Měli jste bohatého Ježíška a zase musíte řešit, kam dát některé věci, které budou nahrazeny novými dárky, nebo kam uložit to, co jste našli pod stromečkem či u něj? Navíc se neradi zbavujete »teď« nepotřebných věcí; co kdyby se ještě hodily? Protože úložných prostorů není v bytě nadbytek, mnohé věci končí v krabicích.
Početnější rodiny (stačí čtyřčlenné) v menším bytě, zvláště panelovém, se též perou s každým centimetrem úložné plochy. Výška mezi podlahou stropem je kolem 2500 mm, pokoje jsou malé a těžko v nich hledat volný kout, který by se mohl stát úložištěm zbytných věcí.
O pracovním koutku pro kutila raději ani nemluvě. Snazší to mají lidé bydlící v klasických činžovních domech se stropy ve třech, či dokonce čtyřech metrech. Stačí mít dobrou vůli (jistěže životní partnerky) a jednoduchá konstrukce sníženého stropu může vytvořit šikovný úložný prostor na leccos. A pod ním třeba zbude i menší prostor na malou kutilovu pracovnu.
Ano, sklípky. V paneláku jsou srovnatelné téměř s velikostí dlaně, a když do nich uložíte knihy, které zrovna nečtete, pár krabic, lyže, staré dopisy, archiv časopisů a novin, i jiné »zbytečnosti«, není v nich ke hnutí. Jízdní kolo končí v ložnici, v lepším případě na zaskleném balkonu či prosklené lodžii.
Pohodlí velí vybavit si i malý byt »velkým« nábytkem, velkou plazmovou TV obrazovkou, na níž se díváme ze dvou tří metrů z (na prostor náročné) sedací soupravy. Konferenční stolek – ten musí být, k němu alespoň dvě robustní křesla. To, že má obývací pokoj pouhých 16 m2,není zas tak důležité.
Přátelé knih se musí uskromnit. Pokud to jde, ověnčí stěny jednoduchými regály, do nichž natlačí alespoň ty knihy, bez nichž by byl jejich život prázdný. Navíc se do nich musí vejít ještě kvalitní rádio, přehrávač a reproduktory.
V ložnici mající 12 m2 musí být »letiště«, dvě tři skříně a pro ženu toaletní stolek se zrcadlem. Deset metrů čtverečních dětského pokoje utěsníme válendou či palandou, menším pracovním stolem, u něhož se střídají školáci s krabicemi na hračky předškoláků. A mají si děti kde hrát? Když to vyjde, tak na podlaze. Když povyrostou, neřešíme, místo ke hraní, ale jejich místo k bydlení.
A tak bychom mohli pokračovat prosklenými nábytkovými stěnami, v nichž zbytečně na odiv vystavujeme křišťál a porcelán společně se spoustou jiných malicherných drobností dobrých tak na lapání prachu. Lustry a osvětlení těchto místností by si zasloužily samostatný článek, stejně tak záclony a závěsy, které ubírají z obytné plochy pár čtverečních decimetrů.
V některých typech panelových bytů, obvykle těch větších, jsou součástí předsíní šatny, zpravidla obestavěné prostory s plochu 4 až 9 m2. Tyto prostory snad až příliš často využíváme jen jako skladiště (soudím tak podle svých známých). Pokud by opravdu sloužily účelu, k němuž byly určeny, z bytu by mohla zmizet jedna či dvě šatní skříně, bez kterých se těžko obejít.
Bytové stěny jsou tím nejhorším řešením pro ukládání knih. Jejich hloubka nás nutí k tomu ukládat knihy ve dvou řadách za sebou, čímž se znesnadňuje přístup k nim. Mnohem úspornějším řešení jsou klasické a jednoduché dřevěné regály od podlahy ke stropu, které mohou plnit obě základní funkce: technickou (totiž místo k efektivnímu ukládání knih) a estetickou (konstrukční řešení umožní »rozbít« plochu stěny a vytvořit podmínky i k uložení ozdobných předmětů, k nimž máme silný citový vztah. Navíc jde o úsporné a finančně nenákladné řešení.
Původní vestavěné skříně, které byly či ještě leckdeještě jsou v panelových bytech, jsou ošklivé. Proto jsme je vyhazovali, ovšem zkušení kutilové je upravili. Někteří je umístili na zasklenou lodžii, jiní je modernizovali a úložný prostor zachovali a vylepšili. Například v dětském pokoji, který se stejně s tím, jak děti rostou, časem změní. Vysadili dveře, úložný prostor zakryli roletou nebo žaluzií…
Výhodou levných obyčejných vestavěných skříní je, že mají stejnou hloubku a výšku, proto je možné je spolu pospojovat, posunout je až za vstupní dveře. Pravda, žádná krása, ale ti, kteří šetřili, však získali užitečný prostor k uložení šatů či prádla zakrytý pootevřenými dveřmi a navíc další volné místo na ploše, kde dosud byly vestavěné skříně, k třeba k umístění psacího stolu. V ložnici, kam můžete umístit po celé šířce stěny velkou, obvykle však na míru pořízenou, šatní skříň se zašupovacími dveřmi.
Tyto starosti však musí řešit uživatelé postarších panelových bytů. Nové byty, ač drahé, obvykle mají jen základní vybavení. To je třeba doplnit. A v tomto případě se může kutil »rozmáchnout« a uplatnit nápady a svoji zručnost. Ale stejně – dříve či později se byt zaplní údajnými zbytečnostmi a koloběh hledání »úložiště« se opakuje…
Jiří Janouškovec
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay