Věk začíná být problém už po čtyřicítce. Výzkum odhalil diskriminaci českých uchazečů o práci

Člověk nemusí být ani zdaleka v důchodovém věku, aby začal mít na pracovním trhu horší šance. Nový český výzkum ukázal, že věková diskriminace se může projevit už po čtyřicítce. S každým dalším rokem věku totiž klesá pravděpodobnost, že zaměstnavatel na nabídku uchazeče pozitivně zareaguje. Kancelář ombudsmanky s tím dnes seznámila na svém webu.

Představa, že věková diskriminace začíná až někdy těsně před důchodem, dostává podle nového výzkumu pořádnou trhlinu. Zpráva zástupce ombudsmanky a vědců z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity ukazuje, že problém se na českém pracovním trhu objevuje už ve středním věku. A rozdíl není pouze teoretický – vědci jej dokázali změřit v reálném náborovém prostředí.

Výzkumníci rozeslali na nabídky práce v databázi Úřadu práce celkem 4280 fiktivních životopisů mužů ve věku 40 až 55 let. Profily byly sestaveny tak, aby odpovídaly požadavkům zaměstnavatelů. Jedinou zásadní proměnnou, která se mezi nimi měnila, byl věk uchazeče.

Výsledek? Už u lidí mezi 40 a 44 lety přišla pozitivní reakce pouze ve 28,9 procenta případů. U uchazečů ve věku 51 až 55 let byla pravděpodobnost pozitivní odpovědi téměř o tři procentní body nižší.

»Diskriminace lidí v předdůchodovém věku je známý problém, který byl potvrzen mnoha výzkumy napříč evropskými zeměmi. Experiment však ukázal, že věková diskriminace začíná mnohem dříve. Už ve středním věku snižuje každý rok věku šanci pozitivní reakce zaměstnavatele v průměru o 0,3 procentního bodu,« uvedl Štěpán Mikula, výzkumník z ECON MUNI.

Zaměstnavatel věk často ani nemusí znát

Výzkum přitom využil metodu takzvaného korespondenčního experimentu. Ta umožňuje porovnávat reakce skutečných zaměstnavatelů na prakticky totožné uchazeče a kontrolovat další okolnosti, které by mohly výsledek zkreslit. V životopisech nebyl věk přímo uveden, zaměstnavatelé jej ale mohli odhadnout například podle roku ukončení vzdělání.

Právě v tom je jeden z nejzajímavějších momentů celého zjištění. Zaměstnavatel nemusí napsat do inzerátu „hledáme člověka do 45 let“, aby věk skutečně ovlivnil jeho rozhodování. Stačí, že jej odhadne z životopisu.

A uchazeč často vůbec netuší, proč neuspěl.

Podle ombudsmana je navíc problém v tom, že zaměstnavatel by věk uchazeče zpravidla vůbec neměl zjišťovat. V praxi se mu ale této informaci často podaří dobrat z jiných údajů. Pokud pak člověka odmítne právě kvůli věku, uchazeč se to nemusí nikdy dozvědět – a diskriminaci je proto velmi obtížné prokázat.

»Pokud jsou lidé při hledání práce znevýhodňováni z důvodů, které nesouvisejí s jejich schopnostmi nebo kvalifikací, dochází nejen k porušení zásady rovného zacházení, ale také ke ztrátě cenného lidského potenciálu. Diskriminace na trhu práce tak představuje problém jak pro jednotlivce, který jí čelí, tak pro společnost jako celek,« upozornil zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm.

»Jste už moc starý« nemusí nikdy zaznít

Věková diskriminace navíc nemusí mít podobu otevřeného odmítnutí. Zaměstnavatel může argumentovat nedostatkem flexibility, požadavkem na »mladý kolektiv« nebo jinými zdánlivě neutrálními důvody. Skutečný důvod se pak hledá velmi obtížně.

Kancelář ombudsmanky přitom uvádí i konkrétní příklady z praxe. V jednom případě se muž ucházel o práci v automobilovém průmyslu a náboráři mu podle jeho výpovědi řekli, že práce je kvůli vyššímu věku fyzicky náročná. Diskriminaci se v tomto případě nepodařilo prokázat.

Jiný případ byl mnohem názornější. Zaměstnavatel hledal pracovníka na pozici recepčního v rámci wellness provozu a v inzerátu uvedl, že »vzhledem k nespolehlivosti a nestálosti mladých slečen« preferuje ženy ve věku od 25 do 40 let. Ombudsman v tomto případě konstatoval diskriminaci nejen na základě věku, ale také pohlaví.

Každý rok se počítá

Číslo 0,3 procentního bodu za každý rok může na první pohled působit nenápadně. V průběhu patnácti let se ale rozdíl nasčítá na několik procentních bodů. A přesně to se v experimentu ukázalo u skupiny uchazečů ve věku 51 až 55 let.

Pro člověka hledajícího práci přitom nemusí jít o žádnou drobnost. Několik odmítnutí může znamenat měsíce bez zaměstnání, pokles příjmů a v krajním případě i nutnost přejít na méně kvalifikovanou nebo hůře placenou práci.

Paradoxní je, že právě v době, kdy česká ekonomika stárne a zaměstnavatelé stále častěji hledají pracovníky, může být část zkušené pracovní síly znevýhodněna právě kvůli věku.

Člověk po čtyřicítce přitom rozhodně nemusí být na konci profesního života. Naopak může mít před sebou ještě dvě desetiletí práce.

Nejde jen o spravedlnost, ale i o peníze

Výzkumníci upozorňují, že problém nelze vnímat pouze jako otázku práv jednotlivce. Pokud zaměstnavatel odmítá kvalifikovaného člověka kvůli věku, přichází zároveň společnost o jeho zkušenosti a pracovní potenciál.

To je zvlášť významné v době, kdy česká populace stárne a tlak na delší pracovní aktivitu obyvatel roste. Pokud mají lidé pracovat déle, musí zároveň dostávat reálnou šanci zaměstnání získat a udržet si ho.

Nový experiment tak přináší poměrně nepříjemné zjištění: problém nemusí začínat v šedesáti nebo pětašedesáti letech. První dveře se mohou začít zavírat už po čtyřicítce.

A nejzrádnější na tom je, že uchazeč často ani nezjistí, že právě věk byl důvodem, proč se ty dveře neotevřely.

(pk)