Dnešní den, 6. září 2026, se již zapisuje jako jeden z nejdůležitějších volebních termínů v poválečné historii Německa. Ve východní spolkové zemi Sasko-Anhaltsko míří pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) k volbám s náskokem 42 procent, jak vyplývá z průzkumu Infratest dimap.
Potenciální vítězství AfD není jen lokálním volebním vítězstvím, ale tektonickým politickým zemětřesením: poprvé od druhé světové války je krajní pravice na pokraji moci v německé spolkové zemi.
Zároveň se bezpečnostní složky připravují na noc bezprecedentního napětí, kdy se politické sázky přesouvají z volebních uren do ulic.
Ulrich Siegmund: Muž, který chce změnit Německo
6. září 2026 se může zapsat do německých dějin jako okamžik, kdy se moci ujal »nejnebezpečnější muž« v zemi.
Nemluvíme o… »Hitlerovi«, ale o Ulrichu Siegmundovi, jak ho minulý měsíc nazval časopis Der Spiegel. Siegmund se narodil pouhé tři týdny po znovusjednocení Německa, 3. října 1990 – jak se tedy dokázal ve svých 35 letech proměnit v takové »monstrum«?
Faktem je, že Siegmund vede regionální organizaci strany Alternativa pro Německo (AfD) ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko.
Dnes jsou obyvatelé regionu vyzýváni k volbám do místního parlamentu, přičemž téměř polovina z nich má v úmyslu volit AfD, která navrhuje Siegmunda na post premiéra země, a tato skutečnost již vyvolává obavy. Ukazuje se tedy, že vrcholný »extremista« může skončit v čele německé spolkové země, jelikož místní stranická organizace je německými úřady dlouhodobě charakterizována jako »pravicově extremistická«.
Soudě dle nálady většiny německé elity se skutečně jedná o událost, která se nakonec může stát. A to proto, že jí nejsou schopni zabránit.
Ulrich Siegmund se narodil pouhé tři týdny po znovusjednocení Německa, 3. října 1990 – vede regionální organizaci strany Alternativa pro Německo (AfD) ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Sigmund žije v Tangermünde. Absolvoval učňovskou přípravu jako velkoobchodník a exportní obchodník. V roce 2014 založil obchodní společnost, která mimo jiné nabízí vůně do interiéru. V roce 2016 absolvoval Evropskou univerzitu distančního vzdělávání v Hamburku s bakalářským titulem v oboru Business Administration a Economic Psychology. Je ženatý s Julií Siegmundovou, učitelkou, která pracuje na Komenského škole ve Stendalu a mají dceru.
1. Aritmetika svržení a pádu »Firewallu«
Německý politický establishment více než deset let zaváděl tzv. »firewall« (Brandmauer) – nepsaná, ale neochvějná dohoda mezi systémovými stranami o úplném vyloučení AfD z vládních koalic a parlamentních aliancí.
Navzdory oficiální charakterizaci zpravodajskými službami jako »extremistické« formace kvůli její xenofobní a protimuslimské rétorice její popularita prudce vzrostla: na celostátní úrovni dosahuje 29 % (CDU klesla na 21 % ), zatímco v Sasku-Anhaltsku se pohybuje na impozantních 42–43 %.
V tomto regionu východního Německa je klíčový každý procentní bod, protože je to to, co odděluje AfD od moci a možnosti vytvoření vlády jedné strany – jelikož pro stranu obklopenou zapřisáhlými odpůrci není možná žádná aliance.
Zde přichází na řadu zvláštnost německého volebního systému…
- AfD nemusí nutně získat 50 % hlasů, aby získala absolutní většinu křesel. Čím méně z celkem sedmi soupeřících stran překročí 5% vstupní práh, tím více AfD jako první strana získá z přerozdělení »ztracených« hlasů.
- Pokud se do parlamentu dostane pět stran, AfD získá 40 křesel – jen o dvě méně, než je požadovaná většina.
- Pokud však Zelení zůstanou stranou a projdou pouze čtyři strany, AfD získá potřebnou většinu. V tomto případě nic nezabrání jejímu lídrovi v zemi, Ulrichu Sigmundovi, aby se ujal funkce premiéra.
