisů občanů místo potřebné polovičky. Získala jich 65 tisíc a nakonec sleduje volby jen jako běžný občan, nikoli jako kandidát. Přesto na ně má svůj originální názor. Především tvrdí, že nemůže volit »zlo« v žádné podobě, a mluví o ubohosti, která není hodna prezidentských kandidátů.

Paní Vitásková, na úvod se vás zeptám na vaši kandidaturu. Mnozí z vlastenecké scény tvrdili, jak jste je zklamala, že jste do boje o Hrad nakonec nešla, ačkoli by vám podpisy stačily. Dostaly se k vám podobné ohlasy a jak odpovídáte?

Jako občanský kandidát jsem usilovala o podpisy všech občanů, bez ohledu na politickou orientaci či náboženské vyznání. Z řad některých »vlastenců« se ozvalo následně nejvíce kritiky, když jsem registraci na ministerstvo vnitra nepodala. Přitom oni sami sbírali podpisy snad pro osm kandidátů. Nenasbírali pro nikoho z těch, které také podporovali. Prostě jsem jim »zbyla« jako »jediná«. To jen úvodem.

Pro účast ve volbách jsem požadovala silnou občanskou podporu a také jsem uvedla proč. Pokud ji nedosáhnu, tak že se voleb nezúčastním. To vše jsem sdělila na počátku nejen na svém prezidentském webu, ale také v Novinách Aleny Vitáskové, kde je vše stále dohledatelné. Požadovala jsem nejméně 100 tisíc podpisů. Získala jsem 65 tisíc podpisů pod petiční archy a všem občanům, kteří se nebáli mi podpis dát, mnohokráte děkuji, stejně jako dobrovolníkům, kteří podpisy pomáhali sbírat. Ale opravdu to nestačilo, abychom mohli být úspěšní.

Na základě tohoto výsledku jsem registraci na ministerstvo vnitra nepodala. Navíc s mými sponzory jsem měla dohodu o financování kampaně právě na základě silné občanské podpory (tj. těch minimálně 100 tisíc podpisů). A každý soudný člověk ví, že bez financování se kampaň nedá dělat.

A nyní – jaké byly reakce, když jsem registraci nepodala? Opravdu různé, mnohdy až »sprosté«, kdy si někteří občané neuvědomili, že nejsem »onuce« ani jejich, ani žádných politických stran. Například jeden požadoval okamžité vrácení sponzorského daru jednoho tisíce korun, které jsem mu pochopitelně ihned vrátila.

Ti, co mě skutečně podporovali, tak mi naopak děkovali, že jsem se pokusila získat občanskou podporu a do tohoto boje jít. Mrzelo je, že nás nebylo více. Byli rádi, že jsem dodržela slovo a bez dostatečné podpory do toho nešla a nenechala se zostouzet. Tato nemalá skupina mě i nadále podporuje a věří, že »náš čas ještě přijde«.

Pak byla skupinka, která mi psala, že »když jsem jediná, tak musím a nesmím to vzdávat«, že sice podporovali jiné »vlastenecké kandidáty«, ale ti to prostě »nedali«, tak já »musím«. Těchto mě bylo opravdu pouze »líto«. Politicky negramotní, chtějí dělat politiku. Anebo jen chtěli vidět v tomto cirkusovém volebním šapito »dalšího klauna«. Ale to nemohli počítat se mnou.

Navíc bylo naprosto jasné, že s 65 tisíci podpisy by mě ministerstvo vnitra vyloučilo mezi prvními. To víte, ty »algoritmy« umí udělat divy. Nebo si někdo myslí, že bych měla privilegia bezchybnosti jako paní Nerudová nebo pan Pavel?

A nyní si představte, že bych podala registraci, musela rozjet kampaň, kterou jsem měla připravenu, miliony by se jen sypaly a za dva týdny bych dostala »smutnou zprávu«, že po odečtení tzv. »chybných« jsem dosáhla na 45 tisíc podpisů? Nebo ještě méně?

Pro tyto chmurné dny si přečtěte něco veselého – knihu Prezident, kterou jsem napsala a vydala v říjnu loňského roku (e-shop: www.institut-av.eu), je zde něco i o algoritmech, ale vesele… Myslím, že by si kolegové, kteří rovněž sbírali podpisy a vypadli jak z »kina« při chybovosti 30 a více procent měli moji knihu přečíst. Trochu je to »rozveselí«.

