Tehdy onoho 14. října bylo pondělí. Generální stávka mohla být na počátku pracovního týdne. Byla i nebyla. Na poslední chvíli ucukli pravicoví vůdci sociální demokracie. Ne všude však vyslyšeli jejich příkazu a tak, i když značně omezená, se generální stávka konala. Pražští dělníci se nedali zastrašit. Poslední bouře před 28. říjnem významně ovlivnila i jeho budoucí děje.
Mělo jít pouze o protest proti vývozu obilí a brambor ze skladů v českých zemích do centrálního Rakouska. Tak si to představoval Národní výbor, představitel domácího odboje, organizační výbor Socialistické rady pod vlivem dr. Bohumíra Šmerala byl však jiného názoru. A tak se do všech organizací dostala Proklamace všeho lidu v národě československém, v níž se mj. pravilo: Doba se naplnila. Shodili jsme již okovy poddaných rabů… prohlašujeme, že stojíme tu dnes jako vykonavatelé nové státní svrchovanosti, jako občané svobodné republiky československé… Kdo se této vládě lidu vzepře, bude se lidové vládě zodpovídat…
Jen v Praze se stávky zúčastnily desetitisíce. Vojsko složené především z Maďarů však obsadilo některá místa ve městě a znemožnilo hlavní pochod. Demonstrovalo se však také jinde. Na Kladně, v Plzni, Mladé Boleslavi, v Českých Budějovicích, Kolíně, Brandýse nad Labem, v řadě míst Ostravska, Brněnska, atd. atd. Nejen však za republiku, ale i za změnu politického systému.
Vedení Národního výboru pochopilo nový smysl demonstrací a generální stávky. Proto nařídilo Socialistické radě, aby dodržela, pokud se nepodaří akci zastavit, původní cíl – protestovat jen proti vývozu potravin. Ostatní nemělo být věcí »ulice«. Především rozčílila ona zmínka o »vládě lidu«. Vedení Socialistické rady, tedy zvláště její předseda František Soukup, dokázalo některé akce zastavit a zmírnit proklamované požadavky. Dopad akce za plné asistence policie a armády tak neodpovídal původnímu záměru. Aby se však v budoucnu zabránilo podobným radikálním akcím, byl v průběhu několika dalších dnů zbaven své funkce v Socialistické radě a v Národním výboru dr. Šmeral a tím odstraněn od možnosti ovlivňovat 28. října samotné vytvoření československého státu.
Stávka i demonstrace však ukázaly buržoazní (tzv. demokratické) špičce, že je třeba se bát vzedmuté revoluční vlny. Proto se také dokonale připravila na 28. říjen (o datum nešlo, ten překvapil) a z převzetí moci vyřadila lidové masy.
Ještě jeden moment bych zmínil. Slovo »republika«. Některé kruhy, např. kolem Karla Kramáře, si hrály s možností ustavení českého království. O tom, kdo by měl být králem, se zatím nediskutovalo. V úvahu přicházel sám Kramář. Šlo o zjevné torpédo poslané zahraniční emigraci. Tomu, aby dosáhlo svého cíle, však vlastně zabránila akce 14. října 1918.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.