Tvrdá aritmetika politiky
Paradoxem je, že i když AfD nezíská potřebnou většinu, neexistuje žádná životaschopná alternativa. Aby mu establishment zablokoval cestu, musel by s tolerancí nebo podporou Die Linke vytvořit extrémně heterogenní, dysfunkční a ze své podstaty nestabilní koalici »všichni proti jednomu« (CDU, SPD, Zelení).
Přímá účast Die Linke ve vládě je však považována za nemožnou, protože samotná CDU si sama uložila zákaz spolupráce s ní jako politickým nástupcem východoněmecké SED. Strana Die Linke se samozřejmě již neskládá z komunistů (stejně jako v CDU, z Adenauerovy éry zbylo jen málo prvků), ale i tak se tak široká koalice jeví jako nemyslitelná.
Ať už se vytvoří křehká menšinová vláda, nebo paralyzovaná velká koalice, nevyhnutelným výsledkem bude další posílení AfD. Strana si bude neustále stěžovat voličům, že systém se spolčuje s jediným cílem obejít vůli lidu a vyloučit první politickou sílu, čímž přiživí narativ systémového spiknutí.
Není proto divu, že nyní v CDU probíhá debata o tom, zda by nebylo lepší jednoduše nechat AfD převzít zemskou vládu. Cílem je nechat ji vládnout pod tlakem a výzvami ze strany federálních úřadů, aby se odhalily její slabiny a veřejnost byla zklamána. Poté, co se establishmentu nepodařilo zastavit její vzestup blokádami a pomlouvačnými kampaněmi, zdá se, že nyní sází na erozi moci – taktiku, která sama o sobě odráží hlubokou krizi německého politického systému.
2. Americký faktor: Nebezpečná rovnováha s hnutím MAGA
Izolovaná v Německu, AfD usilovala o mezinárodní legitimitu a ideologické opěrné body na druhé straně Atlantiku a budovala úzké vazby s hnutím MAGA (Make America Great Again) Donalda Trumpa.
- Mediace a kontakty na summitu. Spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová se setkala s americkým viceprezidentem J. D. Vancem na okraji Mnichovské bezpečnostní konference a zároveň se zúčastnila živé diskuse s Elonem Muskem na platformě X. Zároveň byli straničtí představitelé »přítomni« Trumpovy inaugurace ve Washingtonu.
- Americká intervence. Vysocí představitelé americké administrativy otevřeně podpořili AfD. J. D. Vance veřejně vyzval německé zákonodárce k ukončení »firewallu«, zatímco ministr zahraničí Marco Rubio označil označení AfD za extremistickou »tyranii v přestrojení«.
- Kulturní války a imigrace. Zástupci AfD, jako například poslanec Markus Frohnmaier, chválili Trumpovu imigrační politiku a upřednostňovali zavedení tvrdých opatření ve stylu ICE v Německu, vytváření struktur pro masové deportace (remigraci) a segregaci dětí uprchlíků ve školách.
Tato aliance však vykazuje vážné trhliny. Německá veřejnost je obzvláště podezřívavá k Trumpově zahraniční politice – průzkumy ARD ukazují, že 58 % Němců považuje americké útoky na Írán za neoprávněné a 72 % intervence ve Venezuele odsuzují. Zároveň americká cla a rostoucí ceny pohonných hmot přímo zasahují německou ekonomiku.
Vedení AfD je tak nuceno k delikátnímu manévru: přijímá rétoriku MAGA o nacionalismu a »kulturních válkách«, ale distancuje se od činů Washingtonu, které poškozují německé zájmy.
3. Dvojí metr: most ke Kremlu
Zatímco AfD čerpá taktiku od americké pravice, udržuje si také silné a trvalé vazby na Moskvu. Ve východních státech, jako je Sasko-Anhaltsko, kde historické vazby na Rusko přetrvávají, narazil na narativ o obnovení levného ruského plynu a ukončení vojenské pomoci Kyjevu na úrodnou půdu.
»Vidíme americké zájmy, vidíme ruské zájmy, ale máme i své vlastní, německé zájmy,« řekl kandidát na premiéra Ulrich Siegmund.
