Když dělají dva totéž, není to totéž. Co je dovoleno Jovovi (Jupiterovi), není dovoleno volovi. Klasický dvojí metr. Nehezká, bohužel pravdivá slova. Nejen v běžném životě, ale i v tom sportovním…
V Praze se o víkendu nedohrál turnaj, kde tenistky nebojují jen mezi sebou, ale i s počasím. Turnaj, na který nebyly vpuštěny některé z přihlášených. Proč? Vlastně asi proto, že přiletěly letadlem…
Podle páteční informace, která byla po pár hodinách doplněna, se něčemu podobnému dá předejít, když před letadlem dáte přednost cestování autem.
A zde se vrátím k titulku. Řekne-li se skaut, napadne asi každého člen celosvětové hnutí, jehož cílem je výchova, osamostatnění a sebevýchova dětí a mladých lidí. Ale je to také odborník najatý sportovním týmem, aby vyhledával nadějné hráče. Odtud se dostaneme k filmu Poslední skaut, kde je hlavní postavou bývalý elitní tajný agent. A odtud se dostaneme k osobě, která pod jménem Poslední skaut komentuje na Twitteru (aktuálně procházejícím rebrandingem na X) dění nejen u nás. Právě on si asi jako první všiml krátké upoutávky na rozhovor pro ruský Sport24:
Ano, krátké upoutávky. Celý rozhovor už ho samozřejmě nezajímal, proč také? Byl totiž nejen o tom, s jakými problémy se Vjačeslav Karavajev v Evropě potýkal kvůli svému ruskému pasu, ale třeba i o tom, jak reagoval na přestup Maria Fernandeze, jaký je Karavajevův koníček, o kterém nikdo neví nebo v jakém bodě své kariéry chtěl skončit s fotbalem. To přece není důležité.
Důležité je, že Karavajev překročil naše hranice, že mu v tom pomohl »převaděč« Martin Jiránek – protože Rakušani prý nejsou jako Rakušan. To je jen část témat v diskusích. Zazněla v nich i slova o účelu cesty – třeba o kontrole muničních skladů…
V tom celém rozhovoru zazněl i dotaz: »Odkud znáte Jiránka? Nikdy jste ho v žádném klubu nepotkal.« A Karavajev odpověděl: »Potkali jsme se v Petrohradě. Přiletěl na náš zápas s Chelsea se společným kamarádem. A od té chvíle jsme spolu začali komunikovat. Mluví dobře rusky.« Jasný důkaz, že jsou oba agenti, že? Jiránek totiž v Rusku hrál v letech 2004-2016 (zejména za Spartak Moskva) s roční pauzou v anglické Premier League v Birmingham City.
Mne více zaujala slova: »Na let z Istanbulu do Prahy nás nepustili. Čekali jsme šest hodin na přípoj, a když jsme se dostali k bráně, řekli nám, že Češi nepovolují ruské pasy. Museli jsme urychleně změnit plány a vzít si letenku do Vídně, do Rakouska nás pustili bez problémů.« Sem asi bylo mířeno to srovnávání Rakušanů a Rakušana, ale myslím spíše to, že Karavajeva v Istanbulu ani do letadla do Prahy nepustili.
Takové »štěstí« evidentně neměla »první z účastnic turnaje, která do ČR přicestovala s ruským pasem« podle ředitele turnaje Miroslava Malého, když doplňoval vyjádření Inspektorátu cizinecké policie, že byla »na letišti Václava Havla provedena pobytová kontrola u osoby ruské státní příslušnosti, při které byly zjištěny důvody ukončení přechodného pobytu na území. Osobě byl udělen výjezdní příkaz a dostala lhůtu na vycestování z České republiky.« Na kterém letišti tedy byl někdo takto »nedůsledný« a tenistku do ČR pustil?
Ale tenisový turnaj se o víkendu dohrál i v Liberci a tam to bylo trochu jinak. Podle turnajového ředitele Tomáše Trska hrály dostupné informace ve prospěch dvou ruských tenistů: »Jeden (Děnis Klok) se narodil na Krymu a do roku 2014 to byl Ukrajinec. Je tu i s tamní delegací. A ruský pas mu byl přidělen až kvůli zabrání Krymu. A druhý hráč (Kirill Kivatcev) žije již osm let v Itálii a má zažádáno o tamní občanství.«
»Bylo by velmi vhodné, aby ministerstvo vnitra naší veřejnosti vysvětlilo, jaký byl přesně rozdíl mezi ruskou tenistkou, která nebyla vpuštěna do země a těmito dvěma tenisty. Vedení turnaje by mělo urychleně svolat pro oba ruské hráče nezávisle tiskovku, aby naše veřejnost věděla, jaké jsou postoje každého z těchto sportovců, kteří na území našeho státu jako občané Ruska reprezentují tento stát a jeho činy,« řekl bývalý brankář Dominik Hašek.
Já tu dobu tedy nezažil, ale prý už se podobně kdysi museli občané tehdy ještě Československa vyjadřovat k tehdejší situaci. Ale co jsem už zažil, bylo to, když se skandovalo: »Nejsme jako oni!«
Mimochodem – určitě nebude těžké určit, kdo je autorem následujících slov: »Rusko je pro mě výzva, KHL je nejlepší soutěž v Evropě. Už dřív se o mě zajímala řada klubů z Ruska, já to odmítal, ale za poslední dva tři roky se mé názory změnily. A samozřejmě se mění i můj pohled na svět, ale to je logické. Jsem tu pár hodin, i tak vidím, jak moc se Moskva změnila. Má daleko do města, do kterého jsem v 80. letech jezdil. A proč Spartak? Je tam trenér, kterého dobře znám (Miloš Říha). Navíc je to klub s obrovskou historií, působili zde hvězdní hráči a já se moc těším, že budu hrát na místě, kde ta historie dýchá. Musím přiznat, že ta nabídka od Spartaku nebyla v porovnání s jinými nejlepší, ale vždy nemusí být peníze na prvním místě. U mě byla na prvním místě motivace. Rozhodně do Ruska nejdu jen proto, abych si zahrál hokej. Ten mě stále baví a je mi jedno, jestli je mi dvacet nebo čtyřicet, ale chci hrát co nejlépe, reprezentovat co nejlépe sebe, svou zemi, ale hlavně nový klub.«
Protože to byla celkem snadná otázka, na závěr položím jednu těžší:
Kdo a kdy si pořídil první selfie?
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.