Jestli to není tajemství, koho jste volila v prvním kole?

Ještě v době, kdy jsem věřila, že kandidovat budu, tak jsem médiím na otázku, koho budu ve volbách volit, že kandidát pan Středula jim sdělil, že sebe volit nebude, odpověděla: »Já budu volit sebe, protože si věřím, že budu pro náš národ nejlepší prezidentka«. V prvním kole jsem nenašla lepšího kandidáta.

Jak hodnotíte výsledky prvního kola? Je největším překvapením chabý zisk Danuše Nerudové? Nebo vás zaskočilo ještě něco jiného?

Nemyslím si, že paní Nerudová měla chabý zisk. Naopak, na to, co předvedla, nechápu, jak mohla dostat tolik hlasů. To víte, mnohdy nestačí být »mladá« a »pohledná«, když chybí »moudrost, chytrost, vzdělanost«. V těchto volbách mě nezaskočilo vůbec nic, snad jen naivita voličů.

Co soudíte o tom, že se mezi kandidáty rozhodnutím ministerstva vnitra nebo Nejvyššího státního soudu nedostali Karel Janeček a Denisa Rohanová?

U pana Janečka jsem silně překvapena a je mi ho opravdu upřímně líto. Vím, jak je těžké sesbírat tolik podpisů, které odevzdal na ministerstvo vnitra. Ať si přečte knihu Prezident a pochopí jako matematik, kde se rodí »algoritmy«. Paní Rohanová je jiný případ. Myslím, že měla sbírat podpisy jako všichni občanští kandidáti a ne se snažit obezličkou podpisů »poslanců« vlastně již »ne-poslanců« zařadit do tohoto klání.

Co myslíte, jakou roli podle vás v prezidentské volbě hrají média? A je Česká televize coby veřejnoprávní médium v tomto směru »výjimečná«?

Musíme se podívat, kdo tato média vlastní. Ten je »loutkovodič«. Média bohužel mají zásadní vliv na volbu. Mediální masáží podsouvají voličům tu správnou volbu. Připomíná mi to mnohdy reklamu na »špatné zboží«. Nakonec si ho zákazník pod vlivem reklamy koupí. I tentokráte se v mediích a různých průzkumech spekulovalo o výhercích podstatně dříve, než vůbec klání začalo.

Česká televize, jako veřejnoprávní televize má zásadní vliv na veřejné mínění. To, že mnohdy vystupuje »podivně«, jsem osobně zažila, když v hlavním zpravodajství vysílala o mém trestním stíhání »nepravdy«. Nakonec byla za tyto nepravdy odsouzena soudy k náhradě škody, kterou mi způsobila.

Dělá podle vás Andrej Babiš dobře, že nejde do nedělní diskuse v ČT?

Ano, Andrej Babiš dělá dobře, že do nedělní diskuse v České televizi nejde. Na jeho místě bych postupovala stejně.

Co čekáte od dalšího průběhu kampaně před druhým kolem?

Již před rokem jsem psala, že to bude ta nejbrutálnější prezidentská kampaň, jaká doposud byla. Očekávám ubohost, která není hodna prezidentských kandidátů.

Bude tedy platit, že prezidentské volby – a jejich výsledek – znovu rozdělí národ?

Náš národ již není jen rozdělen na dvě části, on je atomizován.

S ohledem na tu vyhrocenost, je podle vás dobře, že prezidenta volí přímo občané, a nikoli parlament? Nebyl to před oněmi 13 lety trochu populistický krok, když už jsme u těch »nálepek«?

Proč někteří politici tak spílají, že přímá volba prezidenta je něco špatně, že to mělo zůstat v rukou parlamentu. Asi vyhovovalo »kupčení« s hlasy pro volbu hlavy státu? To je na zamyšlení. Hovoří se, že by měl mít kandidát na prezidenta politickou zkušenost, že při přímé volbě se hlásí do voleb ti, kteří ji nemají atd. Něco na tom určitě je, zkušenost je důležitá. Ale podívejme se, kam jsme to s tou politickou zkušeností dotáhli. Země v morální a hospodářské krizi, jaká tu nikdy nebyla.