V praxi straničtí představitelé často cestují do Moskvy, Petrohradu a na Krym a propagují zahraniční politiku, která otevřeně zpochybňuje euroatlantickou linii Berlína.
4. Sasko-Anhaltsko jako »laboratoř« pro kulturní změnu
Navzdory skutečnosti, že Sasko-Anhaltsko je malý stát s méně než 2 miliony obyvatel, bude mít vítězství AfD obrovské vedlejší důsledky.
Kromě symbolického vstupu do horní komory (Bundesratu) plánuje AfD proměnit stát v »laboratoř« pro implementaci své agendy v celostátním měřítku.
Podle analytiků Chatham House se očekává, že pokud se AfD ujme moci, zaměří se na oblasti místní kompetence, jako například:
- Změna školních osnov a učebnic dějepisu.
- Přísná kontrola a tlak na policejní orgány.
- Zákaz symbolů LGBTQI+ ve veřejných prostorách.
- Zrušení inkluzních a integračních programů ve školách.
5. Policejní pohotovost: Strach z volební noci a dne poté
Vzhledem k tomu, že se blíží otevření volebních místností, ministerstvo vnitra a bezpečnostní orgány v Sasku-Anhaltsku se připravují na nejhorší možný scénář. Atmosféra ve státě je elektrizující: během celého volebního období bylo zaznamenáno rekordní množství demonstrací, zničeno nebo odcizeno téměř 900 plakátů (zaměřených především na AfD, CDU a Die Linke) a bylo spácháno 66 politicky motivovaných trestných činů, včetně útoků a výhrůžek namířených proti politikům.
Německá policie nasazuje bezprecedentní bezpečnostní opatření:
- V Magdeburgu a dalších městech jsou v pohotovosti stovky policistů z celého Německa, obrněná vozidla, vodní děla a speciální zatýkací jednotky.
- Levicoví aktivisté, včetně aliance Antifa »Widersetzen«, organizují masové demonstrace a protestní tábory (například v Bitterfeldu s očekávanou účastí až 3000 lidí).
- Úřady se obávají, že i kdyby AfD nepatrně ztratila svůj vliv (např. prostřednictvím hlasování poštou), výsledek by mohl být zpochybněn obviněními z „ukradených volebních lístků“, což by vyvolalo násilné střety stranických příznivců nebo chuligánů.
- Existují vážné obavy z cílených útoků na funkcionáře AfD nebo incidentů ve volebních místnostech.
- To vše je pro Friedricha Merze vážnou ranou, protože jakýkoli výsledek v Sasku-Anhaltsku těžce zatíží předsedu CDU. Pokud Siegmund sestaví vládu, Merz bude obviněn z odpovědnosti za historický vzestup AfD. Pokud bude AfD zablokována levicovou aliancí, Merz bude kritizován za posun doleva, což odtlačí ještě více voličů od křesťanských demokratů směrem k AfD. Merz nemá snadnou volbu, za dva týdny se budou konat volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku a Berlíně. V prvním z nich se očekává, že AfD získá relativní většinu, zatímco v tradičně levicovém hlavním městě se etabluje jako jedna ze tří hlavních politických sil. V Berlíně by se náskok CDU před Die Linke a AfD mohl zmenšit na pouhé 1 % , ve srovnání s více než dvojnásobným a více než trojnásobným procentem oproti třem letům.
Zkouška pro německou demokracii
6. září 2026 nejsou jen regionální volby.
Je to okamžik, kdy se Německo musí vypořádat s důsledky své hluboké politické a sociální polarizace.
Možnost vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku může přivést berlínský politický establishment k rozumu a dokazuje, že »firewall« nedokázal zastavit vlnu nespokojenosti.
Ať už AfD sestaví vládu, nebo bude vyloučena z křehké systémové koalice, další den zastihne Německo se společností, která je vyzvána, aby dokázala, zda dokáže absorbovat otřesy, aniž by se propadla do násilí.
Trend je nyní jasný: německý orel získává silná křídla na obou koncích politického spektra, protože tradiční mocenské strany jsou německými voliči masivně odmítány.
Ioannis Sideropulos
KOLÁŽ – AI, GRAFIKA – ARD