Přísaha: Politici odcházejí do firem se státními zakázkami. Případ Pekarové Adamové je ukázkový konflikt zájmů

Odchod vrcholných politiků do soukromých firem, které systematicky čerpají státní zakázky, se v Česku stal normou. Nejnovějším a zároveň nejviditelnějším příkladem je bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která po skončení své funkce externě spolupracuje se společností KPMG na rozvoji podnikání. Formálně může být vše v souladu se zákonem. Věcně a systémově jde ale o ukázkový střet zájmů, který je do očí bijící a podrývá důvěru veřejnosti v politiku, varuje senátor a předseda Přísahy Robert Šlachta s tím, že hnutí má recept na to, jak to do budoucna změnit. Stačí jasně nastavit legislativní pravidla hry.

Proč je to problém

KPMG patří mezi firmy, které mají rozsáhlé a dlouhodobé kontrakty se státem – od ministerstev po další veřejné instituce. »V takové situaci není podstatné, zda bývalá politička něco podepisuje nebo sedí v hodnotící komisi. Podstatné je, že do firmy přináší detailní znalost fungování státu, osobní kontakty na politické a úřednické špičky a také autoritu vyplývající z nedávné nejvyšší ústavní funkce,« vypočítává ekonomický expert Přísahy Jiří Janeček. Podle něj to je přesně ten kapitál, který se v tzv. business developmentu zhodnocuje. Firmy si tedy bývalé politiky nenajímají náhodou.

Legalita není legitimita

Za hlavní problém se proto dá podle Šlachty označit v této souvislosti fakt, že česká legislativa prakticky nezná funkční ochlazovací lhůtu. »Neexistuje zákaz, aby se bývalý předseda Sněmovny krátce po odchodu z funkce zapojil do rozvoje byznysu firmy závislé na veřejných zakázkách. To ale neznamená, že je takové jednání legitimní. Ve vyspělých demokraciích je podobný přechod časově omezený, podléhá přísné kontrole, nebo ho přímo zakazují u firem čerpajících veřejné prostředky,« zdůrazňuje senátor Šlachta s tím, že v tuzemsku se konflikt zájmů přejmenoval na »kariérní krok«.

Skrytá korupce 21. století

Dnešní korupce tak podle hnutí Přísaha nemá podobu kufříků s hotovostí. Má podobu například »externí spolupráce«, »strategického poradenství« či »rozvoje obchodních příležitostí«. »Jenže tyto obchodní příležitosti často vznikají ve státní správě, u ministerstev a veřejných institucí. A právě tam má bývalý vrcholný politik zásadní výhodu, kterou běžný podnikatel nikdy mít nebude,« poukazuje na základ problému Janeček.

Dopad na demokracii

Takové přechody politiků do soukromé obchodní sféry pak mají podle Janečka tři ničivé důsledky:

1/ Deformují hospodářskou soutěž, protože v ní vyhrávají ti s politickými vazbami.

2/ Podkopávají důvěru veřejnosti, neboť lidé mají pocit, že politika je jen předsíň k lukrativním pozicím.

3/ Zpětně ovlivňují rozhodování politiků ve funkci – budoucí zaměstnavatel je v hlavě dřív, než skončí mandát.

Co by se mělo změnit

A právě proto by se měla podle Přísahy změnit pravidla hry. »Navrhujeme tedy zavést povinnou 3 až 5letou ochlazovací lhůtu pro bývalé vrcholné politiky. Dále by měl platit zákaz práce v oblasti rozvoje byznysu ve firmách se státními zakázkami. Dalším krokem je zavedení veřejného registru přechodů politiků do soukromého sektoru, a to včetně přesné náplně práce. Bez těchto kroků zůstane Česká republika zemí, kde se veřejná funkce mění v soukromý kapitál – a kde se střet zájmů neřeší, pouze se mu dává uhlazenější název,« zdůrazňuje předseda hnutí Přísaha Šlachta.

(pk)

FOTO – Hnutí Přísaha