Viděl jsem hrůzostrašné výjevy po protržení hrází dvou přehrad způsobeném neobvyklými lijáky na pobřeží Středozemního moře ve východní Libyi. Ve stotisícovém městě Darnah zahynulo víc jak 11 tisíc lidí.
Ve zprávách jsem se dozvěděl, že apokalypsa byla zaviněna neudržováním hrází oněch přehrad, které vykazovaly už před lijáky vyšší míru poškození. V tomto stotisícovém městě nebyla též žádná nemocnice, pouze jakási pronajatá vila s několika nemocničními lůžky.
Při všech těch odhaleních jsem si vzpomněl na vyprávění jednoho z mých dávných přátel, který jako lékař v Libyi za doby Muammara Kaddáfiho pracoval. Ten vykládal, že Libye je jednou z nejbohatších zemí, která buduje zdravotnictví, s cílem přiblížit se evropském standardu.
A nejenom od toho svého dávného přítele jsem se dozvěděl, že Kaddáfí se snažil, aby vše bylo v pořádku, takže stav přehradních hrází by zřejmě byl v lepším pořádku než po 12 letech rozvratu státu, který vlastně ani nemá vládu, jež by vládla na celém území.
Proč to vlastně píšu? I když diktátor, plukovník Kaddáfí dříve v Africe podporoval kdejaký šílený režim (Idy Amina v Ugandě, pomáhal také diktátorovi Jean-Bédel Bocassovi ve Středoafrické republice, který se později jmenoval císařem a byl obviněn z kanibalismu), nemilosrdně nechal zabíjet své odpůrce i v zahraničí a dva libyjští státní agenti byli obviněni státními zástupci USA a Spojeného království z účasti na bombovém útoku proti letecké společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie, což bylo také přisuzovánu diktátoru Kaddáfímu, neboť bylo nemožné, aby si takovou akci dovolili provést nějací dva agenti bez vědomí vládce, tak většině libyjských občanů stoupala životní úroveň, staral se o infrastrukturu a zdravotnictví státu.
V roce 1999 začal Kaddáfí svou politiku vůči západu měnit. A po pádu Saddáma Husajna v Iráku v roce 2003 se rozhodl zastavit projekt vývoje zbraní hromadného ničení v Libyi a vyplatil téměř tři miliardy dolarů na odškodnění příbuzných obětí bombových útoků na letadla Pan Am 103 a UTA 772, což byl bombový útok nad Čadem a Nigerem. V roce 2004 americký prezident George W. Bush ukončil sankce vůči Libyi a navázal s ní diplomatické styky.
A teď přejdu k meritu věci. Kaddáfí se stal svým způsobem od té doby přítelem západu. A jak se říká, od nepřátel víme, co můžeme očekávat, velký pozor si však dávejme na své přátele, ti vám mohou zasadit nečekanou, smrtelnou ránu. A to se Kaddáfímu stalo. Psalo se, že ve francouzské prezidentské kampani finančně podporoval Nicolase Sarkozyho. A ten se mu za to náležitě odvděčil. V roce 2011, v průběhu arabského jara, nastaly nepokoje i v Libyi, nejdříve ve městech Kyrenaika a Benghází a nakonec i v hlavním městě Tripolisu. 21. února začala vládní vojska bombardovat protestující. Nad Libyí byla vyhlášena bezletová zóna a dne 19. března 2011 vstoupila, jako první, francouzská bojová letadla do vzdušného prostoru Libye. Později se k nim připojily vojenské formace Velké Británie, USA, Španělska, Belgie, Itálie, Kanady a některých arabských států. Režim Muammara Kaddáfího byl svržen a sám Kaddáfí byl povstalci lynčován a zastřelen.
Problémem ovšem je, že po kroku A západními spojenci nebyl uskutečněn krok B a země je od té doby v rozvratu. A ten rozvrat je také svým způsobem důvodem apokalypsy ve městě Darnah.
Petr Hannig, předseda strany Rozumní
Pane Hannig, vy jste neměl dělat muziku, ale politiku, v té jste nejlepší a budu vás volit do EU!
Děkuji. Dělat se dá úspěšně obojí. Např. první ministerský předseda Polska po 1. světové válce byl Ignacy Jan Paderewski, skladatel, pianista, premiér Polska: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ignacy_Jan_Paderewski
Afričtí imigranti si vezou Afriku sebou do Evropy, mají jí v sobě. Jen co se trošku v Evropě rozkoukají, tak se s námi o tu Afriku podělí. Nikdo z nich tu Afriku nedostane ani nevymlátí, nepovedlo se to ani Jižanským otrokářům a to na to měli biče, pouta a více jak dvě století a nic.
Přesně jste to vystihl.
Kaddáfí, Saddám, Noriega, Pol Pot…, Komikovi se to krátí… Se divím zdejším místodržícím s Fialou v čele, že mají dobré spaní.
Tito místní Joudové se nemusí ničeho bát. Nikdy se nenarovnají, aby se trkli o trám. Vámi jmenovaní byli osobnostmi svým způsobem. Udělali chybu, že se v nějaké chvilce důvěry v krásná slova, chytli do pasti. A to si snad o těch našich nemyslíte, že by to byli osobnosti. Osobnost je Babiš, který vybudoval zemědělské, zpracovatelské a chemické imperium. Ten může mít špatné spaní. Také se chytil do pasti. On nebyl vybrán, jako ti politologové a mluvčí a okecávači všeho druhu. On se jim do toho vrazil sám, povedlo se muto, a to se neodpouští
Zabití Muammara Kaddáfího státy NATO v čele s USA a rozvrácení Libye je dosud nepotrestaný válečný zločin kolektivního Západu na libyjském národu.
Přesně.
Pamatuji se na to tzv. arabské jaro velmi dobře. Tady to vydávali za nastolování demokracie a já jsem zrovna byla na návštěvě kamarádky, která si přivydělávala k důchodu jako toaletářka na Můstku. Přišla tam paní, která měla egyptského přítele a umí arabsky. A řekla nám, že tady lžou a že to, co se tam děje, je o naprosto něčem jiném. A když jsem pak viděla na fotkách, jak Libye vypadala za Kaddáfího a jak potom, chtělo se mi brečet. ale zároveň jsem zuřila a nadávala, jak je možné, že několik států začne bombardovat jiný stát jen proto, že tam to chtějí dělat jinak.
Zabít Kaddáfího se USA snažily celá desetiletí, ještě v době, kdy ČSSR obchodovala a hospodářsky a vojensky spolupracovala s Libyí. USA uskutečnily v té době mnoho náletů svými bombardéry F-111 proti suverénní Libyi s cílem zavraždit vůdce libyjské revoluce Kaddáfího. Piloti amerických bombardérů byli neúspěšní, protože se báli kvalitní a kvalitně vyzbrojené a vycvičené libyjské protivzdušné obrany.
Piloti, letecký personál a další vojenské odbornosti studovali a cvičili se mj. na VAAZ v Brně. Kaddáfí platil výcvik zlatem, ten výcvik tenkrát generoval 1 USD za 1 Kčs.
To ještě bylo fungující ministerstvo zahraničí
Pochybil, proto se Kim do pasti nenachytal a žije stále.
Mělo být Kaddáfí pochybil. Důvěřoval. Kim se poučil a z klepání po rameni si nic nedělal. Pamatuji si, jak Gorbačëvovi a hlavně jeho Rajse dělalo dobře, když jim ti američtí gentlemani a anglická královna klepali po ramenou. Výsledek, rozpad SSSR a získání nových východoevropských kolonií za ty africké.
Proto jsem ten článek napsal.