Podíl zastoupení levice od roku 2013 do roku 2020 vytrvale klesal z historického maxima na úrovni více než dvou pětin na úroveň historického minima pod hladinou jedné čtvrtiny, kde se v posledním období ustálil. Zastoupení pravice v posledních 10 letech s určitými přestávkami naopak rostlo. Vyplývá to z šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., kterého se od 26. května do 24. července zúčastnilo 929 tázaných starších 15 let.
V rámci průzkumu byla položena všem respondentům otázka: »V politice lidé někdy hovoří o pravici a levici. Kam byste se sám zařadil na této stupnici?«
Z výsledku šetření vyplynulo, že o málo více než pětina (22,9 %) respondentů sama sebe politicky zařazuje do levé části politického spektra, v tom do kategorií 1, 2 nebo 3, které lze označit za vyhraněnou levici, se zařadilo 10,3 % a do kategorií 4 a 5, jež můžeme považovat za levý střed, se přihlásilo 12,6 %.
Do pravé části politického spektra se pak zařadily více než dvě pětiny (44,0 %) respondentů, přičemž 22,6 % se řadí k vyhraněné pravici (kategorie 9, 10 a 11) a 21,4 % k pravému středu (kategorie 7 a 8).
Asi čtvrtina (25,5 %) lidí se řadí do středu škály (kategorie 6), zbývající méně než desetina (7,6 %) se v rámci předložené škály neuměla zařadit a zvolila odpověď »nevím«.
Podrobnější analýza na základě sociodemografických a jiných třídících znaků ukazuje na řadu významných rozdílů z hlediska sebezařazení na levopravé škále politické orientace. Podle věku s jeho zvyšováním narůstá podíl těch, kteří se identifikují s levicí, přičemž mezi dotázanými ve věku od 65 let výše se k levici nebo k levému středu hlásí více než třetina (34,7 %), zatímco mezi respondenty do 39 let se podíl těch, kdo se řadí nalevo od středu, pohybuje pod hladinou jedné pětiny (15,1 % v kategorii 15 až 19 let, 17,6 % v kategorii 20 až 29 let a 17 % v kategorii 30 až 39 let).
Podíl nerozhodnutých je výrazně nejvyšší (26,3 %) mezi dotázanými ve věku od 15 do 19 let. Sebezařazení do pravé části škály je z hlediska věku relativně silnější v kategorii 20 až 29 let, kde tito dotázaní tvoří nadpoloviční většinu (56,5 %), v kategoriích 30 až 39 let a 40 až 54 let to byla asi polovina (50,4 %, respektive 49,3 %), naopak zřetelně nižší je jejich zastoupení mezi dotázanými ve věku od 65 let výše (32,9 %).
Podle stupně nejvyššího dokončeného vzdělání nejsou rozdíly příliš výrazné. Sebezařazení na levici je prakticky průřezově vyrovnané, menší rozdíly se objevuje u sebezařazení do pravé části spektra, přičemž častější je mezi absolventy vysokých škol (49,5 %) a naopak méně časté je u dotázaných se základním vzděláním (30,3 %).
Významné rozdíly se objevily také z hlediska pohlaví, když mezi muži bylo výrazně častější sebezařazení do pravé části spektra, a to zejména na vyhraněné pravici (28,6 % mužů, 16,8 % žen), u žen se častěji objevovalo zařazení do středu škály (20,2 % mužů, 30,7 % žen).
Zřetelně se sebezařazení na levopravé škále politické orientace liší podle toho, jak lidé sami hodnotí životní úroveň svojí domácnosti. Dotázaní se špatnou životní úrovní spíše inklinují k sebezařazování se do levé části spektra a výrazně méně často se řadí na pravici.
V souladu s předpoklady se sebezařazení na levopravé škále politické orientace nejvýrazněji odlišuje podle stranických preferencí. Převážně do levé části spektra se řadí voliči KSČM a ČSSD.
Poněkud ambivalentně vyznívá sebezařazení voličů SPD a ANO, kteří jsou prakticky vyrovnaně zastoupeni v levé i pravé části spektra, přičemž mezi voliči ANO je i poměrně vysoké zastoupení středu, které je u SPD naopak nižší.
Výrazně pravicově orientováni jsou pak především příznivci koalice SPOLU sdružující ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, v menší míře pravicová orientace převládá i u těch, kdo preferují STAN či Piráty.
Rozhodnutí nevoliči a nerozhodnutí voliči mají nižší podíl těch, kdo se řadí na levici, a vyšší podíl nezařazených. Zejména mezi nerozhodnutými voliči je i vyšší zastoupení těch, kdo se řadí do středu.
Otázka, která na jedenáctibodové škále sleduje levopravou politickou orientaci, je ve výzkumech CVVM pokládána pravidelně v každém šetření již od 2. poloviny roku 2002. Z časového srovnání lze vidět, že vedle krátkodobých fluktuací, jež mohou být i důsledkem výběrových chyb, v rozložení sebezařazení na levopravé škále politické orientace dochází k zřetelným dlouhodobým změnám, jež vyniknou zejména při potlačení krátkodobých výkyvů prostřednictvím klouzavých průměrů.
Mezi roky 2004 a 2007 a v menší míře opět v letech 2010 a 2011 se čeští občané spíše zařazovali na pravici než na levici, následně zejména v letech 2012 a 2013 výrazně převážilo sebezařazování se na levou stranu politického spektra.
Od konce roku 2013 do roku 2020 pak můžeme vidět kontinuální a velmi výrazný pokles na levici, který se ale zřejmě v posledním období zastavil, a rovněž výrazný, i když poněkud diskontinuální nárůst zastoupení pravice, jež z historického minima pod hladinou 30 % ještě do konce roku 2014 stouplo na zhruba 35 %, kde se v následujícím období let 2015 až 2017 načas ustálilo, aby v průběhu dalšího roku opět mírně stouplo na úroveň 38 %, kde opět v letech 2019 a 2020 stagnovalo, po čemž přišel další nárůst, který postupně překročil 40 % a v současnosti se pohybuje na úrovni svého historického maxima z roku 2007.
V letech 2016 a 2017 a opětovně v průběhu roku 2019 se na úkor klesajícího podílu levice zvyšovalo i zastoupení středu, které ovšem v posledních dvou letech mírně pokleslo.
(zmk)