Zároveň musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že podmínky pro přímou volbu prezidenta nejsou rovné. Deset podpisů senátorů, nebo dvacet podpisů poslanců vůči padesáti tisícům podpisů občanů, a to ještě s uváděním všech osobních údajů, které jsou pak k dispozici asi »zahraniční firmě«, která tyto podpisy vyhodnocuje? Algoritmy vyřazování podpisů atd. To je opravdu minimálně divné.

Já jsem pro přímou volbu prezidenta s nastavením transparentních pravidel pro všechny uchazeče. V Rakousku to funguje a pan prezident Alexander Van der Bellen byl zvolen již v prvním kole.

A co si myslíte o tom, že se do »finále« dostali dva kandidáti s komunistickou minulostí?

Je to vítězství »komunistů« po více než třiceti letech. Není to úsměvné, je to memento, kdo tu vlastně drží přes různé struktury moc. Více mě vadí členové »Aspenu« než kandidáti s komunistickou minulosti.

Jaké pozitivní, a naopak negativní věci vidíte na osobách obou kandidátů?

Znáte tu sošku opice? Zakrývá si ústa, oči a uši. Tím chce říct: »Nemluvím, nevidím, neslyším.« Jsem si jista, že rozhodně nepatřím mezi zbabělce. Ale když nemám co říct, tak mlčím, nevidím a neslyším.

Tak jinak. Prozradí Alena Vitásková, kdo dostane příští víkend její hlas?

Z mnohých stran slyším od voličů: »Budu volit menší zlo«. Ptám se: »Co je menší zlo?« Co je vlastně ZLO. Pro každého z nás je to něco jiného, nebo někdo jiný. Já nikdy nemohu volit ZLO v žádné podobě. To je, jako když si na zahrádku zasadíte »malou sazenici bolševníku«. Nemůžete očekávat, že vám z něj vyroste záhon růží. Naopak, zničí vám zahradu a možná i dům.

Sama jste zmínila slovo »zlo«. Ostatně ho užila neúspěšná kandidátka z prvního kola? Proč tady stále operujeme pojmy jako zlo, ale i populismus, dezinformace, dezoláti atd.? Kde se tu to nálepkování podle vás vzalo?

To, že paní Nerudová tak »ujela«, mě neudivuje. Ten, kdo se zpronevěří a rozdává »vzdělání« způsobem, jak se medializovalo, tak klidně bude urážet voliče, kteří podle ní »podpořili zlo« v podobě Babiše.

Nálepkování začalo kdysi dávno, nebyly to nálepky, ale nášivky. Hvězdy, které označovaly »Židy« jako méněcennou rasu. Ano, tak hrůzně a plíživě začínala nejkrutější diktatura vyhlazování národů, etnické čistky, likvidace lidí s jiným politickým názorem, tak hrůzný byl nástup nacismu, fašismu.

Hodně rezonují i hlasy o vesnických »vidlácích«, kteří volí Andreje Babiše, oproti vzdělané Praze či Brnu. O čem to podle vás svědčí?

Pokud má »vzdělaná« Praha a Brno diplomy od paní Nerudové, tak pak my vesničtí »vidláci« máme proti nim se svým selským rozumem Sorbonnu.

Co myslíte, je skutečně tak jasné, že se Petr Pavel stane prezidentem?

Ano, je to jasné. Psalo se o tom již loni.

A jak byste zhodnotila deset let s Milošem Zemanem? A kdo ze tří dosavadních prezidentů samostatné ČR by od vás dostal pomyslné zlato, kdo stříbro a kdo bronz?

Hodnotit pány prezidenty a rozdávat medaile? Prezident Zeman je stále ještě ve funkci, takže ten peloton nemá ještě za sebou. Nicméně jsem měla tu čest se se všemi – podotýkám »polistopadovými« – prezidenty znát osobně i s jejich manželkami. Ke všem mám úctu, byli to naší »páni prezidenti« a každý z nich zanechal v našich novodobých dějinách svůj otisk. Historici budou hodnotit jaký.

Stejně budu přistupovat i k novému prezidentovi. Po volbách budu respektovat volbu občanů a vítěze voleb, přestože bych možná volila někoho jiného.

V té chvíli to bude i pro mě »náš pan prezident«. Já mám prostě »kinderstube«.

Petr Kojzar