Tuzemské strojírenství loni »uvízlo v hlubší recesi«. Ukazatele z konce minulého roku přitom neslibují pro blízkou budoucnost změnu trendu. Konstatuje to Jiří Kamenický ve svém článku pod názvem »Útlum ve strojírenství se prohloubil«, zveřejněném v magazínu Českého statistického úřadu Statistika&My.
Autor se odráží od stručné charakteristiky tohoto průmyslového oboru. »Strojírenství představuje v Česku významný tradiční, exportně zaměřený průmyslový obor. Obdobně jako kovodělný a elektronický průmysl či výroba dopravních prostředků je zacíleno na tvorbu produktů investiční povahy. Z celkového počtu 4,6 tisíce aktivních ekonomických strojírenských subjektů převažují u nás střední a velké podniky, role drobných podnikatelů je zcela okrajová. Nejvíce podniků působí ve výrobě zdvihacích a manipulačních zařízení, v klíčových výkonových ukazatelích (produkce, tržby, přidaná hodnota, zaměstnanost) zaujímá ovšem největší váhu výroba průmyslových chladicích a klimatizačních zařízení. V zásadě je ale strojírenství diverzifikované – rozvinutá je i produkce motorů, turbín, čerpadel, kompresorů a potrubních armatur, stejně jako výroba speciálních strojů pro zemědělství, lesnictví, těžbu, stavebnictví, potravinářský, textilní či kovodělný průmysl,« uvádí Kamenický a dodává, že strojírenství dlouhodobě tvoří sedm procent hrubé přidané hodnoty (HPH) celého průmyslu (a dvě procenta tuzemské ekonomiky) a téměř devíti procenty se podílí na zaměstnanosti. Skoro tři pětiny HPH přitom vytvářejí podniky pod zahraniční kontrolou, když podobnou váhu mají i v celém průmyslu.
Vývoj jako na houpačce
Kamenický dále upozorňuje, že produkce strojírenství má výrazně procyklický charakter a přímo závisí zejména na kondici tradičních výrobních odvětví primárního a sekundárního sektoru ekonomiky. Největší rozmach podle něj zažilo po vstupu Česka do EU v konjunkturním období 2004 až 2008, kdy patřilo k nejrychleji rostoucím průmyslovým oborům. HPH se zde reálně ztrojnásobila a zaměstnanost vzrostla o čtvrtinu. Za globální hospodářské recese v letech 2009 a 2020 se ovšem produkce i HPH propadaly dvojnásobně rychlejším tempem než v celém tuzemském průmyslu. »Naopak v období mělké, ale relativně dlouhé tuzemské recese (2012–2013) produkce strojírenství mírně rostla, k čemuž pomohla zejména solidní zahraniční poptávka opírající se o teritoriálně diverzifikovanou skladbu obchodních partnerů,« dodává statistik.
Pocovidové oživení, ovšem s výrazným poklesem zaměstnanosti
V období po ústupu pandemie strojírenství podle něj profitovalo z rychlého zotavení investiční aktivity v ekonomice a jeho produkce i HPH se v roce 2023 vrátily na předkrizovou úroveň roku 2019. Jinak tomu ovšem bylo se zaměstnaností, jež v posledních letech plynule klesala. Předloni pracovalo ve strojírenství po přepočtu na plné úvazky 124 tisíc osob a za čtyři roky došlo k poklesu o 9,6 %. »Míra zisku strojírenských podniků, vyjádřená podílem hrubého provozního přebytku na přidané hodnotě, se v roce 2023 meziročně zvýšila a lehce překonala úroveň z konce minulé dekády. Přesto zůstává její hodnota (35 %) znatelně pod úrovní celého průmyslu (49 %) i drtivé většiny oborů vyrábějících investiční produkty,« konstatuje Kamenický.
Pokles se nyní prohlubuje, výhled rozhodně není růžový
Zatímco ještě v roce 2022 vzrostly v tuzemské ekonomice investice do strojů a zařízení (bez dopravních prostředků a ICT) meziročně o 20 %, následující rok pouze stagnovaly. V Německu, kam míří dlouhodobě třetina exportu českého strojírenství, klesaly dokonce v obou letech (o 0,1 %, resp. o 4,2 %), připomíná statistik. »Potíže tuzemských výrobců na sebe nenechaly dlouho čekat,« dodává s tím, že zatímco v roce 2023 oslabovala hlavně zahraniční poptávka, v dalším roce pak především ta domácí. Produkce ve strojírenství se sice předloni meziročně snížila jen o 1,4 %, ovšem loni se propadla o 10,2 %.
Na sklonku minulého roku se přitom situace nezlepšila. Nominální tržby se i přes pokračující mírný růst výrobních cen strojů dále snižovaly a celková důvěra podnikatelů dosáhla v tomto oboru čtyřletého minima. Odraz to mělo i v zaměstnanosti, v 1. až 3. čtvrtletí se meziroční úbytek pracovníků ve strojírenství prohloubil na 3,5 %.
Útlum tuzemského strojírenství patřil v rámci EU k největším
»Problémy s nedostatečnou poptávkou dopadly na výrobu ve většině Evropy. Produkce v celém průmyslu v EU meziročně klesá nepřetržitě od května 2023 a ve strojírenství od srpna téhož roku,« připomíná Kamenický a uvádí, že podle dostupných údajů za 19 členských států EU se výkon strojírenství loni nejvíce snížil v Lotyšsku (o 14 %), Belgii (o 12 %), Bulharsku (o 11 %) a Česku (o 10 %). Hlubší pokles v tomto odvětví postihl i Francii (–7 %) a také Německo (–8 %), kde recese strojírenství probíhala už druhým rokem. Naopak v některých státech jižního křídla eurozóny (Španělsko, Portugalsko, Řecko) kleslo strojírenství jen mírně. »Nicméně význam strojírenství v rámci průmyslu je v těchto státech relativně nízký. Strojírenství má ovšem silnou váhu v Německu, Nizozemsku a ve Švédsku, v nichž v roce 2022 vytvářelo osminu HPH celého průmyslu,« poznamenává statistik s tím, že v Česku mělo s 6,9 % mírně slabší roli než v celé eurozóně (9 %), avšak mezi státy, jež vstoupily do EU až po roce 2000, patřila váha strojírenství u nás spolu se Slovenskem a Slovinskem k nejvyšším.
(ici)